Nezalekla se mocného souseda. Tamní proamerická vojenská diktatura byla svržena, generál Fulgencia Batista v noci na 1. ledna 1959 uprchl do USA. Hned následný den do Havany vstoupili vítězní kubánští revolucionáři. Revoluce zvítězila. Pro Spojené státy před 60 lety se zrodil velký problém.

Od počátku Kuba čelila americké politice sankcí a vojenských hrozeb. Tedy z dnešního pohledu, nic nového v politice USA. Nátlak USA vyvrcholil již v roce 1961 vyloděním několika tisícové tzv. kubánské exilové armády zcela v režii USA. Rychlá porážka agresora a tím i posílení kubánské revoluce jen vystupňovalo nátlak USA na Kubu. Hrozby USA přerostly v roce 1962 k krizi světovou a hrozil válečný konflikt mezi USA a SSSR.

I přes politiku sankcí a vyhrůžek ze strany USA, Kuba se nevzdala své cesty a v roce 2014 i slavila, to když prezident USA Barak Obama přiletěl do Havany. Byly navázány diplomatické vztahy mezi Kubou a USA. V americké politice zvítězil zdravý rozum. Kuba se radovala,…. Do Havany přiletěl i papež František. Fidel Castro si tak mohl před čtyřmi lety zapálit svůj „vítězný doutník“. Dožil se vítězství a uznání revoluce. Přesto i dnes, po čtyřech letech od obnovení diplomatických vztahů, americké sankce stále pokračují. Pokračují i přes odpor samotné americké veřejnosti, pouze 20% vyjadřuje podporu politice sankcí.

Obdobnou cestu, jako Kuba, nastoupily později další státy Latinské Ameriky, Venezuela, Bolivie, Nicaragua, Argentina, …. Kuba se pro ně stala vzorem a to je hlavní přínos kubánské revoluce. Úspěchy Kuby v lékařské oblasti, ve vzdělání, jsou výkladní skříní revoluce. Spojené státy i vlivem Kuby musely pozměnit svou politiku vůči státům v Latinské Americe. Pravda, nikoliv zásadně, ale přesto americká politika hledala nové cesty ke smíru. A vítězní revolucionáři, jako byl Fidel Castro, Ernesto Che Guevara, Raul Castro, …?

Ti se stali již před desítkami let symbolem revoluce, tedy revolty, zejména mládeže v celém světě. Jejich odkaz není zapomenut ani dnes, po 60ti letech od revoluce. Revoluční Kuba jde svou cestou, navzdory přítomnosti tisíců vojáků USA na vojenské základně Guantánamo na Kubě. A to je její přínos kubánské revoluce i po 60letech. Kubou dnes zní známá revoluční píseň „Cuba si, Yankee no! “