Nepíšu komentáře k volbám už dlouho – ale protože věci, které zmíním, jsem nikde v komentářích jak písemných, tak verbálních nečetl ani nezaslechl – musím je zmínit, především pro generace budoucí. Neb si zakládáme na řádný problém, který čeká tuto zemi nejpozději již v druhé půli tohoto století.

Kdo opět rozhodl o výsledku letošních říjnových voleb do sněmovny – no přeci nevoliči. Je nás přes osm miliónů, něco málo přes pět přišlo – ale 3 313 742 nevolilo. Už kdysivá jsem napsal, že současný režim nemá zájem udělat jediný sociologický průzkum toho proč nevoliči – nevolí. Nás to nezajímá? To číslo je přesné – to nejsou tři nevoliči – to je přes tři miliony nevoličů (zdroj: volby.cz – sněmovna). A já si mohu dovolit jako stařec znalý poměrů v této zemi – odborně odhadnout – tito všichni nevoliči – nejsou voliči dnes zvolených parlamentních stran. Rozumíme si - nejedná se o tři miliony voličů KSČM, ODS, ČSSD, ANO, pirátů, okamurovců. Říkám to srozumitelně? – Tyto jmenované strany - dostaly svoje. Doma jejich voliči nezůstali. ČSSD a podobně KSČM a i ti další, nemají další tři miliony voličů doma zašitých, tajných, skrytých, kteří si řekli - ti naši odeesáci, piráti … to stejně dostanou – proč bych jim ještě přidával hlas svůj.

S vysokou pravděpodobností (žádné relevantní sociologické průzkumy o nevoličích v Česku neexistují), hraničící s jistotou zítra vycházejícího slunce tvrdím, že mezi oněmi více než třemi miliony nevoličů je drtivá většina lidí nespokojených (z nejrůznějších důvodů – průzkumy těchto důvodů chybí), tak, že by v žádném případě – kdyby je někdo donutil jít k volbám – nevolili – v říjnu strany do sněmovny zvolené.

Volili by jiné strany z celkové nabídky.

To znamená, že by sněmovna byla daleko více rozdrobenější než je teď. Ne devět stran – ale možná dvojnásobek toho, co tam nalezlo dnes. A po pěti poslancích. Přes tři miliony voličů by vytlačilo do sněmovny i strany dnes jen s několika desetinami procenta, které dosáhly. Současným šíbrům, kteří se do sněmovny doškrábali, tak velmi vyhovuje, jémine – jak těm to vyhovuje, že tolik lidí na ně kašle a nejde je volit (já nevím proč je nevolí, ale vím – že je nevolí). Proto jsem zastánce povinných voleb. Pro ty lidi, kteří za demokracií vidí jen jakousi svobodu, nic veřejného nedělat, ani ten několikavteřinový akt volby, svobodu vidí jen v tom, že mohou nadávat na režim, ale nevyužít toho, že ho mohou změnit, pro ty lidi je nutno rozkázat – vy hlupáci - demokracie není jenom mít právo – ale taky povinnost, jedno bez druhého nemůže existovat.

Nebo si všichni myslíte, že tři miliony tři sta tisíc slepých hlasů nic není? Vůbec nic to neznamená?

Druhý problém letošních sněmovních voleb je dosti nový – vzniká, věřím, že nikoli nenávratně, s postupující degenerací našeho národa. Sdělovací prostředky, politici už dlouhá léta píší a hovoří o tom, že budeme-li volit strany, které podle průzkumů nedosáhnou na 5% - náš hlas propadne. To znamená rada jejich – tedy volit to nejmenší zlo z těch, co mají šanci se do sněmovny dostat. Pozor – rada těchto mudrců - nevolit tu stranu, kterou chci – ale díky tomu, že mi někdo nakuká, že se tam nedostane – tak jsou mezi námi tací – kteří nakonec volí tu stranu, o které si myslí, že se nakonec do sněmovny dostane. Je to ještě demokracie? Tito voliči vlastně volí pod určitým tlakem, pod jim předkládanými informacemi – úplně někoho jiného než by chtěli. Příklad: pan Novák chce volit stranu piva, ale masáž sdělováků a politiků (protože žádná neparlamentní strana nemá prachy na bilbordy) tuto stranu odsoudí do nevolitelnosti, televize pivařům ani slovo neposkytne, nasazení moderátoři hovoří o nějakých malých stranách (co to jsou malé strany? – oč jsem já menší než zločinci, kteří se podílí v parlamentu od vzniku republiky soustavně na jejím vykrádání a podřízenosti Bruselu?), tudíž chudák Novák své pivaře volit nebude – protože by prý propadl jeho hlas a tak dá svůj volební lístek do urny těm vybraným stranám – které vidí v diskusích v televizi, které vidí mocně na bilbordech, anebo k volbám raději nejde – to jsou ti rozumnější, kteří si nenechali namluvit, že je tedy oprávněné – volit raději to menší zlo.

No, pochopitelně, že nikdo neví, kolik takových voličů je mezi dnešními voliči, nikdo neví, kolik nevoličů nejde k volbám, protože jejich strana má v předvolebních průzkumech číslo menší než je 5%.

Tragédií tohoto režimu je, že se mu podařilo donutit lidi volit jinak než by původně volili. A to bez nátlaku, bez donucení. Stádo nemyslícího dobytka se možná neustále zvětšuje. Je to trivialita, ale ty bývají často nepochopeny – napsal jsem to srozumitelně? Protože dnes už i část veřejného mínění a mediální svět šveholí něco o tom, že strany, které mají v průzkumech (oficiálních – jistě přesných a nezmanipulovaných) pod 5 % - nemá cenu volit – protože hlas propadne (jak může propadnout v demokracii hlas – se ptám), tak část voličů nevolí toho koho by normálně volila – ale volí menší zlo, o kterém mu mediální svět sdělil, že se do sněmovny dostane.

Protože mediální svět v Česku je jednou velkou cenzurou – volič se nesmí dozvědět, že - v den voleb je volič ve své zemi králem. Jenom on rozhoduje – a politikům cvaká z voliče jenom ten jeden jediný den, u rektálu.

Prosím nezapomeňte na to, že v Česku nejsou – možná nesmí být činěny, sociologické průzkumy objasňující a zjišťující důvody, proč taková spousta voličů nechodí ke sněmovním volbám – pozor – občane. To české číslo neúčasti není nějaká banalita – to je číslo, které převyšuje jak celkový počet voličů v některých zemí EU, to je počet, který dokonce převyšuje celkový počet obyvatel v některých zemích EU.

Opatrně s tím -  toto číslo zlehčovat a nezabývat se jím.

Jenom jedna poznámka na závěr k důvodům, proč je v Česku tak velká skupina nevoličů. Je mezi nimi taky možná několikatisícová skupina – nevoliček. Jsou to ženy v dny voleb umístěné v porodnicích, které se na porod připravují, rodí či jsou těsně po něm, nemají často voličské průkazy, nikam do okrskové volební komise nemohou jít, nikdo za nimi nepřijde – porodnic tolik jako OVK není samozřejmě – takže jsou to někdy i zbytečně objektivní důvody, kdy se voliči – v tomto případě jde stoprocentně pouze o ženy – takřka zabrání volit. A nemá to přirozeně s nesvéprávností nic společné.

Diskutovat zde o pětiprocentním limitu vstupu do sněmovny není úkolem tohoto komentáře. Nějaký limit být musí – jaký – to určí referendum o nové ústavě (toto téma rozebírám v jiném textu) – jako dalších možná sto podstatných bodů – zajišťujících řádné fungování demokratického státu.

Kdysi jsem šéfredaktorovi MFD psal takové vysvětlení - kolik je nadpoloviční většina z deseti, samozřejmě, že cenzura, ve které žijeme, to nepustila ven. Lid Česka (to jest oněch více než osm miliónů voličů republiky; můj dvouletý vnuk o ničem v této zemi nerozhoduje a ještě dlouho rozhodovat nebude), obyvatelé země jsou už dlouhá léta masírováni zkorumpovanými politology a politiky a novináři, ve věci vítěze voleb. ANO, že vyhrálo letošní volby. 101 je nadpoloviční většina z počtu sněmovních mandátů. Až to bude mít někdy někdo ve sněmovně sám – bude vítěz – dnes ano pouze získalo nejvíc mandátů. Takže kdyby se ti ublížení hemživci spojili proti němu, tak mají 122 mandátů a v pohodě sestaví vládu. To by si proti skutečnému vítězi voleb – nemohli dovolit. Žádný skutečný vítěz voleb tu ale ani letos není. Pouze politická entita, která z těch, co se do sněmovny dostala – získala nejvíc mandátů – jářku – to je rozdíl - setsakramentsky.

A nemocní novináři porád klábosí cosi o vítězi voleb.

Víme vůbec, co to je demokracie? Ví to oněch 8,5 mil. voličů Česka? Demokracie přeci není partajokracie. Pan volič nějak rozhodl a rozdal sněmovně karty, najednou slyší od partají – že se nedohodnou, ten nechce s tím, ten zas s oním do vlády či vládu jakoukoli vlastně ani nepodpoří nebo co vlastně nám pár dnů po volbách říkají – partajní pazgřivci. Co si to dovolují? Co si to dovolují?

Volbami zazněl jasný majestát demokracie – voliči rozhodli, i když velká část zůstala doma – zatím to ústava umožňuje.

V demokracii má kdo rozhodovat? Jednou za 4 roky? Tak k čemu ty volby jsou?

A oni partajníci teď skuhrají neuvěřitelnými slovními obraty – proto jsme je volili – nebo jsme nechtěli, aby spravovali nějakým způsobem v souladu snad i se zákony – český stát. Chránili český národ před zánikem?

Který volič toto nechtěl?

Je mi jasné, že v intelektuálním stavu, do kterého vymývání mozků více již než dvacetileté tento národ dostalo, je a bude stále těžší vysvětlovat voliči, že pokud v této zemi bude ústava ta, kterou spichli na podzim 1992 – tak tento stav českého státu je neudržitelný, je mi to jasné. Přesto po zbytek svých dní budu voličům vysvětlovat, že si  musí přijmout v referendu novou ústavu, která bude po dvouleté  celonárodní diskusi zahrnovat všechny možné stavy, které dnešní ústava ani omylem neřeší či řeší špatně.

Už jsem jinde vysvětloval, že těch problémů narostlo od ledna 1993 v Česku mnoho (za největší považuji intelektuální degeneraci dětí a mládeže v naší zemi), povolební stav v zemi v roce 2017 je dalším příkladem.

Nová ústava proto musí – z vůle drtivé většiny voličů v Česku vyřešit stupidní hašteření stran v povolební situaci. Ony – strany, jsou tu pro nás a kvůli nám, nikoli my kvůli nim.

Jestliže majestát demokracie – volby (pokud nejsou jejich výsledky pochopitelně zfalšované) definují nějaké složení sněmovny – neexistuje, aby se pověření na 4 roky partajníci – nějak nedomluvili. Ústava musí stanovit, že po x-tém pokusu pokud nedostane vláda důvěru – musí být sestavena vláda ze všech zvolených do sněmovny subjektů a ta musí dovládnout do konce volebního období.

Tak kdo tu má vládnout - lidi nebo strany – řekněmež si to, prosím, vážení voliči – ústavou.

Pokud by ani pod tímto Damoklovým mečem (to budeme dělat a platit z našich peněz každý rok volby?) - všeobecného zastoupení všech stran ve vládě –  strany nedonutilo spolupracovat, na budování a ochraně českého státu, pak by institut nových voleb musel být uplatněn. Ale s podmínkou – jestliže spolu nechtějí přivést všeobecněkoaliční vládou partajní do řádného konce volebního období – nesmí pak všechny strany do sněmovny zvolené (které se prostě nechtějí domluvit – protože jim to prostě jenom vzkázali voliči) do dalšího volebního období kandidovat.

Pokud totiž není trest na porušení, není třeba porušení definovat.

A - jsem přesvědčen o tom, že tento meč – ústavní meč na partajní sekretariáty – je tím mečem, který donutí partaje – spolupracovat. My přeci chceme všici – ať naše vlast vzkvétá, ať konečně český národ opět světu ukáže, že úplně nezblbl. Pro strany totiž vždy a všude je prvním přáním – jejich tužba, ne zajišťovat nedotknutelnost českého státu, jeho svrchovanost a vzkvétání českého národa.

Dnes nové volby vůbec nic neřeší – není jediný racionální důvod se domnívat, že současná pseudopatová situace se nebude po nich opakovat.

Na konec toto – pokusme se už konečně pochopit všichni klasika, který to napsal už pomaly před 150 lety:

Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo co udělat může, je bezvýznamné.

Tady si přes tři miliony nevoličů asi myslí, že jejich hlas je bezvýznamný – chápete tu hloupost, úplně nekonečná hloupost – přes tři miliony hlasů prý je zbytečných, bezvýznamných o ničem nerozhodujících.

Samozřejmě, že ne. Pochopitelně, že přes tři miliony voličů v této zemi patrně prokazatelně tuto větu klasika – nezná.

R.Štědroň
listopad 2017

Převzato z profilu.