Na co se však vesměs zapomínalo, až na výjimky, bylo to, co ten který kandidát dokáže, a nejen ústy, ale i činy, vykonat pro své vlastní občany. Mezi haldou frází o svobodě, liberální demokracii, solidaritě, evropské pospolitosti a jiných prázdných pojmech poněkud zaniklo vesměs to podstatné. Prezident je nejvyšším úředníkem, jehož pracovní náplní je otevírat dveře k lepšímu životu pro občany. A tak jsem pro tento díl cyklu, dnes nikoli knižního, ale písňového, logicky sáhl po dnes už erbovní písni, kterou kdysi Jaromír Nohavica účtoval s falešnou érou Václava Havla. Vyjádřil v tom textu mnoha obyčejnými slovy mnoho neobyčejných přání mnoha obyčejných lidí. Proto je Nohavica tak chápán a oblibován statisíci svých posluchačů, a proto je taky i tato píseň výmluvným kamínkem z mozaiky toho našeho světa. Jarek Nohavica tu leccos říká za nás, kteří bychom to tak dobře nedovedli, ale jsme s ním v tom. Nebo on s námi. Obojí je pravda.

Pane prezidente

Pane prezidente - ústavní činiteli
píšu Vám stížnost že moje děti na mě zapomněly
jde o syna Karla a mladší dceru Evu
rok už nenapsali rok už nepřijeli na návštěvu

Vy to pochopíte
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já žádám jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí

Pane prezidente a ještě stěžuju si
že mi podražili pivo jogurty párky i trolejbusy
i poštovní známky i bločky na poznámky
i telecí plecko Řecko i Německo - prostě všecko

Vy to pochopíte
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí

Pane prezidente České republiky
oni mě propustili na hodinu z mý fabriky
celých třicet roků všecko bylo v cajku
teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondyku

Vy to pochopíte
vy se mnou soucítíte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí

Pane prezidente - moje Anežka kdyby žila
ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila
řekla by: Jaromíre chováš se jak malé děcko
víš co on má starostí s celú tu Evropu s vesmírem a vůbec všecko

Ale vy mě pochopíte
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí
pane prezidente

Píseň lze vyslechnout např. na této adrese ZDE.