Seznámil jsem se s  prohlášením Roberta Pelikána, bývalého ministra spravedlnosti, ohledně podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve věci Lesní správy Lány, kdy tento bývalý ministr spravedlnosti označil mé chování za „dosti úporné“. Jakožto statutární orgán Kanceláře prezidenta republiky, tedy zřizovatele její příspěvkové organizace Lesní správy Lány pochopitelně odpovídám za její právní režim. Pokud v  rámci trestního řízení vznikly důvodné pochybnosti o validitě jistých procesních úkonů, v  daném případě porušení zásad místní příslušnosti soudu, realizujícího úkony trestního řízení pro státní zástupce a vyšetřovatele, je mou zákonnou povinností využít všech procesních institutů pro naplnění práv mnou řízených entit.

Institut stížnosti pro porušení zákona je zřízen a funguje jakožto mimořádný opravný prostředek trestního řízení tam, kde strana trestního procesu nemá jinou možnost opravného prostředku proti nezákonnému postupu orgánů činných v  trestním řízení. Ministr spravedlnosti je tedy ve smyslu ust. § 266 tr. řádu alter ego strany trestního řízení, jíž se dotýká nezákonný postup    příslušných orgánů. Nejedná se tedy o orgán, který by o správnosti postupu v  trestním řízení rozhodoval, ale o instituci, jež má bdít nad dodržováním zákona a uplatnit příslušné námitky u nezávislého soudu.

V  rámci trestního řízení ohledně veřejných zakázek v  Lánské oboře vznikla celá řada pochybností, které právní zástupci Lesní správy Lány vyhodnotili jako porušení zákona, zejména ust. § 18, § 26, § 83 a § 160 odst. 4 tr. řádu. Bylo mou neoddiskutovatelnou povinností vytvořit rámec pro procesní obranu a tedy jsem zcela legitimně, ve smyslu ust. § 266 tr. řádu inicioval ministra spravedlnosti s  podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona. Jak je zjevné z  faksimile procesního podání, bylo učiněno osobně na podatelně a prostřednictvím právního zástupce. Nevím, jaká je motivace Roberta Pelikána k  tvrzení lží, že jsem toto podání měl učinit já a přímo bezprostředně k  jeho rukám, když – pokud vím – žádný z  ministrů s sebou nenosí po kapsách razítko podatelny svého rezortu.

Dle předních právních praktiků Roberta Pelikána provází pověst neúspěšného ministra spravedlnosti a jeho mediální sdělení je pro mě důkazem pravdivosti takového tvrzení, neboť i Ústavní soud nedávno konstatoval jeho porušení zákona při extradičním řízení stran osoby Jevgenije Nikulina. Za zmínku rovněž stojí uzavření dohody o narovnání s  nezákonně stíhanými bývalými poslanci Šnajdrem, Tluchořem a Fuksou, kdy – navzdory zavedené praxi souzení se do posledního dechu – zveřejnil svou omluvu, nechal poukázat finanční náhradu škody a neučinil žádných kroků, vedoucích ke zjištění kárné odpovědnosti orgánů činných v  trestním řízení zcela zjevně porušivších ust. § 10 odst. 2 tr. řádu.

Konstatuji se vší rozhodností, že za činností Lesní správy Lány, jakožto statutární zástupce zřizovatele pevně stojím a nadále budu využívat všech svých oprávnění k  ochraně jejího právního postavení, což se týká zejména jejích zaměstnanců.

Také si dovolím pozastavit se nad flagratní neprofesionalitou ze strany veřejnoprávního Českého rozhlasu, který o tomto tématu informoval posluchače. Zcela přitom opomenul věcnou podstatu stížnosti, co bylo její podstatou a proč byla vlastně podána. Právě nezákonnost procesních úkonů je to, co je v celém příběhu zásadní a důležité. V reportážích Českého rozhlasu byla ale tato významná část příběhu zamlčena. Namísto toho jsou záměrně používány slovní spojení jako “předražené zakázky”, přitom podle znaleckého posudku Policie ČR žádné zakázky LSL předražené nebyly.  

Vratislav Mynář

vedoucí Kanceláře prezidenta republiky