Přesto tento díl knižního cyklu výjimečně věnuji básni s názvem „Praze“ z klíčové Halasovy sbírky Torzo naděje, psané ve stínu nacistické hrozby.  Myšlenka vrátit se právě k ní, mě napadla při pohledu na zešílevší Václavské náměstí, nechutné balábile ruské provokační party Pussy Riot a oslavu našeho vazalství vůči cizím mocnostem, a to všechno na náš státní svátek. Hodnoty jsou rozmetány, lidé, kteří je připomínají, jsou exkomunikováni. A tak mi přijde, že ta Halasova báseň zaslouží být právě nyní ocitována. Třeba jen proto, aby se nezapomnělo.

Praze
Malověrní Čas kostižerný
jí jenom krásu dal
a z polí stenných křik iluminoval
kamenné texty portálů a zdí
Tak bude vždy

Malověrní
Tak bude vždy
Za vraty našich řek
zní tvrdá kopyta
za vraty našich řek
kopyty rozryta
je zem
a strašní jezdci Zjevení
mávají praporem

Je lehké listí vavřínů
a těžký padlých stín

Já vím Já vím

Jenom ne strach Jen žádný strach
takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach
co my tu zahrajem
až přijde čas až přijde čas

Kůň bronzový kůň Václavův
se včera v noci třás
a kníže kopí potěžkal

Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál

(František Halas – Torzo naděje, Já se tam vrátím. Praha: MKP  2020. ISBN 978-80-274-0969-3)