Právě před 75 lety 2.2. 1943 poslední jednotky německé 6. armády polního maršála Pauluse kapitulovaly. Z původní čtvrtmilionové německé armády odešlo do zajetí kolem 100.000 promrzlých, zubožených a vyhladovělých německých vojáků. V obklíčeném stalingradském kotli zemřely desetitisíce německých, ale i rumunských a italských vojáků. Je třeba připomenout nejen hrdinství a nesmírné oběti Rudé armády, ale i zcela zbytečné oběti protivníka. Začátkem ledna 1943 byla obklíčeným v kotli nabídnuta kapitulace, byla však odmítnuta. Po ní už zbyl jen zoufalý boj o poslední místa v letadlech od Stalingradu… Stalingrad se stal symbolem boje o osud Evropy a světa... Hlavní boje se odehrávaly na východní frontě od léta 1941. Za německou armádou zůstaly tisíce vypálených vesnic a měst, miliony obětí… Na východní frontě Německo poznalo i první porážky, po neúspěchu u Moskvy přišel hrdinný Stalingrad… Následovala cesta na Berlín.

Dnes je snahou mnohých západních politiků, médií, zapomenout či překreslit události, spojené s druhou světovou válkou. Tedy ponížit podíl a zásluhy SSSR na porážce hitlerovského Německa. Jednou z těch rozhodujících bitev, které změnily průběh druhé světové války, byl Stalingrad. Bylo to v době, kdy hlavní tíhu války nesl Sovětský svaz. Tolik očekávaná a slibovaná invaze, tedy západní druhá fronta, byla otevřena až v červnu 1944, pokud je pominuto omezené spojenecké vylodění v létě 1943 na Sicílii… V té době hitlerovské Německo už mlelo z posledního.

Nedovolme zlehčovat či překrucovat události druhé světové války. Nedovolme znevažovat miliony obětí této války. Naši otcové a dědové za své hrdinství platili svými životy… Bylo tomu nad Anglií, u Tobruku, u Sokolova, u Kyjeva, na Dukle… Psali dějiny, domů se vraceli jako vítězové. Nezapomínejme!