Podobně jako Karel Čapek, Karel Poláček a další generační souputníci, i Fuchs se věnoval žurnalistice nejen prakticky, ale též kriticky. V roce 1931 vydal knihu Zákulisí novin – psychologie novinářského povolání. Pro dnešní zastavení nad psaným slovem jsme vybrali nedlouhý, ale štěpný esej Pláč žurnalistiky české, který vyšel v Přítomnosti v roce 1929. Nejen, že nám ukazuje dobový stav novinářství a novinářů, ale v mnoha ohledech též zjištění, jak málo se za to bezmála století změnilo: navzdory technologiím, státním převratům a politickým škatulatům. Jak se úslužnost a prodejnost pisálků stává normou a zapleveluje veřejný prostor, čehož jediným důsledkem je stále klesající důvěra v tisk a média obecně. A naopak – jak stoupá arogantní touha politiků ovládat žurnalisty, využívat je coby své hlásné trouby, dělat z nich pouhé zapisovatele svých „pravd“. Což zase je jeden z faktorů (vedle nekonečné řady dalších), proč klesá obecná důvěra v politiku.

---

Kdo by sledoval vývoj české žurnalistiky za uplynulých deset let jenom podle čísel a statistik, byl by jistě potěšen nad kvantitativním rozmachem českého tisku. Kdo by posuzoval vývoj české žurnalistiky podle technického zdokonalení, jehož se jí za tu dobu dostalo, rovněž by směle mohl mluvit o pokroku. Ale vnitřní hodnota českého tisku znatelně upadla, o tom si nesmíme připouštět žádných ilusí.

V žurnalistice děje se něco podobného, jako ve vědě. Čím více vysokých škol, čím skvěleji zařízené ústavy, tím méně skutečné produktivnosti. Neznamená to, že bychom toužili po idylickém podkroví a po bohémské veselé bídě. Víme všichni až příliš dobře, že nebyla veselá. Ale čím dále tím více pozorujeme, že česká žurnalistika stává se vdovou po duchu, který odešel, že tisk se mechanisuje nejenom po stránce technické, nýbrž i po stránce obsahové. Bývaly v žurnalistice doby, kdy novinářství patřilo literatuře a jejím dějinám. Dnes mnozí theoretikové učí, že žurnalistika není literaturou, nýbrž zařízením komunikačním, stykovým, že literát stává se v novinách čím dále tím více externistou. Než zdá se, že dospíváme ke smutnému faktu, že se stává externistou v novinách i žurnalista i publicista a ustupuje buď úředníku strany nebo technicky vyučenému machrovi.