Mocenské a obecně zájmové skupiny, které potřebují dosahovat svých cílů více či méně (ne)násilnými prostředky, znají cenu společenských věd, zejména sociologie a psychologie. Na nich je založena teorie a praxe propagandy jako vrcholné a zároveň nejotevřenější formy manipulace veřejným míněním. Propaganda má dvě možnosti: buď představit svůj produkt a svého zadavatele v nejlepších barvách, a dělá to, jak již bylo řečeno, transparentně, nebo – častěji – se propaganda snaží sama sebe skrývat za takzvané objektivní sdělení, snaží se tvářit jako věcná a nestranná informace, není ovšem o nic méně propagandou, jen je záludnější. Jejím hlavním prostředkem je manipulace. A právě pojmem manipulace, jeho předpoklady, prostředím, v němž se uplatňuje, a situacemi, pro které je určena, se zabývá kniha Viktora Farkase (1945-2011) Lži za války a v míru.

Kniha nese podtitul Tajná moc tvůrců veřejného mínění. V něm je shrnuto vše podstatné, co obšírná studie německého novináře obsahuje. Farkas se totiž zabýval otázkami manipulace řadu let. Vydal několik knih, které se staly bestsellery, například Nevysvětlitelné fenomény, Stíny moci či Tajná věc budoucnost, ale také velmi explicitně nazvané knihy Kdo ovládá svět či Válka médií. Ačkoli některé názvy trochu připomínají díla nepříliš seriózních autorů sci-fi, u Farkase se pohybujeme rovnýma nohama v přítomnosti, v realitě, jak ji známe a každodenně pociťujeme na vlastní kůži. Farkas neměl potřebu si vymýšlet. Realita mu přišla sama o sobě natolik barvitá, že ji nebylo třeba přikrášlovat a vyhrocovat.

Protože autor byl novinář, je přirozené, že hlavním předmětem jeho knihy Lži za války a v míru je mediální manipulace. Farkas shromáždil úctyhodný soubor poznatků z dějin moderní manipulace a na řadě názorných příkladů demonstruje, jak manipulace probíhá, kdo je jejím zadavatelem a vykonavatelem, jak se manipuluje se sdělením a s publikem, jakých psychologických a psychosociálních efektů se využívá a jakých bývá dosaženo.

Je dobré vědět, že Farkas byl zřetelně levicový intelektuál, který se nijak netajil svým kritickým postojem k praxi kapitalismu a odporem k velmocenskému chování zejména Spojených států. Mnoho příkladů, které ve svých textech Farkas uvádí v obecné rovině, doplňuje ať už prokazatelnými, či aspoň předpokládanými či pravděpodobnými aktualizacemi z oblasti americké zahraniční politiky, především z invaze do Iráku. Pro podstatu a smysl knihy je však autorova ideologická výbava nedůležitá. Jeho závěry jsou velice často obecně platné a zastánce jiných politických názorů by Farkasovy obecné vývody dokázal snadno doplnit o příklady z praxe jiných režimů, stran či ideologií. V tom je, myslím, Farkasova kniha nejcennější: podává svědectví o trendech a praktikách. Kdo a s jakým úmyslem jich využívá, už je vedlejší. Hlavní je, jak tyto praktiky ovlivňují chování publika, adresátů manipulace, jaké změny v jejich myšlení, přesvědčení a jednání pak vyvolávají a jaká rizika to s sebou přináší.

Co je to vlastně podle Farkase manipulace? Jak ji poznáme? Co s námi udělá, když jí podlehneme? Nejobecnější zjištění zpravidla nalezneme v těch nejbanálnějších příkladech z všedního života. Několik jich uvádí také Viktor Farkas: