Letos oslabila k dolaru víc než o 5 procent. I když hodnocení amerického listu po pár dnech nového roku je spíš mediální rétorikou než fundovaným ekonomickým rozborem, propad koruny tu je a ne zanedbatelný. Slabší kurz než tento týden zaznamenala česká měna vůči euru naposled před šesti lety, k dolaru byla slabší počátkem března 2006. 

Co se stalo, kdo koruně namydlil schody, že se po nich svezla jako po skluzavce? Právě, že se nic moc nestalo. Česká ekonomika ohlásila slušné výsledky za průmysl i stavebnictví a její očekávaný výkon v loňském i letošním roce na úrovni dvou a půl procent je dobrou zprávou.

Až potud bychom tedy očekávali, že se koruna vydá opačným směrem, než kterého jsme právě svědky. Pád koruny odstartovala zpráva statistiků z minulého pátku, když zveřejnili, že průměrná míra inflace klesla z předloňského procenta a čtyř desetin na 0,4 procenta v loňském roce.

Růst spotřebitelských cen byl nejnižší od roku 2003 a druhý nejnižší vůbec. V prosinci inflace meziročně zpomalila na jedinou desetinu procenta, tedy výrazně pod záměr České národní banky a k deflaci je jen kousek.

K těmto údajům se připojila data z maloobchodu, která na první pohled vypadala podstatně hůř než na druhý. To vyvolalo obavy a spekulace, že by centrální banka mohla chtít posunout cílovou úroveň pro kurz koruny ještě ke slabším úrovním – možná někam ke třiceti korunám za euro. Dál už trh nečekal na nic a začal konat – tedy zbavovat se koruny.

Otázka zní, co trh vlastně udělal. Odvedl práci za centrální banku, nebo jí přidělal starosti? Sama ČNB v neděli prohlásila, že ekonomika zatím není v situaci, aby bylo nutné posouvat intervenční pásmo, nicméně v budoucnu by k tomu dojít mohlo.

Podle všeho tedy nemyslela tím budoucnem právě pátý únor, kdy se bankovní rada může touto otázkou zabývat. V úterý vystoupil na podporu koruny i guvernér ČNB, když napsal, že není nutné, aby měnová politika ČNB rychle reagovala na deflační impulzy v oblasti cen potravin či ropy.

To by znamenalo, že mu levné pohonné hmoty stimulující ekonomiku pozitivně nevadí a že je ochoten překousnout i všeobecný pokles cen. Ale je to opravdu tak? Jsme teď v jiné situaci než v listopadu 2013 nebo ne a hrozbu deflace je nutné likvidovat stejně dnes jako tehdy? To nevíme.

Guvernér sice svými slovy okamžitě připsal koruně 30 haléřů, ale kurz už stejně zůstal viset nad osmadvaceti korunami za euro, a to i poté co korunu podpořil prezident Zeman. Podle některých ekonomů odpovídá současnému stavu české ekonomiky kurz koruny k euru 28,20.

Z tohoto pohledu se zdá, že trh nyní skutečně udělal práci za ČNB a její guvernér, pamětliv mediálního výprasku po předloňské intervenci, svoji slovní podporou koruny jen alibisticky kalí vodu ve stylu: „To my ne, to oni“. Jistě to však taky nevíme.

Opět slabší koruna je tedy realitou. Exportéři, kteří si nezajistili kurz, jsou v pohodě, firmy, které zamýšlejí investovat anebo dovážejí hodně polotovarů už méně a nám ostatním se aktuálně zdraží lyžování v Alpách a zřejmě i některé věci z dovozu.

Otázkou je, nakolik má centrální banka korunu pod kontrolou, když ji dokáže rozhoupat jedna celkem očekávaná statistika. Nejistota, jak se bude kurz koruny vyvíjet a jak se tedy chovat, je totiž pro firmy i pro lidi tou největší nepříjemností současné reality.

ČNB do této nepřehledné situace jasno nevnáší. Jasné ale je, že slabší koruna vydrží podstatně déle, než ČNB původně deklarovala. To, co ale jasné nebylo tehdy a není o nic jasnější ani teď, je, co se bude dít poté, až ČNB usoudí, že kurz nad 27 korunami už nepotřebuje. Nebo že by to byla špatná otázka?

Přemysl Čech vám přeje vlídný den!  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.