Před 101 lety se blížil konec 1. světové války, Rakousko – Uhersko umíralo. 28. října 1918 vyvrcholilo dlouholeté úsilí našeho a slovenského národa o získání novodobé samostatnosti.

Náměstí českých a moravských měst se naplnila davy jásajících nad rozpadem monarchie.

Dnes na staleté úsilí našich předků poněkud pozapomínáme, nebo dokonce znevažujeme. V televizi se mihne jen krátký televizní spot z lánského hřbitůvku s fotografií našeho prvního prezidenta. U pomníků padlých z první světové války se objeví věnce. U příležitosti státního svátku prezident republiky předá význačným osobnostem státní vyznamenání. Stává se ale pravidlem, že i tento slavnostní akt dokážeme v médiích znevážit. Vyznamenané osobnosti dokonce urazit.

Ne vždy jsme tento svátek mohli slavit, přesto jsme jej nosili v sobě. Připomínali jsme si odvahu i prozíravost Tomáše G. Masaryka, pracovitost Dr. Edvarda Beneše, ale i úsilí dalších „mužů 28. října“. Dokonce ani v době nesvobody, kdy se kácely pomníky zakladatelů našeho státu, jsme nezapomněli na jejich odkaz. 28. říjen se stal svátkem národním i přes pokusy o jeho revizi či přebarvení, včetně pokusů o vylepšení obrazu starého mocnářství.

A tak se i stalo, že do Pantheonu Národního muzea se „nám vrátil“ František Josef I., místo mu udělal Julius Fučík, hrdina druhého odboje, ale se „špatným“ kádrovým profilem.

Pro tyto dny svobody umírali naši vojáci na frontách obou světových válek. Umírali v uniformách rakousko-uherské armády, i v čs. legiích. Za Protektorátu umírali hrdinové v domácím odboji i v uniformách našich zahraničních armád. Z jejich statečnosti se zrodilo svobodné Československo. V každé i v té poslední vesničce, je pomník obětí obou světových válek. Jen z té první světové války se nevrátilo přes 100.000 našich předků. A z doby německé okupace další statisíce… Poučili jsme se z historie? Vážíme si jejich odkazu?

Tento státní svátek není divadelní scénou a ani místem k vyřizování osobních účtů politiků. 28. říjen je významným svátkem České republiky. Připomínám to známé Masarykovo rčení: „Tož demokracii bychom měli, teď ještě mít nějaké ty demokraty!“

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele