A právě zde, uprostřed panenské přírody, žijí v šesti vesnicích naši krajané. Někdy je k nim cesta zarubaná, přes hory, lesy, tam v kopcích mají svá malá políčka, stáda koz i ovcí A ty jejich vesničky s kostelíky jsou, jak od mistra Lady a k nim přidejme trochu archaický český jazyk a jejich staleté zvyky přenesené z domoviny. I ta česká hospůdka má zde své kouzlo, s písničkou ochutnáte pálenku i kozí sýr. To pohodlí si odpustíte, ale ta dovolená u nich stojí za tu menší námahu. Na moře brzy zapomenete, na Banát budete vzpomínat po dlouhá léta…. Však každoročně se těším na tu „svou“ Svatou Helenu i na další malebné vesničky vysoko v horách, těším se na romantické Rovensko, či na Bígr v lesích ukrytý.

K poznání přidám ještě trochu historie. České osídlení Banátu sahá až do počátků první poloviny 19.století, naši krajané odcházeli do tohoto zapadlého koutu rakouské monarchie, zejména z důvodů ekonomických. Na vorech pluli z Vídně až do Banátu několik měsíců. Byli to převážně drobní rolníci, chalupníci, řemeslníci. Už velmi těžko si můžeme představit, za jakých podmínek zde budovali nové domovy, .dělali cesty, káceli lesy, zažili jak rakouskou monarchii, tak i uherskou vládu. Monarchie si tímto osídlením chránila svou hranici proti sousední Osmanské říši. Život krajanů v Banátu byl bojem o holé přežití. Jejich tvrdý život a zejména úsilí o zachování českého jazyka, školství, národní kultury v tomto cizím prostředí zasluhuje naši úctu. Po 1. světové válce, Sedmihradsko a Banát připadly Rumunsku. Přesto si udrželi svůj český jazyk, kulturu.

Krajané žijí svým životem, odlišným od okolního pravoslavného prostředí. Dominantou všech těchto upravených vesnic, jsou prosté katolické kostelíky, podobné těm z obrázků, od již vzpomínaného Josefa Lady. Podle posledních odhadů, žije v Banátu kolem 1500 našich krajanů. Krajané po roce 1945 se v několika vlnách vraceli do své pravlasti. Osidlovali pohraniční vesnice po odsunutých sudetských Němcích. Zajímavostí je, že mezi nimi byli i prarodiče slavného fotbalisty Pavla Nedvěda. Dodnes tam žijí jeho bratranci. Další vlna byla po roce 1990, jejich pracovitost, kultura a český jazyk se staly výhodou.