Historici nedostávají od politiků patřičné zadání a samotní politici radši taktně mlčí. Americké nálety na úplném sklonku války vyvolávají otazníky i dnes. Proč, až do té doby továrny nerušeně vyrábějící válečnou produkci, se náhle staly cílem náletů?

Podobně jako před 75 lety i dnes čelíme nepříteli, má jméno COVID-19. Tak jako tehdy směřují na Prahu letadla. Ještě větší, než ta před 75 lety. Místo smrtonosného nákladu na Prahu ale vykládají zdravotní potřeby, přeletěla půlku světa, na letišti v Praze je vítal premiér, ministři a my ostatní u obrazovek. Stovky tun zdravotních potřeb z daleké Číny. Státy si podaly ruce. Místo náletu přiletěla pomoc.

Ty americké nálety před 75 lety byly nejspíš zcela účelové. Dle dohody spojenců na Jaltské konferenci (4. - 11. 2. 1945) došlo k rozdělení Evropy. Československo připadlo do sféry vlivu SSSR. A v tom byla nejspíš ta účelovost. Připomínám, že cílem tehdejšího náletu se staly především průmyslové oblasti Prahy. V té době vysoce ceněné zbrojovky, náletem trvajícím přes hodinu byly postiženy zejména Vysočany, Libeň, ale i Kbely, Letňany, Čakovice... Obětí na lidských životech dle matrik bylo celkem 369, dalších 416 osob bylo zraněno. Sto budov bylo srovnáno se zemí, dalších šedesát téměř zničeno a 1200 poškozeno.

Je to již 75 let. Přesto to srovnání s dnešní krizí se nabízí. Také dnes ulicemi našich domovů kráčí smrt. Máme strach vyjít na ulici, podat si ruce. U našich evropských sousedů se oběti epidemie počítají dokonce už na stovky, někde i na tisíce. Jsme na tom lépe, byli jsme možná lépe připraveni… Bojujeme přesto dále, nevzdáváme to. Věřím, že společným úsilím nepřítele porazíme. Věřím, že v tomto úsilí si svět bez ideologické nákazy podá ruce. Někdo dávno řekl: „V jednotě je síla!“