Petr Žantovský: Kdo je tady nejbohatší a proč se na to ptát?

11.09.2024 13:53 | Komentář

V těchto dnech vyšel další z řady žebříčků nejbohatších Čechů. Je to čtení zábavné, poučné i pochmurné zároveň.

Petr Žantovský: Kdo je tady nejbohatší a proč se na to ptát?
Foto: Hans Štembera
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik

Předně jednotliví sestavovatelé žebříčků docházejí u jednotlivých držitelů miliardového vlastnictví k různým číslům. Stačí porovnat výsledky uveřejněné časopisem Euro, českou mutací Forbesu a deníkem E15. Tak například vítězný Daniel Křetínský má podle Eura a E15 něco kolem 400 miliard (je tam rozdíl v řádu procent), ale Forbes mu přiznává zhruba polovinu (210 mld). Nebo takový Patrik Tkáč (3. příčka) – podle Eura 260 mld, podle E15 jen 170 mld, což je zhruba o třetinu méně. Nebo čtvrtý Karel Komárek dle Eura 170 mld, dle E15 ale 262 mld. Tedy o třetinu více.

Naši novináři si samozřejmě přednostně všímali umístění Andreje Babiše, anžto je to osoba veřejná a dlouhodobě pohodlný terč. Zde vidíme rozdíly opravdu zajímavé. Jakožto sedmý umístěný „obdržel“ od Eura 85 mld, od E15 133 mld a od Forbesu 170 mld. Čili shoda či aspoň podobnost veškerá žádná. Jeden by řekl, že to v těch redakcích tahají jako králíky z klobouku.

Apropos, mediální reakce na Babišovo umístění se zpravidla točí kolem různě sarkasticky formulovaných poklesů. Třeba iDnes: „Babiš si pohoršil“. Aktuálně.cz: „Babiš si mezi miliardáři pohoršil nejvíc ze všech. Nebo Globe24.cz: „Babiš se nejvíc propadl.“ Jeden by z těch titulků usoudil, že je majitel Agrofertu opravdu v koncích. A nezapomeňme, že všechny ty mediální ohlasy se vztahují výlučně na žebříček Eura. Podle těch ostatních výše jmenovaných by vypadal v lecjakém ohledu jinak. Takže se těžko vyhnout závěru, že se naši médiusové opět neudrželi a nevyhnuli se bulvarizaci v podobě rýpání do Andreje Babiše a jeho Agrofertu. Se znalostí našeho malého mediálně politického rybníčku to lze pochopit, tahle klíčová slova prodávají a přitahují prokliky…

Pokud máte rádi fakta, a nejen laciné zájmové glosičky, podívejte, jak se vlastně podobné žebříčky konstruují.

Základním vodítkem pro určení hodnoty majetku je výše čistého zisku dané firmy či firemní skupiny. Čistý zisk po očištění o podíly jiných akcionářů je násoben příslušným násobkem, který se pohybuje dle perspektivy oboru od 10 po 15. Protože čistý zisk může být zkreslen mimořádnými vlivy, proběhl též kontrolní výpočet s využitím provozního zisku a výše vlastního kapitálu. V případě realitních firem a fondů kvalifikovaných investorů ocenění majetku většinou odpovídá čisté hodnotě aktiv (NAV). Ideální případ nastává tehdy, když má posuzovaná společnost akcie na burze – tato hodnota má přednost před ostatními (v ČR a na Slovensku je však takových firem málo). Dalším klíčovým ukazatelem, bez nějž by výpočet nebyl úplný, je objem v minulosti vyplacených dividend vlastníkům. V některých případech došlo i na dotazování příslušných skupin, o nichž je známo, že jsou ochotny výši majetku svého majitele komentovat. Informace o firmách a firemních skupinách sledovaných miliardářů pocházejí z veřejných zdrojů – z obchodního rejstříku, z výročních zpráv, tiskových zpráv i z rozhovorů pro různá relevantní média. Cenným zdrojem užitých dat je rovněž slovenský Registr účetních závěrek a Registr partnerů veřejného a soukromého sektoru.

Jednoduše řečeno: Pořadí v žebříčku (a tím i hodnota majetku) vychází z jednoduchého výpočtu - 10 až 15násobek čistého zisku upravený o určité faktory. Tato metodika není úplně mimo, takto se oceňují firmy při prodeji (násobky EBITDA), ale pokud pánové a dámy v žebříčku nechtějí své majetky prodávat, tak nikdo nezbohatnul, ani nezchudnul. Nebo to bylo úplně jinak, než žebříček ukazuje….

Ono je tohle šmahem vyráběné odhadování věc vůbec ošemetná. Například nikterak nezahrnuje úvěry, z nichž dotyčné firmy čerpají a které splácí. Jejich užitečnost pro společnost není měřitelná jen absolutním číslem hodnoty majetku, ale také zapojením v pracovně-sociálním systému, výší a spolehlivostí plnění daňových a jiných plateb na konto „eráru“ atd. Fakt, že se z Andreje Babiše stal strašák, na nějž dokonce poslanci vyrobili dva zákony, aby ho ve svobodě podnikání omezili, svědčí spíše o naší malosti, hlouposti a krátkozrakosti. Měli bychom jásat, je-li někdo úspěšný, protože na jeho úspěchu se „veze“ úspěch a životní úroveň všech ostatních. A to i těch, kteří čtou žebříčky bohatých se závistí nebo škodolibostí. Jako třeba naši novináři.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

15:57 Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

V článku „Věrchuška a sprostý lid“ jsem uvedl, že vládnoucí vrstvy (věrchuška) se nezajímají o míněn…