Další z iluzí, kterou se po britském referendu kojily evropské elity, se včera definitivně rozplynula: Britové skutečně odcházejí z Evropské unie. Nebudou opuštění EU jen předstírat, jak doufali komisaři v rozpadajícím se bruselském impériu.

Premiérka Theresa Mayová ve svém včerejším projevu oznámila "tvrdý Brexit": odchod z jednotného trhu i z celní unie. Jasně řekla, že jinak by se nepodařilo EU nikdy skutečně opustit a její země by byla dále přivázána tisíci lany k bruselské diktatuře.

Pád Berlínské zdi

Je proto, logické že se Britové soustředí kromě obchodů s evropskými zeměmi více na obchod s Čínou a Spojenými státy, které Mayová označila za nejbližšího partnera. Nastupující prezident Donald Trump již dříve podpořil Brity v jejich boji za svobodu a vyjádřil prognózu, že nezůstanou osamoceni. Lidé z jeho týmu dokonce obvolávali evropské lídry a zjišťovali, jaká je nálada v jednotlivých zemích, zda rozpad EU pokládají za aktuální možnost.

Bruselská generalita však nadále předstírá, že se vlastně nic neděje. A možná opravdu mnozí nadále věří, že se podaří dominový efekt rozpadu zastavit. "Bruselský lid", na všech úrovních spojený existenčně s umírajícím projektem, doufá, že ještě není konec. Že stačí v kupé zatáhnout záclony a předstírat, že vlak, který havaroval, jede dál.

Jenže právě skvělý projev Theresy Mayové ukázal, že díra v systému už je tak velká, že udržet Titanic nad hladinou nejen dlouhodobě, ale ani střednědobě už nepůjde. Zdvořile avšak jednoznačně do Bruselu vzkázala, že obyvatelé Spojeného království brexitem jasně řekli, že považují EU za špatný projekt, jehož jedním z důsledků je i současná migrační vlna, která hrozí starý kontinent zcela zničit.

„Vzkaz voličů je jasný – brexit znamená mít pod kontrolou počet lidí, kteří přicházejí z EU. Chceme mít kontrolu nad tím, kolik lidí z EU přichází do Spojeného království. Když je ten počet příliš vysoký, zatěžuje to náš systém. V posledních deseti letech imigroval do Británie rekordní počet osob, které zatěžují infrastrukturu, školství, škodí mzdám,“ uvedla Mayová.

Moc se vrátí z Bruselu do Westminsteru

Británie prostě připomněla prostý fakt: Moc je tam, kde se tvoří zákony. A tato moc se nyní vrátí z Bruselu do Westminsteru. „Pokud nemáme pod kontrolou zákony, tak jsme z EU nevystoupili,“ zdůraznila britská premiérka. Zchladila tím současně naděje těch, kteří při představě tzv. měkkého brexitu doufali, že Británie po formálním odchodu zůstane plátcem do bruselských fondů. Z nich je financován celý obludný systém socialistického hyper-přerozdělování, které Brusel provozuje - ale především z nich sám luxusně žije. A to nyní skončí. Každoročních až sedmnáct miliard eur ovšem nemá Brusel odkud nahradit.

Předpoklad, že se Brity podaří zkrotit právě přes ekonomickou provázanost a jejich závislost na evropském trhu, se ale ukázal lichým. Nikoli v poslední řadě též změnou v Bílém domě, která signalizuje začátek nové geopolitické situace ve světě. A dává Británii - a jejím spřáteleným zemím "britské koruny" (bývalým koloniím) - úplně nové možnosti dvoustranné spolupráce.

Stane se Británie daňovým rájem?

Proto si mohl britský ministr financí Philip Hammond dovolit (na výhrůžky Bruselu o zablokování přístupu Británie na společný evropský trh) odpovědět, že v takovém případě sníží Británie daňové sazby tak, že to bude evropské ekonomiky značně bolet. Myšlenka udělat z Británie „daňový ráj“, kam by se postupně přesunulo mnoho velkých firem z evropských zemí, je pro většinu vládnoucích struktur v Evropě opravdovou noční můrou.

Představa, že by byly ohroženy jejich neúměrně vysokými daněmi financované socialistické projekty, kterými se snaží udržovat „po kádárovsku“ poslušnost svých obyvatel, je pro ně zničující. Británie tedy drží většinu trumfů v rukou a představa evropských elit, které se domnívaly, že brexit předvedou svým občanům jako ukázkový příklad země, která se bez Bruselské náruče zhroutí v politickém a ekonomickém chaosu, se mění v pravý opak.

Sebevědomí, protože svobodní

Británie se tak jako první ze zemí bruselského protektorátu vydává po desetiletích úpadku možná opět na trajektorii sebevědomé svobodné země kooperující s ostatními státy. Bez dohledu a mentorování zvenčí. Dává tak současně skvělý příklad i ostatním státům unie, jejichž občané tak vidí, že z bruselského vězení národů je možné odejít - a žít po svém.

V centru Čtvrté říše, se však dále vedou minulé války. Evropský parlament, orgán neexistujícího státu, volil včera svého nejvyšší představitele. Opora Socialistické internacionály, vyučený knihovník Martin Schulz, odchází zpět do Německa. Tato velká ale patřičně hlasitá a hlučná nula se má pokusit vyztužit poslední hráz evropského socialismu - Berlín. Tam se má po odchodu Británie přesunout totalitní moc nad zbytkem Evropy již zcela otevřeně.

Perestrojkové změny v Evropském parlamentu

Je symbolické, že ve chvíli, kdy se bruselské impérium otřásá v základech, snaží se "poslanci" konečně alespoň předstírat skutečný politický souboj. Zoufalství těchto "starých struktur" ukazuje i včerejší volba. V ní se spojili lidovci s liberály a společnými silami dosadili na uvolněný trůn po Schulzovi Itala Antonio Tajaniho, který svou politickou kariéru začínal s bývalým premiérem Silviem Berlusconim. Aby ta komedie měla i "českou stopu" stal se Pavel Telička (ANO), dávný příslušník "bruselského lidu" jedním ze čtrnácti (!) Tajaniho místopředsedů. Takže dostane zase o pár miliónů ročně víc. Za zásluhy.

Ve skutečnosti je totiž úplně jedno kdo bude nyní předstírat "bruselskou perestrojku". Podoba evropského parlamentu se totiž po dalších volbách za dva roky, (pokud vůbec proběhnou) velmi pravděpodobně dramaticky změní. Jisté je, že bez Británie a po politických otřesech, které mohou přinést letošní volby v Holandsku, Francii, Itálii a Německu (a možná také u nás) se politická mapa Evropy změní natolik, že ze současných politických struktur nezůstane kámen na kameni.

Včerejší projev Theresy Mayové byl v tomto smyslu prvním pootevřením dveří. Zavanul z nich lehký vánek trochu normálnějšího světa. Jestli se změní na vítr a bouři, teprve uvidíme.

Zaseto však je.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele