Volí se jen v třetině republiky a Senát voliči zjevně nepovažují za nijak významnou instituci a málokdo svého senátora jen zná, ač zřízení jednomandátových voličských obvodů a většinového systému bylo právě vedeno snahou o blízkost voliče a jeho zástupce.

Přesto o některých trendech zase už hovořit můžeme, protože jsou dlouhodobé.

Voličská apatie je jedním z nich a zaznamenali jsme ji už před týdnem u voleb komunálních. Ač jsou to volby mnohem více sledované, ani v nich není volební účast nijak vynikající.

A je tu samozřejmě odklon od hlavních politických stran. Ve druhém kole zvítězila vládní ČSSD, ale přesto mandáty ztratila a přišla o senátní většinu. Hnutí ANO poněkud zastavilo svůj rozlet, i když samotný fakt, že do Senátu kandidovalo prvně, a přesto získalo čtyři mandáty, není úplně zanedbatelný.

Kdysi senátní velmoc ODS hovoří o svých dvou mandátech jako o úspěchu, a to, že zcela už ztratila, nejen komunálně, Prahu, raději nezdůrazňuje.

A TOP 09 po fatálním rozkolu po volbách v Praze nezaznamenala žádný další úspěch a ukazuje se, že jí v cestě za metou lídra české pravice došel dech, a pokud ukazuje na ANO jako na nestandardní hnutí, ukazuje v přímém přenosu, že ani ona není zcela standardní. 

A neúspěch místopředsedkyně Senátu a ČSSD Aleny Gajdůškové jistě vejde do učebnic, prohrála totiž dle vlastních slov s virtuální legendou, její protikandidát František Čuba se skoro neukazoval na veřejnosti a neví prý ani, proč dostal hlasy. Nostalgie po kdysi prosperující komunistické firmě JZD Slušovice zřejmě stále stačila.

Stejně zvláštním je úspěch podnikatele Valenty v tradičním lidoveckém kraji, který mu sice prospívá zisky z kontroverzního sázkařského podnikání, ale jinak žije v Monaku, odkud ujišťuje své voliče, že do dvou hodin se může kamkoliv dostavit a odjet zase zpátky.

Senátní a předtím i komunální volby zkrátka ukázaly celou bídu současné české politiky, a v tom jsou jejich výsledky jistě cenné a stojí za to je dále rozebírat.

Je totiž jasné, že mnoho voličů sází nikoliv na výrazné osobnosti, jak to bylo v Senátu zamýšleno, ale silné osobnosti, od kterých očekává osvobození od únavných politiků, kteří mnoho mluví, na veřejnosti se ukazují, v obvodech bydlí, ale slibují něco, co nemohou splnit a pak to také nesplní.

Naproti tomu ti, co dokázali něco ve svém podnikání, mohli by snad přinést prosperitu i obci a kraji.

Specifickým jevem je úspěch mnoha občanských aktivistů, ale i celých hnutí, v komunálních volbách.

Tradiční povzdech nad vyklízením pozic tradičních stran zřejmě směřuje k tomu, že se odtrhly od společenské reality a od svých původních ideologických zaměření. A zakonzervovány jsou i personálně, na nových hnutích se oceňuje, že do politiky táhnou jiné tváře.

Je to teď na politických stranách, zda-li se z toho poučí a na své kandidátky vtáhnou lidi a politické směry, které jim unikly na kandidátky zcela jiné.

To je asi hlavní poučení z těchto voleb, ale jestli bude vyslyšeno, o tom můžeme mít mnohou pochybu. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.