„Evropa se potácí v hospodářské a populační krizi, ohrožují ji hordy migrantů z Asie a Afriky, ale Evropská komise vymýšlí jednu hloupost za druhou,“ napsal jste ve svém komentáři Co týden dal. Můžete prosím rozebrat, jaké hlouposti máte konkrétně na mysli?
Konkrétně jsem reagoval na přípravu směrnice Evropské komise o zákazu kouření před restauracemi, v parcích, v zoologických zahradách a na dalších místech. Je až neuvěřitelné, na co se zaměřují bruselští úředníci. Takových věcí bychom mohli pojmenovat spoustu, ať je to kolem genderu, migrace a podobně. Všechny směrnice postupně směřují k tomu, abychom byli pod drobnohledem úřednické moci, která nás chce ovládat, aby nám neustále nařizovali, co smíme, a co nesmíme, jak se máme chovat, co smíme říkat a podobně. Postupně se v Bruselu vybudoval moloch, který má tendenci ovládat občany v jednotlivých státech EU, nařizovat členským státům, které investice mohou budovat, co máme pěstovat na polích a další.
Klasickou ukázkou zasahování Bruselu do státních kompetencí je například prohlášení vlády ČR, že Evropská komise ještě nerozhodla, jaký výkon smí mít další blok jaderné elektrárny Dukovany. To je jednoznačné zasahování do státu a jeho hospodářské politiky. S takovýmto principem oklešťování státní suverenity vůbec nesouhlasím. Nějaký úředník, který nikdy v České republice nebydlel, nezná ji, rozhoduje o věcech, které ovlivňují náš život. Myslím si, že tohle je největší nebezpečí Evropy, protože Evropská unie se snaží neustále rozšiřovat svoje kompetence, nabobtnávat, a postupně eliminovat suverenitu jednotlivých členských zemí.
Vrátil jste se také k výročí vzniku Československa. Jak tento svátek, kdy Československo vlastně již neexistuje, vnímáte?
Ve svém Co týden dal jsem uvedl, že můj vztah ke vzniku Československé republiky je dnes vlastně ambivalentní. Vznik Československa byl, i přes historické události, které zakladatelé státu nemohli tušit, správným krokem.
Směřuje náš stát správným směrem?Anketa
Podstatně více vnímám za důležitější, abychom vnímali jako zásadní svátek české státnosti, který slavíme 28. září. Je to trošku zázrak, že od 10. století je vnímáno území ohraničené horami, které tvoří českou kotlinu, jako státní útvar Čechů, ale to se samozřejmě vztahuje i na občany Moravy a částečně Slezany. Jsou to historické země Českého státu, které jsme dokázali ubránit a zachovat ve státní podobě, i přes mnoho historických zvratů. Je to naše základní území, které je naše přes deset století a nenajdete v Evropě stát, kde by se dalo říci „toto je trvalé území jednoho národa“. My jsme přestali být hrdí na své češství, na svoji historii, a to považuji za velkou chybu. Není to však poprvé, kdy národní hrdost byla potlačena a věřím, že se nám opět navrátí.
A s odstupem doby, co dnes říct k rozdělení Československa, krátce po sametové revoluci? Byla to dobrá cesta?
Rozdělení Československa považuji za přirozený vývoj. Prezident Masaryk, při vzniku republiky, chtěl zajistit, aby nový stát byl silnější a tím se snažil spojit nejen se Slovenskem, ale i s Podkarpatskou Rusí. Pro obě části znamenala první republika velký vzestup, protože v té době došlo k masivním investicím jak na Slovensku, tak v Podkarpatské Rusi.
Už koncem 30. let se ukazovaly na Slovensku tendence a síly, které chtěly samostatnost Slovenska, což vedlo po mnichovské krizi k osamostatnění Slovenska. Od té doby snahy o osamostatnění Slovenska nikdy nezanikly, i když po válce byly utlumeny komunistickou mocí. Ukázalo se to při politickém uvolnění v roce 1968, kdy byla ustavena federace.
Proto považuji rozdělení Československa na začátku 90. let za přirozený vývoj. I když občas se objevují hlasy, že k rozdělení státu mělo dojít až na základě referenda, myslím si, že zvolená cesta politickou dohodou představitelů Čechů a Slováků byla správná. Dokázali jsme se dohodnout na rozdělení bez jakýchkoliv animozit a zůstali jsme přáteli.
Je paradoxní, že až po 30 letech od rozdělení se snaží politická reprezentace zatížit naše vzájemné vztahy. Naši politici by si měli uvědomit, že nejsou poručníci slovenského státu, a tudíž nemají činit nepřátelské kroky jen proto, že Slováci mají na některé věci jiný názor, mají jiné politické preference. Jsme nejbližší dva národy a měli bychom mít vzájemný respekt a měli bychom si navzájem pomáhat.
Psali jsme:
Dostal jste se k udílení státních vyznamenání. Co k tomu letošnímu říci?
K udílení státních vyznamenání se nechci moc vyjadřovat. Veřejně jsem vyslovil svoje pochybnosti k udělení vyznamenání paní Anně Šabatové, která, dle mého názoru, zneužila funkci zástupkyně ombudsmana v tzv. kuřimské kauze, kde se snažila získat novou identitu pro „Aničku“. Předpokládal bych, že oceňováni jsou lidé za svoji celoživotní činnost a paní Šabatová by si za práci v disentu medaili nepochybně zasloužila. Moje představa je však taková, že osobnost, která je vyznamenávána, by měla celoživotně být příkladem pro ostatní, a to paní Šabatová, podle mého názoru, není.
Některá ocenění mi připadala trochu zábavná, například když herec Ondřej Vetchý, jenž byl iniciátorem výzvy S komunisty se nemluví, přijímal vyznamenání od bývalého předsedy základní organizace KSČ... Takových příkladů by bylo možné vysledovat více.
Fotogalerie: - Státní svátek s Klausem
Musíme se samozřejmě podívat i na hlavní zprávu těchto dní – na výsledky prezidentských voleb v USA. Co říci na vítězství Donalda Trumpa, čím podle vás porazil Kamalu Harrisovou?
Já jsem byl pořád přesvědčen, že vyhraje Donald Trump, protože Američané si potřebovali oddychnout od progresivismu a většina lidí pochopila, že vláda demokratů je vede do ideologické pasti, hospodářského úpadku a nebezpečí rozsáhlého válečného konfliktu. Donald Trump má nepochybně mnoho chyb, ale nepodléhá ideologickým nesmyslům. Je to pragmatik, který opravdu chce, aby USA byly první a nejlepší.
Naši politici se především starají o ideologické nesmysly a přejímají pouze myšlenky z EU a podporují všechny možné nesmysly. Nikdy jsem od nich neslyšel, že Česká republika je na prvním místě, což by mělo být jejich základním krédem.
Je zajímavé, že Trump se skutečně snaží tlumit válečné konflikty, což považuji za zásadní pozitivní rys jeho povahy. Samozřejmě si musíme počkat na jeho první vládní kroky až po inauguraci v lednu 2025.
Psali jsme:
Jak se pod Trumpovým vedením změní USA? A co to bude znamenat pro vztahy s Čínou, s Ruskem i s EU?
Prospěje České republice vítězství Donalda Trumpa?Anketa
V zahraniční politice očekávám, že v průběhu příštího roku dojde k utlumení vojenských konfliktů, i když především konflikt na Blízkém východě bude velmi těžké utlumit. Nejsem znalec zahraniční politiky, ale je jisté, že USA cítí jako většího nepřítele Čínu než Rusko. Rusko, i přes rozsáhlá území, je početně slabé a je zaměstnané konfliktem na Ukrajině. Čína je obrovská velmoc a Amerika ji určitě chápe jako hlavního soupeře v ekonomice. Nový prezident se nepochybně bude snažit pomocí ekonomických, ale i silových nástrojů zatlačovat Čínu.
Pokud jde o EU, mám někdy dojem, že Donald Trump Evropou trochu pohrdá a podpora Evropy ze strany USA bude pravděpodobně klesat, ale spolupráce bude zachována.
A jak v této souvislosti vidíte vývoj války na Ukrajině?
Pokud jde o Ukrajinu, tak jsem přesvědčen, že Ukrajina postupně, i pod tlakem nového prezidenta USA, dojde k přesvědčení, že prodlužování konfliktu není pro ni výhodné. Považuji za hrozné, že mnoho států dodává oběma bojujícím stranám vojenské prostředky, kterými jsou zabíjeny statisíce lidí. Na jedné straně bojujeme o každý život, například ve zdravotnictví, na druhé straně dodáváme válečný materiál k zabíjení obrovského množství lidí.
Mám velký problém s tím, že média masírují naše občany nesmyslnými hesly, že na Ukrajině se bojuje za demokracii a za Evropu. Není to samozřejmě pravda, tak jako se v Afghánistánu nebojovalo za Evropu, tak se na Ukrajině nebojuje za demokracii ani za Evropu. Je to nešťastný konflikt mezi dvěma velkými blízkými slovanskými národy, který spunktovali jiní, a to s temnými úmysly, získat bohatství těchto států.
O Ukrajině nemůžeme hovořit jako o demokracii, když jsou policejními jednotkami naháněni lidé k odvodům na vojnu, když stát chce zakázat nejstarší církev na Ukrajině, není pluralita v médiích a podobně. Chápu, že vojenský konflikt přináší vždycky určitá omezení lidských práv, ale zdá se, že na Ukrajině je toto omezení příliš velké.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Zasahuje Brusel do naší státní suverenity?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: David Hora
pink panter
