Celosvětovou proslulost jí přinesla právě výše zmíněná kniha o popírání holocaustu, v níž shrnula přehled údajných hlavních popíračů, jejich strategii a metody práce a jednoznačně vyjádřila názor, že dotyční jsou pseudovědci falšující historii a jako takoví by neměli dostávat prostor v seriózních novinách a diskusích. Jí označení popírači její postoj kritizují a viní Lisptadtovou z toho, že se bojí otevřené diskuse, ve které by si své názory nedokázala obhájit.

S knihou je nerozlučně spojen soudní proces mezi Lipstadtovou a britským spisovatelem Davidem Irvingem. Ten žaloval Lipstadtovou a vydavatelství knihy pro urážku na cti, kterého se měla dopustit tím, že jej v knize označila za popírače holocaustu, antisemitu a falšovatele dějin. V procesu, který upoutal pozornost celého světa, dosáhla Lipstadtová naprostého úspěchu, když soud odmítl Irvingovu žalobu s tím, že jej Lipstadtová tak označila zcela oprávněně. Na druhé straně Lipstadtová vyjádřila názor, že by popírání holocaustu nemělo být trestné, a kritizovala Irvingovo uvěznění na základně rozsudku rakouského soudu z roku 2005. (Lipstadtová o sporu s Irvingem vydala knihu Historie před soudem - česky vyšla v nakl. Epocha roku 2011).

Podobných rozporů najdeme v její veřejné produkci víc. V knize Popírání holocaustu Lipstadtová v úvodu považuje otázku „Je holocaust stejného druhu jako řada jiných aktů pronásledování a genocidy, například jako masakrování původních obyvatel Ameriky či etnické čistky v Bosně?“ za zcela legitimní, tak v jiné kapitole obviňuje ty, kteří srovnávají genocidu Arménů po první světové válce s genocidou Židů za druhé světové války ze „stírání morálních rozdílů“ a považuje je za podobně nebezpečné jako ty, kteří holocaust či některé jeho větší části zpochybňují, a důsledky jejich interpretace holocaustu jako jedné z řady genocid za stejné jako důsledky popírání holocaustu.

Nedávno vyšla česky jiná kniha Deborah Lipstadtové s názvem Antisemitismus: tady a teď (v nakladatelství Triton). Kniha přináší spoustu poučného materiálu, ale trpí podstatnou slabostí: autorka nijak neskrývá své politické preference, její text se dost často hemží až triviálním anti-trumpovstvím, je zřejmé, že – obrazně řečeno – její srdce bije nalevo (ať už se to týká různých úvah o inkluzivní společnosti, multikulturalismu atd.). Je zjevné, že problém antisemitismu nejenže nepatří historii, ale je z velké části veden na poli iracionality – z jedné i druhé strany názorového pole. To však vůbec neznamená, že nemá smysl se s oběma póly seznámit. Jen tak se lze dovědět něco, co přinese pochybnost, a s ní i nové poznání.

Text je koncipován jako korespondenční dialog profesorky Lipstadtové s fiktivními postavami pedagoga Joea a studentky Abigail. Oba mladí lidé, znepokojení projevy antisemitismu ve svém okolí a všude na světě, kladou své mentorce otázky a ona se pokouší v odpovědích odhalovat podstatu, kořeny, skryté projevy a důsledky antisemitských tendencí v moderní společnosti. V úvodu popsala autorka svou motivaci k napsání knihy v předmluvě s názvem…