Vyšla před lety útlá knížka Hus a Jeronym v Kostnici, kterou velmi záslužně digitálním vydání znovu poskytla čtenáři Městská knihovna v Praze. Úvodní část knihy je věnována dopisům Husovým psaným z Kostnice v měsících a týdnech před jeho popravou. Několik z těch dopisů má osobnější charakter (zejména ty, které jsou adresovány Husovu příteli a ochránci Jindřichu Škopkovi z Dubé (zemřel rok po Husovi, r. 1416), většina z dopisů, které níže přetiskujeme v nezměněném znění, však oslovovala Husovy Čechy(nikoli jen Pražany, ač ty samozřejmě – díky fenoménu kaple  Betlémské - přednostně), neboť jim byla adresována tato jeho lidská i kněžská závěť.

Když dnes čtete ta slova psaná starým jazykem, jako by k vám zaznívaly věci, fakta, události důvěrně známé a aktuální. Už zase si jedna skupina mocných přisvojuje právo druhým upírat právo na názor a jeho veřejné vyslovení. A trestat porušení této svévolné politiky. A analogií najdete mnohem více: Kdo že to Husa soudil a odsoudil? Vesměs mocní národů cizích, podpíráni tu a tam jidášskou prací českých přisluhovačů. Co nám to dnes připomíná?

1. Přátelům na rozloučenou

Asi začátkem října 1414

Mistr Jan Hus, v naději kněz a slúha Pána Ježíše Krista, všěm věrným a milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, jenž sú Božie slovo skrzě mě slýchali a přijeli, milost a pokoj od Boha, Otce našeho i od Ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přěbývali.

Věrní a milí přítelé!

Viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo Boží bez kacířstvie a bez bludóv, jakož viete, a má žádost byla jest i bude až do mé smrti vaše spasenie. A byl sem umínil vám kázati před svú jézdú, než bych odjel k svolání do Konstancie, a z jména vám ohlásiti křivé svědectvie i svědky popsány s jich svědectvími. A tiť vám budú ohlášeni proto, aby potupí-li mě neb na smrt odsúdí-li, aby vy, to vědúce, nelekali sě, bych pro které kacířstvie, jež bych držel, byl odsúzen. A také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám Pán Bóh skrze věrné kazatele [a] skrze mě nestatečného poznati.

A třetí proto, abyste sě uměli lstivých a pokrytých kazatelóv varovati. A jižť vypravil sem sě na cestu bez klejtu, mezi velmi veliké a mezi mnohé nepřátely, mezi nimiž najhorší jsú domácí nepřítelé, jakož na svědectví poznáte a po skonání svolánie zviete. Jichž mnoho [viece] bude, než jest bylo proti našemu milosrdnému Vykupiteli, i biskupóv i mistróv i knížat světckých i zákonníkóv.

Ale úfámť svému milostivému, múdrému a mocnému Spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú modlitbu dá mi múdrost a statečnost Ducha svatého, abych setrval a oni aby nemohli mne na křivú stranu uchýliti, ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrt trpěti, jakož jest sám trpěl a své najmilejší slúhy v též poddal. A nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli. On Bóh a my jeho stvořenie, on Pán a my slúhy, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on nepotřebný a my potřební. On taký trpěl, i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpenie v milosti jest naše vyčištěnie ot hříchóv a od věčných muk zbavenie a smrt jest naše [vítězstvie]. Jistě věrnému jeho slúze nelze jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá.

Protož, milá bratřie, milé sestry, modlte sě snažně, ať mi ráčí dáti setrvánie a aby mě ráčil ostříci od poskvrněnie. A jest-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať ji mi ráčí dáti bez strachu zlého podstúpiti; pakli jest k našemu lepšiemu, aby mě vám ráčil navrátiti, i tam i zase jeda, bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně sě poučili a Antikristových sietí něco porušili a budúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad viece v Prazě mě před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem sě veseleji uzříme – a ovšem, když v radosti nebeské spolu sě shledáme.

Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj jistý zde i po smrti, jenž jest vyvedl pastýře velikého, krvi jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectví, rač vás ve všem dobrém zpósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztrženie, aby majíce pokoj v cnostech, došli věčného pokoje skrzě Pána našeho Jezu Krista, jenž jest Bóh věčný a člověk pravý, z Panny Marie porozený, jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíc, v radosti budeme přebývati. Amen.

Dáno léta Páně 1414 po svátku svatého Václava na odchodu do Kostnice.

2. Bratřím a sestrám v Čechách

V Kostnici 16. listopadu 1414

Pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv sě varovali, v jeho milosti přěbývali, v cnostech prospívali a po smrti v radost věčnú vstúpili.

Najmilejší!

Prosím, aby jsúce živi vedlé Božího zákona, pilni byli svého spasenie, slyšíce slovo Boží v opatrnosti, aby nedali se zklamati poslóm Antikristovým, jenž hříchy lidu lechčie, z hříchu netreskcí, svým starším pochlebují, hříchóv lidu neoznamují, sami se velebie, z svých skutkóv honosie, moc svú veličie, ale Pána Boha Ježíše v pokořě, v chudobě, v trpědlivosti a v práci následovati nechtie. O nichž prorokoval jest milostivý Spasitel, řka: „Vstanú falešní prorokové a svedú mnohé.“ A vystříhaje své věrné die: „Varujte se od falešných prorokóv, jenž přichodie k vám v rúše ovčím, a vnitř jsú vlcie hltaví; po ovoci jich poznáte je.“ 

Jistě potřebie jest veliké věrným křěsťanóm, aby pilně sě ostřiehali; neb die Spasitel, že i vyvolení byli by svedeni, by to mohlo

býti. Protož, najmilejší, bděte, aby lest diábelská vás nepodtrhla. A tiem buďte pilnější, čím viece Antikrist sě protiví. Súdný den se blíží, smrt mnohé trútí a synóm Božím nebeské se království blíží. Pro něž své tělo kroťte, smrti sě nebojte, spolu se milujte a pamětí, rozumem i vólí v Bohu vždycky stójte.

Den súdný buď vám před očima hrozný, aby nehřešili, a radost věčná, aby po nie túžili; umučený Spasitel, aby s ním pro něho míle trpěli. Neb když jeho umučenie ku paměti přivedete, tehdy míle protivenstvie podstúpíte, lánie, haněnie, bitie i vězenie, a bude-li vóle jeho, i smrt tělestnú pro jeho svatú pravdu.

Viete, najmilejší, že haněním na nás sě Antikrist osopil, a ještě mnohým na vlasě neuškodil, jakožto i mně, ač sě je velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti múdrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání v své pravdě.

Jižť mě jest dovedl do Konstancie beze všie příkazy. A na všie cestě jeda zjevně jako kněz a sám sě hlasitě oznamuje lidu ve všech [miestech], nenalezl sem zjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnoho v Konstancí, kdyby české žákovstvo, jenž lanžuje po obrocích a po lakomství, lidí na cestách nesvodilo.

A úfámť milosrdnému Spasiteli i vašie modlitbě, žeť stanu v pravdě Boží až do smrti.

Vězte, žeť sú pro mě nikdiež služby nestavili, ani v Konstancí, v níž jest sám papež za mne slúžil.

Buďtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Ježíšovi, Bohu pravému, synu čisté Panny Marie, jenž jest nás svú ukrutnú a ohavnú smrtí vykúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných, od moci diáblovy a od hřícha.

Psán list v Konstancí na den svatého Otmara, dobrého slúhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky. Amen.

Mistr Jan Hus, kněz a slúha Boží v naději.

3. Přátelům a stoupencům v Čechách

V Kostnici 19. ledna 1414

Buoh s vámi rač býti, aby proti zlosti, proti diáblu, proti světu a tělu stojiece setrvali!

Najmilejší!

Prosím vás já, v žaláři sedící, jímž sě nestydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest navštievil mě milostivě i nemocí velikú a opět uzdravil, přěpustil nepřátely velmi tuhé, ty, jimž sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němž samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nynie k sobě pojieti, buď jeho svatá vóle, pakli ráčí navrátiti, také buď jeho svatá vóle. Jistě třěbať mi jest veliké pomoci; avšak viem, že on nepřěpustí na mě nižádného utrpenie ani pokušenie, jedno pro mé i pro vaše lepšie, abychom jsúce zkúšeni a setrvajíce, velikú odplatu vzeli.

A vězte, že ten list, kterýž sem vám po sobě ostavil, velmiť sú jej nepřietelé v latinu přěložili lživě, a artikulóv proti mně a toliko kusóv vydávají, že mám dosti psáti, často odpovídaje z žalářě. A nenie člověka, jenž by poradil, kromě milosrdného Pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným: „Dám vám usta a múdrost, jíž nebudú moci odolati všichni protivníci vaši.“

Ó najmilejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval sem s vámi a vždy žádám vašeho spasenie, i nynie, jsa v žaláři a u velikém pokušení.

Psán v sobotu, ten den přěd svatým Fabiánem.

6. Přátelům v Čechách

V Kostnici 10. června 1415

Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, žádost svú vzkazuje, aby Pán Buoh dal jim v své milosti přěbývati i skonati a v radosti nebeské na věky přěbývati. Amen.

Věrní a v Bohu milí páni, panie, bohatí i chudí!

Prosím vás a napomínám, aby Pána Boha poslúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli i plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem z Božieho zákona psal a z řěčí svatých kázal a psal, aby sě té drželi. Prosím také, ač by kto ote mne slyšal na kázaní neb súkromě co proti pravdě Boží, aneb ač bych kde psal – jenž, úfám Bohu, toho nenie –, aby toho nedržal. Prosím také, ač kto viděl jest mé lechké obyčeje v mluvení aneb v skutcích, aby sě jich nedržel, ale aby za mě Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti. Prosím, aby kněží dobrých obyčějóv milovali a velebili a je ctili, a zvláště, jenž pracují v slově Božím. Prosím, aby sě varovali lstivých lidí a zvláště kněží nehodných, o nichž die Spasitel, že sú v rúšě ovčím a vnitř vlci hltaví.

Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě jie zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobře živi své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomství ani pro světcké zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili.

Prosím všech spolu, aby pánóm, panu Václavovi z Dubé, odjinud z Leštny, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajícovi, panu Myškovi i jiným pánóm z Čech i z Moravy, i věrným pánóm Polského královstvie děkovali i jich [pilnosti] vděčni byli, že oni jako Boží stateční obránce a pomocníci pravdy postavili sú se proti všemu sboru častokrát i dovodiece i odpovídajíce k vysvobození mému, a zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budú praviti, nebť sú byli v sboru, když sem já odpovídal po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vesken sbor proti mně křičal, kterak sem já odpoviedal, co sú na mně žádali.

Prosím vás také, aby za královu Milost, římského a českého krále Pána Boha prosili a za královú svú i za pány, aby milý Pán Bóh s nimi i s vámi přebýval milostí nyní a potom u věčné radosti. Amen.

Psal sem list tento vám v žaláři, v ókovách, čakaje nazajtřie na smrt odsúzenie, maje plnú naději v Bohu, abych pravdy Boží neustupoval a bludóv, kteréž sú na mě křiví svědkové svědčili, abych sě neodpřisáhl.

Kterak se mnú Pán Bóh milostivě činí a se mnú jest v divných pokušeniech, poznáte, až sě u Boha v radosti s jeho pomocí shledáme.

O mistru Jeronymovi, mém milém tovařiši, nic neslyším, než že jest v těžkém vězení, čakaje smrti jako i já, a to pro svú víru, již jest statečně Čechóm ukazoval. A Čechové najukrutnější naši nepřítelé, dali sú nás jiným nepřátelóm v moc a u vězenie. Prosím, aby za ně Boha prosili. 

Také prosím vás zvláště, Pražané, aby na Betlém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diábel sě rozhněval a proti němu farářóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho králevstvie v tom miestě sě rušilo. Úfámť Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil.

Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali vca pravdy každému přáli.

Dán list v noci u pondělí přěd svatým Vítem po dobrém Němci.

8. Přátelům v Čechách

V Kostnici 24. června 1415

Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným, jenž Boha a jeho zákon milují a budú milovati, žádost svú, aby v pravdě a v milosti Boží prospievali a do smrti statečně stáli.

Najmilejší!

Napomínám vás, aby sě nelekali ani sě ustrašiti dali proto, že sú mé knihy k upálení odsúdili. Pomněte, žeť sú svatého Jeremiáše proroctvie, jež jest Bóh kázal psáti, spálili, avšak sú toho, což jest prorokoval, neušli. Neb po spálení kázal jemu Pán Bóh túž řěč, a ještě viece přidav, popsati, jakož se stalo. On pravil, sedě u vězení, a Baruch svatý psal, jenž byl jeho písař. Toť psáno stojí u Jeremie 36. Také v knihách Machabeorum psáno jest, že sú spálili zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili. Potom v Novém Zákoně svaté pálili sú s knihami Božieho zákona. Také kardinálové tupili sú a pálili sú knihy svatého Řěhoře a chtěli sú všěcky spáliti, ale Pán Bóh skrze jednoho jeho žáka Petra obránil jest. Také svatého Jana Zlatoústého sbor kněžský dvój za kacieřě jest potupil, avšak Pán Bóh milostivý jich lež po smrti svatého Jana jest ukázal.

Tyto věci majíce před očima nedajte sebe uhroziti, aby, co sem psal, nečtli, aneb aby jim knihy své dali k upálení. Pomněte, co jest Spasitel milosrdný nám na výstrahu pověděl (Mat. 24), že před súdným dnem bude také náramné trápenie, že od počátka světa nebylo, aniž potom bude, tak veliké, že, by to mohlo býti, i vyvolení byli by uvedeni v blud; ale budú dnové ukráceni pro vyvolené.

To pamatujíce, najmilejsí, stójte pevně! Nebť úfám Bohu, žeť sě vás [škola Antikristova lekne a necháť vás] u pokoji. A sbor z Konstancie do Čech nepříde. Nebť mám za to, žeť mnozí prvé z toho sboru zemrú, než na vás kněh dobudú. A z toho sboru rozletíť se po světě jako čápi, a když zima příde, poznajíť, coť sú létě učinili.

Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieřě potupili. Nu, odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest buoh zemský, že nemóž hřešiti, že nemóž svatokupčiti, jakož pravie juristy, že papež jest hlava vší cierkve svaté, již velmi dobřě zpravuje, že on jest srdce cierkve svaté, již živí duchovně; že on jest studnice, z niež všecka moc teče a dobrota; že on jest slunce cierkve svaté; že on jest útočiště bez nedostatka, k němuž každý křěsťan musí sě utiekati. 

Aj, již jest ta hlava sťata, buoh zemský svázán, již jest v hříších ohlášen, již jest studnice přěschla, slunce zatměno, srdce vytrženo a útočiště z Konstancie uteklo a již zavrženo, aby nižádný sě k němu neutiekal. Sbor ho potupil za kacieře, že jest otpus[t]ky a biskupství a jiné obroky prodával; a ti sú ho odsúdili, z nich[ž] mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan biskup litomyšlský, jenž jest dvakrát o pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho přěkúpili. Ó, proč sú prvé břěvna z svého oka nevyvrhli? Však jich právo die, jest-li kto, že by kterého dóstojenstvie penězi dobyl, aby ho byl zbaven. Aj, prodavač i kupec i litkupník neb přímluvce zevně pohaněni buďte! Svatý Petr pohaněl jest Šimona, že jest chtěl [Ducha svatého za penieze] kúpiti: tito prodavačě sú pohaněli a prokleli, a sami prodavači, kupci a litkupníci sú ostali a také doma prodávají. V Konstancí jest biskup, jenž jest kúpil, a druhý, jenž jest prodal, a papež od svolenie penieze vzal. Též jest i v Čechách, jakož vám jest svědomo.

Ó, by Pán Ježíš byl řěkl v sboru: „Ktož z vás jest bez hříchu svatokupeckého, ten potup Jana papežě!“ Zdá mi sě, že by jeden

po druhém byl vyběhl. I proč sú před ním klekali, jeho nohy líbali a  najsvětějším ho otcem nazývali, vědúce, že jest kacíř, mordéř a němý hříšník, jakož sú naň ty hřiechy vynesli? Proč sú ho kardinálové v papežstvie volili, vědúce, že jest tak zlý mordéř, že zabil jest  najsvětějšího otce? Proč sú přěpustili jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádce proto ustavení, aby dobřě radili? I zdali ti nejsú vinni, jenž sú i sami svatokupčili? Proč, dokudž jest neutekl z Konstancie, nižádný jemu nesměl nic řéci než „najsvětější otče“! Ještě báli sú se. Ale když ho ruka světcká popadla z Božieho přěpuštěnie aneb vuole, tehdy sú se spikli, umluvivše, aby nikoli nebyl puštěn.

Jistě, jižť sě zlost a ohavnost i hanba Antikristova oznámila, a na papeži i jiných v sboru. Již věrné slúhy Božie mohú znamenati z řeči svého Spasitele, co jest mienil řka: „Když uzříte ohavnost na miestě zpustilém, jenž jest prorokoval Daniel, ktož chce, rozuměj.“ Ohavnost veliká jest pýcha, lakomství, svatokupectví; na miestě zpustilém, to jest v dóstojenství, jenž jest pusto od pokory a od jiných ctností, jakož zřějmě vidíme od těch, jenž držie úřad a dóstojenství.

Ó, by bylo lzě popsati zlosti, aby věrné slúhy Boží sě jich ostřiehali! Rád bych. Ale úfám Bohu, že dá jiné po mně, statečnějšie, i že sú nynie, jenž lépe oznámie zlost Antikristovu a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána Ježíše Krista, jenž dá vám i mně věčnú radost. Amen.

Psán list na svatého Jana Křtitele v žaláři v uokovách v paměti té, že Jan také v žaláři v ókovách pro Boží pravdu jest sťat.

9. Věrným Čechům

V Kostnici 26. června 1415

Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, věrným všěm Čechóm, jenž Boha milují a budú milovati, žádost svú i modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby v milosti Boží přěbývali, v ní dokonali a s Bohem na věky přěbývali.

Věrní a v Bohu milí!

Ještě mi jest to u mysl padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a vší ohavnosti plný potupil jest knihy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl – a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl. Neb v sboru byli sú Vlaši, Francúzi, Engliši, Hispáni, Němci a jiní jiných jazykóv, jedné ač by jim co rozuměl biskup Jan Litomyský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové, nabadači, s kapitolú pražskú i vyšehradckú, od nich pošlo jest pohaněnie pravdy Boží i naší země České, již já mám v naději Boží za zemi najlepší víry, znamenaje žádost k slovu Božiemu a k obyčejóm.

Ó, byste viděli ten sbor, jenž sě nazývá sborem najsvětějším a že nemóž poblúditi! Jistě spatřili by ohavnost přěvelikú; o niež sem slyšal obecně ot Švábóv, že Konstancie neb Kostnice, jich město, za třidceti let nezbude hřiechóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě. A řkú viece, že sú sě všichni pohoršili tiem sborem, a plvali sú druzí, vidúce ohavné věci.

A já vám pravi, že když sem stál před tím sborem prvý den, spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řěkl sem hlasitě, když sú všickni mlčěli, takto: „Mněl sem, by větčí poctivost, dobrota a lepší řád byl v tomto sboru, než jest.“ Tehdy najvyšší kardinál řekl jest: „Kterak mluvíš? Na hradě si pokorněji mluvil.“ A já sem odpověděl řka: „Neb na hradě nižádný proti mně nekřičěl, ale tuto všichni křičie.“

A poněvadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece zlosti učinil než dobroty, věrní a v Bohu milí křěsťané, nedajte sebe uhroziti jich vynesením, jenž, úfám Bohu, jim neprospěje. Oniť sě rozletí jako motýli a jich ustavenie stane jako pavučina. Měť sú chtěli ustrašiti, ale nemohliť sú Boží moci ve mně přěmoci. Písmem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšěli páni milostiví, jenž sú stáli statečně podlé pravdy, váživše sě vší hanby, Čechové, Moravěné i Poláci, avšak zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neb ti sú stáli, jež jest král Sigmund sám pustil v sbor, a slyšěli sú, že když sem řekl: „Žádám naučenie; psal-li sem co zle, chci naučen býti,“ tehdy kardinál návyšší řěkl jest: „Poněvadž chceš býti naučen, toť naučenie: máš odvolati, jakož paddesát mistróv svatého Písma nalezlo jest.“ 

Aj, krašie naučenie! Tak by svatá Kateřina, dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Krista, protože padesát mistróv proti ní jest bylo. Ale stála jest drahá dievka [až do smrti] a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž já hříšný nemohu přivésti!

Toť vám píši, aby věděli, žeť sú nižádným Písmem ani kterými dóvody mne nepřěmohli, než lstí sú mne hledali a hrózami, aby mě navedli k odvolání a k odpřisahání. Ale milostivý Pán Bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú i jest a, ufám, bude do skonánie a zachová mě v své milosti až do smrti.

Psán list v střědu po svatém Janu Křtiteli v žaláři v ókovách v čekání smrti. Avšak pro tajemství Boží nesmiem řéci, by toto byl list mój poslední; neb ještě Bóh vsemohúcí móž mě zprostiti.

10. Přátelům v Čechách

V Kostnici 27. června 1415

Buoh s vámi!

Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět znamenav prodlenie smrti píši vám, milostiví a věrní přietelé v Bohu, ještě, abych svú vděčnost ukázal, dokud najdéle mohu, maje vždy utěšenie, že mohu k vám mluviti po lístku.

A pravím vám, že Pán Buoh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra, Mistra Jeronyma, o němž mám naději, že svatě umře bez viny a že statečněji se má i trpí než já, nestatečný hřiešník. Dal nám Pán Bóh dlúhý čas, abychom lépe své hříchy spamatovali a jich statečně želeli. Dal nám čas, abychom pamatovali svého Krále, Pána Boha Ježíše milosrdného, hrozné pohaněnie a smrt ukrutnú jeho vážili, a proto milejie trpěli; abychom také pomněli, že nenie s hodóv tohoto světa jíti na hody onoho světa; abychom pamatovali, že skrze mnohá utrpěnie světí sú vešli v nebeské královstvie: někteří po kusu řězáni, jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřěni, za živa pohrabáni, kamenováni, křižováni, mleni mezi žernovy, vláčeni, topeni, páleni, věšeni, po kusu trháni a prvé pohaněni, žalařováni, biti, okováni – a kto muož všěcky muky vypsati, kteréž sú i v Novém Zákoně i Starém Zákoně světí pro pravdu Boží trpěli, a zvláště ti, jenž sú kněžskú zlost trestali a proti ní kázali?

A divná věc bude, ktož nynie neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti a zvláště proti kněžské, jenž sebe nedá dotknúti.

A již sem tomu rád, že sú mé knížky musili čísti; v nich jest zlost jejich otevřěna. A viem, že sú je pilnějie přěčtli než svaté Čtenie, chtiece bludy naleznúti.

Dán list ve čtvrtek přěd vigiljí svatého Petra navečer. Amen.

12. Přátelům v Čechách

V Kostnici 6. července 1415

Bóh s vámi!

A rač vám dáti odplatu věčnú, že ste mi mnoho dobrého činili. Ještě pro mě, ač snad mrtvého na těle, panu Janovi, věrnému a statečnému rytíři a mému dobrému dobrodějci, nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře mincmejstře a paní Anno. Také prosím, aby dobře živi byli, Boha poslúchali, jakož ste slýchali.

Králové, mé milostivé panie, děkujte ote mne ze všeho, jež jest mi činila.

Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv, jichž nelze jest popsati.

Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti shledáme sě skóře s jeho svatú pomocí. Amen.

Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři, v ókovách, jež, úfám, trpím pro Boží zákon.

Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží!

Mistr Hus, v naději slúha Boží.

(České listy Husovy z Kostnice. In: Hus a Jeronym v Kostnici – podle vydání Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze v roce 1953 vydala nově Městská knihovna v Praze r. 2018)