Přemysl Votava: Naši krajané v Banátu

13.07.2022 18:56 | Komentář

Je čas dovolených, kam letos? K moři, do Alp, nebo kolem světa? Mám skromnější návrh. Vypravme se do českého Banátu v Rumunsku. Věřte, nevěřte, ale je to tam jak v té pohádce o království, které leží daleko za sedmero horami, sedmero řekami…

Přemysl Votava: Naši krajané v Banátu
Foto: Archiv autora
Popisek: Přemysl Votava

A právě zde, uprostřed panenské přírody, žijí v šesti vesnicích naši krajané. Někdy je k nim cesta zarubaná, přes hory, lesy, tam v kopcích mají svá malá políčka, stáda koz i ovcí A ty jejich vesničky s kostelíky jsou, jak od mistra Lady a k nim přidejme trochu archaický český jazyk a jejich staleté zvyky přenesené z domoviny. I ta česká hospůdka má zde své kouzlo, s písničkou ochutnáte pálenku i kozí sýr. To pohodlí si odpustíte, ale ta dovolená u nich stojí za tu menší námahu. Na moře brzy zapomenete, na Banát budete vzpomínat po dlouhá léta…. Však každoročně se těším na tu „svou“ Svatou Helenu i na další malebné vesničky vysoko v horách, těším se na romantické Rovensko, či na Bígr v lesích ukrytý.

K poznání přidám ještě trochu historie. České osídlení Banátu sahá až do počátků první poloviny 19.století, naši krajané odcházeli do tohoto zapadlého koutu rakouské monarchie, zejména z důvodů ekonomických. Na vorech pluli z Vídně až do Banátu několik měsíců. Byli to převážně drobní rolníci, chalupníci, řemeslníci. Už velmi těžko si můžeme představit, za jakých podmínek zde budovali nové domovy, .dělali cesty, káceli lesy, zažili jak rakouskou monarchii, tak i uherskou vládu. Monarchie si tímto osídlením chránila svou hranici proti sousední Osmanské říši. Život krajanů v Banátu byl bojem o holé přežití. Jejich tvrdý život a zejména úsilí o zachování českého jazyka, školství, národní kultury v tomto cizím prostředí zasluhuje naši úctu. Po 1. světové válce, Sedmihradsko a Banát připadly Rumunsku. Přesto si udrželi svůj český jazyk, kulturu.

Krajané žijí svým životem, odlišným od okolního pravoslavného prostředí. Dominantou všech těchto upravených vesnic, jsou prosté katolické kostelíky, podobné těm z obrázků, od již vzpomínaného Josefa Lady. Podle posledních odhadů, žije v Banátu kolem 1500 našich krajanů. Krajané po roce 1945 se v několika vlnách vraceli do své pravlasti. Osidlovali pohraniční vesnice po odsunutých sudetských Němcích. Zajímavostí je, že mezi nimi byli i prarodiče slavného fotbalisty Pavla Nedvěda. Dodnes tam žijí jeho bratranci. Další vlna byla po roce 1990, jejich pracovitost, kultura a český jazyk se staly výhodou.

Jezdím do Banátu již 22let, před rokem 1990 to byl naprosto zapomenutý kout země, zastavil se tam čas. I dnes, kdo ze čtenářů ví přesně, kde tento kraj leží ? Z vlastivědného průvodce o Banátu se dočteme, že jde o turisticky velmi zajímavou část Karpat v západním Rumunsku, o podhorskou kopcovitou oblast mezi Dunajem a říčkou Nerou s řídkým osídlením. Ještě nedávno většina krajanů pracovala v dolech na měď, či černé uhlí… Zemědělství bylo většinou jen doplňkem…

Pro turisty z Čech, je příjemným překvapením, že zde nacházejí krajany ještě nezasažené zcela civilizačními neduhy. Na vesnicích se hospodaří stále ještě „postaru“, tak, jak jsme znali naši vesnici před šedesáti lety. Najdeme zde stále ještě funkční vodní mlýny, vedle traktorů vidíme na vesnici i koňské, či kravské potahy, dvory jsou plné drůbeže. Na pastvinách si můžete pohladit, jak malebnou krajinu, tak i volně pasoucí se koně, stáda ovcí i osamělé rumunské salaše. To vše ještě v panenské přírodě, kde nepotkáte turistu.

Při bližším vzájemném poznání můžeme u krajanů ochutnat i domácí kozí sýr, chléb přímo z pece, výborná švestková povidla, šípkovou marmeládu… Dominantou každé vesnice je katolický kostel. Na rozdíl od rumunského pravoslaví je převážná většina krajanů katolického vyznání. Nedělní bohoslužby a zejména církevní svátky jsou tradičním místem setkání krajanů. Pro náhodné návštěvníky z Čech je účast na bohoslužbě zážitkem. Každá česká vesnice žije svým autonomním životem, vzdálenosti mezi nimi jsou dosti značné, dopravní dostupnost je komplikovaná, přímé propojení mezi vesnicemi nimi není, přesto si vesnice zachovaly svůj ráz. Některé české vesnice mají svou školu s českým vyučovacím jazykem.

Pokud budete hledat námět na nevšední dovolenou a chcete poznat malebné české vesnice a navíc jste odhodláni trochu si odepřít pohodlí, navštivte tuto hornatou oblast Rumunska. Nenajdete zde hotely, ani přeplněná letoviska. Budete se naopak procházet krajinou, kde je turista stále vzácností. Některé cestovní kanceláře se sportovním zaměřením vás rádi seznámí s tímto krajem, zajistí ubytování a stravování v rodinách našich krajanů. Budete moci poznat lidi ryzího srdce, kteří se stále řídí božími zákony.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Sociální služby

Nemyslíte, že mnohem větší problém, než jsou finance, i když ty jsou většinou alfou omegou všeho je fakt, že populace stárne, ale sociální systém na to není vůbec připraven a nic se neděje? Už teď je problém sehnat třeba pečovatelák a další služby. Kdy začnete řešit tento problém? Protože už se měl ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

15:57 Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

V článku „Věrchuška a sprostý lid“ jsem uvedl, že vládnoucí vrstvy (věrchuška) se nezajímají o míněn…