Karel Kryl (1944 - 1994) je jednou z nejosobitějších a také nejtragičtějších postav moderní české resp. československé historie,  politiky a kultury. Za normálnějších okolností by byl významným básníkem, jako jimi byli prvorepublikoví Horové, Halasové, Nezvalové či Dykové. Jenomže Krylovi nebylo dáno žít normální život v normálním světě. Stal se legendou nedobrovolně daleko od vlasti a znovu zavrženým páriou po návratu r.1989. Zemřel dřív, než by se stačil dožít našich dnů, kdy jeho básně a texty osvědčují stálou aktuálnost. 

Pro připomenutí aktuálního výročí Krylova narození přinášíme jednu z jeho básní, jakým se obyčejně říká "erbovní".
---
Karel Kryl - Jde jaro do léta

Jde jaro do léta a léto do podzimu.

V kostýmu Hamleta a v mozku Hirošimu

Strach krajem obchází sešvagřen s beznadějí.

Vrah chlastá se zloději v putyce nad hrází.

Na prášek rozemelou má váhání, mé činy

neb kdo je onde mnou, je vlastně někdo jiný,

zombie, sen z morfia, ve vodě obraz klamný.

Kdo jsem? Jen bezvýzanmný zatrpklý pária.

Ten druhý přebírá vítězství, pocty ceny.

Mé "já" je nevíra.

Půlkacíř, uřícený z útěku před láskou, před citem,

před pohodlím. Ještě se někdy modlím

v tom příliš hlasitém hrabivém očistci.

Co zbývá moji páni? Jen pokorně přečíst si

tiše a bez reptání rozsudek mlčení

a nad skleničkou raky

dál věřit na zázraky. Uctivost, vážení!