Díky stále ještě vcelku nedávnému vysílání Hovorů z Lán se u nás začalo nadužívat slovo, které má pět písmen a když vynecháme „d“, které slovo obsahuje, vznikne název lasicovité šelmy, jež je postrachem kurníků a motorů aut, a když naopak „d“ ponecháme, ale změníme první písmeno slova na „b“, máme část oděvu, kterou budeme následující měsíce asi vcelku využívat… Věřím, že z toho mají radost hlavně učitelé…

Prezident ono slovo použil, když říkal, že se členek skupiny Pussy Riot nebude zastávat jako trpících politických ruských vězňů, protože jsou podle jeho mínění vinné nejméně činem výtržnictví v pravoslavném chrámu. A poté, co se ujistil, že redaktor ví, co znamená slovo pussy a raději ještě ono slovo přeložil do podoby popsané výše, řekl, že v textech skupiny Pussy Riot to je výše popsané slovo sem, výše popsané slovo tam. A že se nebude zastávat …chtěl říci kurev, ale není Schwarzenberg…

Nevím, zda chtěl prezident skutečně pouze rozčílit „pražskou kavárnu“, jak uvedl, nebo chtěl zcela něco jiného, každopádně se díky jeho bundě sem, bundě tam nebo také kuně sem, kuně tam začalo opět hojně diskutovat o skupině Pussy Riot…

Znovu tak ožily i dva nejradikálnější tábory, z nichž jeden na téma Pussy Riot tvoří téměř novodobé legendy a druhý naopak novodobá diabolka. Jedni tvrdí, že Pussy Riot jsou krutou obětí systému diktátora Putina, jemuž se rozhodly odvážným uměním čelit, druzí tvrdí, že jde o exhibicionistické poběhlice, které zasluhují pouze opovržení.

Pussy Riot se do povědomí západní veřejnosti dostaly tehdy, když byly tři členky této skupiny zadrženy a obžalovány z výtržnictví v pravoslavném chrámu motivované náboženskou nenávistí (později přehodnoceno pouze na výtržnost) a následně odsouzeny byly dvě z nich, Maria Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová, odsouzeny ke dvěma letům odnětí svobody a jedna, Jekatěrina Samucevičevová, odešla od soudu s podmínečným trestem. Té, na rozdíl od Aljochonové a Tolokonnikovové byl po odvolání trest takto zmírněn.

Důvodem zadržení bylo, že dne 21. února 2012 pět členek skupiny Pussy Riot v největší moskevské katedrále – Katedrále Krista Spasitele – v době, kdy v chrámu byl větší počet návštěvníků – představilo svou píseň „Bohorodičko, vyžeň Putina“. Po chvíli je odtud vyvedla ochranka. Stejnou píseň zkusily veřejnosti představit také 19. února 2012 v Bogokavlenské katedrále, odkud byly také zakrátko vyvedeny. Video k písni je pak sestřihem kousků předvedených v obou chrámech doplněný hudbou a textem.  Jak je vidět, v písni se nezpívá o satanovi, jak se často šíří po českém internetu, ale není pravda ani to, že by jediným nebo výrazně hlavně uráženým V. Putin…  Proti dívkám pochopitelně hovoří to, že jednaly ve skupině, plánovaně, jednaly tímto způsobem opakovaně, při vystoupení měly na hlavě kukly, nacházely se v prostoru, kde být neměly atd., ať si každý doplní.

Myslím si, že jako česká ateistka těžko dokážu posoudit, jak mohl na akci reagovat ruský pravoslavný křesťan, ale zajímavé je, že podle informací v tomto článku v průzkumu z března 2012 (3. března byly tři jmenované členky skupiny zatčeny) považovalo 46 % oslovených Rusů pro členky skupiny Pussy Riot  za přiměřený trest odnětí svobody v rozmezí 2 – 7 let a pouze 9 % nevidělo v jednání Pussy Riot nic kriminálního. O čtyři měsíce později, když už o případu začala ve velkém psát zahraniční média, považovalo trest v rozmezí 2 – 7 let za adekvátní o 13 % méně než v březnu, tedy 33 % a nic kriminálního v jednání skupiny nevidělo 15 % oslovených Rusů. To je vcelku značný rozdíl a je třeba se ptát, zda jej způsobila mediální masáž nebo to, že se lidé o případu dověděli více relevantních skutečností…

Každopádně další zajímavou, a podle mého soudu i lehce absurdní, záležitostí je, že u nás Pussy Riot nejagresivněji hájí lidé, kteří stejně agresivně hájí církevní restituce K. Schwarzenberg například pro osvobození Pussy Riot v Praze organizoval (nebo tedy zaštiťoval) demonstrace…  Jednou z výjimek byla v tomto ohledu hlava české katolické církve, D. Duka, který v souvislosti s konáním Pussy Riot vzpomínal J. V. Stalina.

Nechápu tu logiku: na jedné straně darovat církvi miliardy korun a posilovat tak logicky její moc, a na druhé v podstatě hájit znesvěcování kostelů? Co to je?

Ze stejného soudku je i další úvaha na téma, že je zajímavé, pokud je Rusku vyčítán „nepřiměřeně tvrdý trest“ pro Pussy Riot, ale zároveň také „zákaz propagace homosexuality“, neboť se klidně může jednat o ne druhou, ale stále tu samou stranu jedné mince, a to silné pozice pravoslavné církve v Rusku a celkově odraz ruské kultury, tím se má na mysli, že nejde o nějaký diktátorský rozmar V. Putina, ale o jakési zrcadlo široké ruské společnosti, která je ve svých hodnotách konzervativní. Jednotlivé střípky by se neměly, jak se to bohužel děje, vytrhovat z celkového obrazu, aby jejich pomocí byla vytvořena mozaika, která se hodí západnímu světu.

Dále by mě opravdu mě zajímalo, jak by u nás bylo nahlíženo na lidi, kteří by, protože nesouhlasí s církevními restitucemi, v největších katedrálách v ČR v době, kdy je tam přítomno nejvíce věřících, spustili své songy o nechutnosti a hrabivosti církve… Hádám, že by stejní lidé, kteří se nejhlasitěji vyjadřují na podporu Pussy Riot, stejně hlasitě podporovali trest pro ony české umělce…To by totiž bylo něco jiného…

A ještě jedna věc je, zda by se onomu procesu vůbec dostalo takové – a takto směřované pozornosti – odehrál-li by se tento příběh jinde než v Rusku. Věřím, že nikoli… A také by mě zajímalo, jak by se pohlíželo na případ, že by takovéto „pussyriotovské“ představení bylo uspořádáno v synagoze. Pokud by se o tom psalo, hádám, že česká média by to líčila téměř jako teroristický útok. A už vůbec nemluvím o tom, jak by se podobné chování posuzovalo například v Japonsku…

Skupině Pussy Riot je občas připisována akce nazvaná „Jak ztopit kuře“ či akce „Šukáme za medvídka“. To jsou ale podniky jiné ruské umělecké skupiny, skupiny Vojna. Její členkou byla alespoň po nějakou dobu i N. Tolokonnikovová, která se s manželem, dalším členem skupiny Vojna, účastnila „medvídkové“ akce. V „kuřecí“ akci však žádná z potrestaných členek Pussy Riot nefigurovala. Podle informací uvedených zde byla hlavní aktérkou kuřecího videa Natalia Sokolovová, což není ani jedna ze zasažených členek Pussy Riot. Podle informací uvedených např. zde by se mělo jednat o jednu ze zakladatelek skupiny Vojna.

Není nijak překvapivé, že skupina Vojna v západních a ani českých médiích mnoho prostoru nedostává (výjimkou je například časopis Nový prostor, kde se čtenář o této skupině mohl něco dozvědět), a to přesto, že byla a je mnohem činorodější než skupina Pussy Riot a její členové seděli ve vězení už před tím, než členky Pussy Riot vystoupily v Katedrále Krista Spasitele. Česká média většinou informovala pouze o tom, že skupina obdržela ruskou státní cenu za inovace v oblasti vizuálního umění, a to za toto dílo. Povšimněte si, že text vyšel v kulturní sekci (kterou, s prominutím, téměř nikdo nečte), nikoli v sekci politického dění… Členové skupiny Vojna si za svá představení a za svá díla také odpykávají tresty ve vězení, ale tolik povyku jako kolem uvěznění členek Pussy Riot se toho při žádném z procesů se členy skupiny Vojna nikdy neudělalo, ačkoli v poslední době se jim jisté drobné pozornosti dostává, jak je vidět například zde, opět v kulturní rubrice, tentokrát Hospodářských novin. (Nutno podotknout, že za představení typu převracení policejních aut pod záminkou hledání míčku a podobně by zřejmě měli problémy i ve Švédsku.)

Z hlediska kritiky, kterou Západ ve věci Pussy Riot zasypal Rusko, je zajímavé podívat se také na soudní procesy v zemích spílajících Rusku. V tomto textu přinášejí Britské listy pár zajímavých tipů. Aktuálním kouskem, který se ovšem obešel bez soudního procesu, ale s ještě tragičtějším koncem je například zásah americké policie proti muži, který prodával nedaněné cigarety. Policisté ho při zatýkání, kterému muž žádný zvláštní odpor nekladl, v podstatě uškrtili. Atd. Atd. Nezapomínejme ani na české příklady a vzpomeňme třeba kauzu Romana Smetany nebo Davida Honse (Romana Týce), který si za vyměnění panáčků (nikoli barev) na semaforech také nakonec vysloužil odnětí svobody, sic na dobu jednoho měsíce…

To, co na celé kauze osobně vidím jako nejpodstatnější, je však to, že dvě vězněné členky byly z kapely Pussy Riot vyloučeny poté, co společně s Madonou vystupovaly na placeném koncertu Amnesty international. Zbývající členky skupiny vydaly prohlášení o tom, že aktivity Aljochinové a Tolokonnikovové se neshodují s názory kapely, neboť ta by měla vystupovat pouze ilegálně a neočekávaně a nezúčastňovat se komerčních akcí po boku slavných. Můžeme se o tom dočíst například ve článku Petra Jedličky na deníku Referendum.

Aljochinová a Tolokonnikovová se však nenechaly zaskočit a prohlásily, že na identitu a styl Pussy Riot nemá nikdo copyright, vylučovat ze skupiny nelze a Pussy Riot může být každý, kdo se cítí být osloven původní skupinou.

Podstatou původní skupiny však snad mělo a má být radikální odmítnutí režimu (rozumějme celkově konzervativnímu smýšlení včetně stávajícího kapitalistického řádu) a snaha o jeho podvracení, nikoli souznění se západní politikou a západními politickými mocenskými elitami a jejich aktivní podpora (tou elitou tedy nemyslím Madonnu), ač třeba ve jménu „boje“ proti V. Putinovi.

Dvě bývalé členky Pussy Riot svým současným chováním tedy naprosto popírají to, proč vystupovaly na onom svém přeslavném koncertě v Katedrále Krista Spasitele. Místo toho se staly pouhými prázdnými marketingovými hesly Západu bez jakéhokoli skutečného zápalu pro odboj proti systému, který utlačuje individualitu člověka. A o tu šlo přece v první řadě. Nynější konání Aljochinové a Tolokonnikovové je asi taková známka punku jako kohout na hlavě výsostného konzervativce, tedy podporovatele neměnného systému „knííížete“ K. Schwarzenberga.

Pro demokratický vývoj společnosti je jistě dobré mít skupiny jako je Vojna nebo i bývalé Pussy Riot. Ale Aljochinová a Tolokonnikovová svým současným vystupováním pouze ukazují na to, jak snadno dokáže systém takovéto skupiny eliminovat a ohnout je zcela pro své záměry. A je komickým paradoxem, že to nebyl V. Putin, který eliminoval skupinu Pussy Riot, ale zcela cynickým způsobem se toho ujal západní svět, který bojovnice proti řádu ukáznil a přesvědčil je o tom, že správná cesta je boj za kapitalistický řád po boku Karla Gotta světové pop music - Madonny. Slušný výkon. V. Putin se má stále co učit.

Publikováno se souhlasem vydavatele