Čínský premiér Wen Ťia-pao přilákal ve čtvrtek do Varšavy plných šestnáct kolegů postkomunistických států Balkánu, střední Evropy a Pobaltí. Tedy cosi jako bývalou Varšavskou smlouvu a RVHP dohromady. Jenže místo jednotící síly Sovětů a druhé světové války tu působí komunistická Čína, její hromada peněz a naše komunistická minulost. 

Rozšíření hospodářských styků dosáhlo ohromující rychlosti. Obchodní výměna Číny se střední a východní Evropou reprezentovanou na summitu ve Varšavě je nyní tucetkrát větší, než před deseti lety a do tří let se má zdvojnásobit na sto miliard dolarů. Na evropské straně přitom má řada zemí s Čínou obchodní bilanci silně pasivní, Polsko pak zejména. 

Dobře si však pamatuji polskou povahu obchodníků z dob pádu železné opony. Koupit a dobře prodat bylo jejich silnou vášní. Není tedy asi náhodné, proč si polská povaha tak dobře rozumí s čínskou. Čína si zkrátka vybrala Polsko jako svou bránu k Západu. Nikoli ale jedinou. 

První kořeny v regionu mezi Baltem a Středomořím Čína zapustila už počátkem století v maďarské Budapešti. Kam to může vést, už v té době přímo vizionářsky napsal dnes už zaniklý magazín Far Eastern Economic Review. 

Vraťme se ale k praktickým záležitostem všedního dne. Průmyslová a obchodní banka Číny, největší finanční ústav této země, hodlá poprvé v naší části světa, v Polsku, otevřít svou pobočku. Celkem na investice v regionu střední a východní Evropy nyní Čína vyhradila deset miliard dolarů. 

V Polsku Čína projevuje zájem kromě bankovnictví také o energetiku, dopravu a důlní průmysl. Z Polska Čína dováží měď, po níž má takový hlad, že na Papuy Nové Guiney právě financuje otevření dokonce prvního podmořského ložiska. 

V energetice si Polsko s Čínou rozumí ve své závislosti na uhlí, což je spojuje v jejich odmítavých postojích vůči omezením v rámci boje s klimatickými změnami. Spalování uhlí totiž patří k nejméně ekologickým zdrojům energie. 

Jako východisko se pro obě země nabízí těžba metanu z břidlic, jehož spalování se jeví ekologicky snesitelnější. Čína přitom disponuje zřejmě největšími zásobami těchto břidlicových plynů na světě, polská ložiska pak patří k nejrozsáhlejším v Evropě. 

Pokud Čína projevuje zájem o investice v našem evropském prostoru, měli bychom být rádi, ale mít se také na pozoru. Postkomunistické země, které se ve Varšavě sešly, prožily společnou tíživou zkušenost přechodu od socialismu k tržním mechanismům prostřednictvím privatizace. A tyto investice, jak už dnes víme, se v mnoha případech projevily jako likvidační. Musíme si tedy uvědomit, že také pro investující Číňany jsme spíše konkurenty, než výhodnými partnery. 

Můžeme si ale také prospět. Právě těmi zkušenostmi. Čínský premiér Wen, kvůli kterému se předsedové vlád postkomunistické střední Evropy ve Varšavě sešli, má pověst reformátora. To potvrdil i pramen vysoce zasvěcený, tibetský duchovní vůdce dalajláma. Ten k osobě premiéra Wena poznamenává, že se v posledních letech při řadě příležitostí vyjadřoval pro politické reformy v Číně a jednou se dokonce vyslovil pro demokracii západního stylu. Načasování čínsko-středoevropského summitu na rok, kdy v Pekingu dochází k nástupu nové generace vedení, tedy může naznačovat, že reformní procesy v Číně pokročí ze sféry hospodářské do politické.

Publikováno se souhlasem vydavatele.