Právě kvůli tomu prý, aspoň jak on říká, se nakonec poroučel z vlády jeho předchůdce. Prý nenalezl podporu hlavně u svých ministerských spolustraníků.

Ti pak odešli ze strany, ale ve vládě zůstali. O Dobešově odchodu si sice mnozí mysleli ledacos, ale vypadalo to, jako že bojoval za učitelské platy. Nový ministr je loajálnější a škrtům nezabrání, nejspíše se o to ani nepokusí. Přesto mu zjevně školští odboráři jakýsi čas dávají. Do konce školního roku chtějí jen být v pohotovosti, rozumí se stávkové, a okupovat ministerstvo.

To je samozřejmě nadsázka. Má dojít pouze k jakémusi happeningu, tvrdší stávkové akce jsou plánovány až na podzim. A stávková pohotovost? Popravdě řečeno, dá se stěží rozlišit od stávkového klidu. Takže to zatím vypadá na rázné zhruba dvacáté poslední vážné varování.

Ale oč tu vlastně jde? Doufají odboráři ve změnu, nebo před prázdninami už nechtějí cokoli rozjíždět, protože za ty letní dva dovolenkové měsíce, kdy se v české politice zpravidla zastavuje čas, se na vše stejně zapomene? Asi spíše to druhé. Ale na podzim, i v souvislosti s přípravou státního rozpočtu, bude horko. Na vládu se chystají mnozí, kteří jí chtějí vystavit rázné Stop.

Co má vláda vlastně dělat? Chce snižovat dále aspoň tempo zadlužování, když už na snižování vlastního dluhu rezignovala. Proto škrtá, kde se dá. A v tom je možná ten hlavní problém. Oponenti už přejmenovali její reformy na škrtformy a něco na tom bude. Vláda často zoufale plošně škrtá, aniž by se vědělo, co takový škrt přinese a jestli třeba škody z něho nebudou větší než příslušná úspora. A stejně tak není schopna občanům vysvětlit, proč se něco děje tak, jak se děje, což potvrzují průzkumy mínění.

Ve školství je to zvláště citlivé a odboráři to vědí, proto v tom vládě s gustem máchají nos – chcete znalostní společnost, znalostní ekonomiku, slíbili jste ve vládním prohlášení, že školství budete podporovat, tak šetřete jinde.

Jenže i jinde jsou tlaky. A nejhorší je, že jsou i tam, kde by být vůbec neměly, totiž v mocenských skupinách, které tlačí na zachování výhodného systému předražených zakázek a různých státních služeb a protislužeb. A protože mnozí mají pocit, že s tímto vysáváním veřejných rozpočtů vládní garnitura zase tolik nedělá, konsensus s nutností utahování opasků tu zkrátka není. Školství nevyjímaje. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.