Polovinou dubna 2012. bylo v českých Parlamentních Listech uveřejněno zajímavé prohlášení českého senátora Tomáše Jirsy, z pravicové strany ODS, která tč. vládne spolu s pravicovou stranou TOP 09, „PROČ NEPODPOŘÍM VSTUP CHORVATSKA DO UNIE“ - čtěte ZDE.

„Nemám nic proti Chorvatsku…Pouze mi nepřipadá spravedlivé preferovat při vstupu do EU jednoho z účastníků bosenského konfliktu pouze proto, že se mu podařilo dotáhnout etnické čištění do úspěšného konce. Chorvati za války v bývalé Jugoslávii vraždili, znásilňovali a vypalovali domy spoluobčanů jiných národností stejně jako ostatní účastníci konfliktu. Byli však důslednější…Díky tomu vytvořilo Chorvatsko národnostně kompaktní, a tím vnitřně stabilní stát….Naopak ostatní účastníci bosenské války z ní tak úspěšně nevyšli: v Srbsku zůstali kosovští Albánci. Ti si před několika lety odtrhli Kosovo a Srbsko, chce-li stoupit do EU, musí splnit ponižující podmínku a Kosovo uznat jako samostatný stát. Něco jako useknutí levé ruky pravačkou v přímém přenosu a za potlesku mezinárodní (a bohužel i české) diplomacie…“ (uveřejněno s povolením pana J.Holoubka, ředitele časopisu).

Špinavou roli české diplomacie odehrál, proti vůli VELIKÉ VĚTŠINY Čechů, kteří pokládají Srby za bratrský národ, český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg 21.května 2008 uznánímpseudo státu Kosova za samostatný, i proti vůli prezidenta České republiky Václava Klause. Schwarzenbergpochází ze staré, bohaté katolické šlechtické rodiny, pro Rakousko-Uherské, a pochopitelně proti Srbům.

Copak se nynější vláda Srbska nemohla s větší energií, alespoň slovně, postavit proti podvodům a lžím oficiálního Západu v souvislosti s událostmi v Bosně a Hercegovině, na Kosovu a Metohiji, místo stále většího podlézání a „celování lemu roucha“, aby se slitoval a alespoň ho přijal za kandidáta vstupu do EU. Takové vládě a jejím slouhům by se už nemělo dovolit rozhodovat o osudu svého národa.

V tragických událostech v bývalé Jugoslávii na konec nikdo nebyl bez okrvavených rukou, ale nynější vláda mnoha svými trapnými postupy působila, jako by skoro veškerá vina byla na straně srbského lidu. Proč do bezvědomí neopakovala, že srbský lid nechtěl rozbít Jugoslávii,že nezačal s hrůzami občansko-etnicko-náboženské války, o čemž existuje mnoho nezvratných důkazů. Ta vláda se vůbec nepokusila seriózně obžalovat ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) za zcela jasnou genocidu spáchanou nad více sty tisíci povražděných Srbů, Romů a Židů během Druhé světové války (1941-45). Vůbec nevyužila slova generála P.Morillona, velitele UNPROFORu, během soudu s prezidentem Miloševićemv Haagu, když generál prohlásil (k veliké nevoli muslimské vlády v Sarajevu),že Srebrenica byla pomstou Srbů za masakry, které prováděli Muslimové proti srbským vesnicím v okolí.

Copak nebylo v zahraničí dost bohatých Srbů, kteří by mohli zaplatit PR agenturám, jak to udělali Chorvati, Slovinci, Albánci a část Muslimů, kterým se podařilo očernit Srby, protože úspěšněpoužili Goebbelsovu, bohužel pravdivou větu, že„tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou“. Stačilo pouze citovat slova šéfa PR agentury Ruder&FinnGlobal Public Affairs pana J.Harffa, když vysvětloval poctivému francouzskému novináři J. Merlinoovi (1993), jak za peníze„zpracoval“ mocné americké židovské lobby, takže na konec udělalo rovnítko mezi Srby a nacisty.

Teď se nicméně dobře zachovala srbská diaspora ve Švédsku, když drzý moderátor Gert Filkingz rozhlasu Stockholm 1 řekl, že jsou Srbové svině, psychopati a Breivicové a byl pro srbské tvrdé protesty suspendován z redakce. Konečně i srbské velvyslanectví dobře zareagovalo. „Je něco shnilého s proti srbskými vztahy v království Švédském“ – tady se ukázalo, jak se má zareagovat, aby nedošlo k takovým proti srbských lžím, urážkám, nadávkám.

Nynější vláda Srbska nevyužila ke kritizování obrovské rozdíly mezi rozsudky nad srbskými důstojníky Tribunálem v Haagu, podle jejich počtu a podle počtu let ve vězení, porovnají-li se s muslimskými a chorvatskými důstojníky, nemluvě už vůbec o neodsouzených albánských kriminálnících z UÇK v Kosovu a Metohiji, jako např. Ramuš Haradinaj, přítel Američanů a vysokého představitele OSN Jessena-Petersena, generál Agim Çeku, HashimThaci, kosovský premiér a obchodník s lidskými orgány, Fatmir Limaj, člena parlamentu Kosova, který nemohl být odsouzen, protože svědkové kolem jeho zločinů buď zmizeli, nebo byli nějak postiženi, zabiti – a nakonec Fatmira 2.května 2012 zprostili obžaloby z válečných zločinů (!)….Nikdo oficiálně nevznesl otázky kolem velmi problematického korunního svědka Tribunálu v Haagu Dražena Erdemoviće…Nutno zde připomenout směšně krátký DVOULETÝ trest pro velitele Srebrenicibrigádního generála Nasira Oriće(o jeho ukrutnostech psali i západní novináři). Pak pouhé TŘI roky pro generálaRasima Deliće, velitele vojska bosenských Muslimů, pod jehož velením byli i „Svatí Válečníci“ (mudžaheddinové), kteří uťali hlavy nemalému počtu srbských zajatců (a v určité době i zajatým Chorvatům, pokud mezi sebou Muslimové a Chorvati válčili). Chorvatský generál Tihomir Blaškić, obžalovaný za masakr 100 muslimských civilů ve vesnici Ahmići, byl předčasně propuštěn domů, protože se objevily „nové skutečnosti“.Zatím co srbský univerzitní profesor V.Šešelj, který se sám hlásil v Haagu, je už DESÁTÝ rok ve vězení, bez dostatečného zdravotního zajištění, BEZ ODSOUZENÍ, protože nebyly u něho shledány žádné válečné zločiny. Asi ho chtějí zlikvidovat, jak se to stalo Miloševićovi. Nutno si vzpomenout i na informace z Wikileaksu, podle kterých pro západní srbská vláda žádala Američany, aby krajně populárního vůdce opozice Šešeljepřed volbami nepouštěli domů (píše o tom ve své knize i Carladel Ponte, 2008). Jak se jen trapně nynější vláda chovala ke generálovi Mladićovi a jeho rodině !

Copak srbská vláda nemohla ukázat víc hrdosti, když jako běsnící FURIE přícházeli do Bělehradu, plni drzé nadutosti, se stále většími požadavky na srbských státnících, Javier Solana, Carla delPonte (zdalipak, jako znamení pokání, ohromila svět svým prohlášením o vraždách zajatých Srbů, Romů, pro srbských Albánců, aby byly prodány jejich orgány ?), Serge Brammertz, Hillary Clinton, už abychom nepřipomínali po zlu známou Madeleine Albrightovou a řadu dalších z USA, NATO a Evropské Unie. Nepamatuji si, že by srbská vláda oficiálně obžalovala agresory NATO, EU, USA kvůli velmi zvětšenému výskytu maligních onemocnění ve spojirosti s použitím ochuzeného uranu (udává se 30 000 projektilů)během zločineckého bombardování (78 dnů a nocí), bez schválení Radou bezpečnosti, SRJ, tj. Svazové republiky Jugoslávie, hlavně Srbska a jeho provincie Kosovo a Metohije (1999). Údaje srbských odborníků-lékařů to potvrzují (např.prof.V.Otašević,patolog, univerzita v Niši). Jedná se rozsahem postižení a záměrným použitím ochuzeného uranu o větší tragedii než byl Černobyl. Zdalipak se dnešní vláda vůbec pokusila ařekla těm pánům, že by měli zaplatit 40 až 50 miliard US dolarů za ničení během agrese proti SRJ, nehledě na více než 3 000 mrtvých a tisíce zmrzačených..

Kdo by si z dnešních vládců mohl dovolit otevřít otázku neuvěřitelné loupeže státního majetku během různých privatizací (viz naše devadesátá léta) a otázku snížení životního standardu obyvatel Srbska? Kdo vysvětlí žalostný stav chlouby Srbska, jeho armády?

Dívám se na události v Srbsku z České republiky, občas o tom i něco napíšu (těch 50% mé pravoslavné, srbské krve) a cítím, že své hlasy by lidé neměli dát těm, kteří Srbsko zahanbili a oslabili, ať už je to kdokoli. Evropská Unie sama pokazila své renomé u Srbů svými proti srbskými postoji. Srbsko prokázalo, ospravedlnilo své evropské místo staletí trvajícími boji za osvobození od Turků, obranou jihovýchodní Evropy, svými kulturními a dějinnými výdobytky. Ale Evropa, dnes jako EU, se nesmí stát zlou macechou pro Srbsko. A nesmí se zapomenout, že Rusko bylo vždy více méněspojencem, ochráncem Srbska.

Komu teď věřit z politiků, že bude nejlépe obhajovat zájmy Srbska, země i lidu. Nežiji v Srbsku, dostávám informace z různých stran. Kdybych se já mohl účastnit těchto krajně důležitých volbách, volil bych pravděpodobně lidi kolem Vojislava Koštunici, kolem Šešeljovýchradikálů, kolem hnutí Srpske Dveri. To znamená lidi, kteří nehledě na všechny překážky budou pokračovat (doufám !) se srbskými svobodomyslnými tradicemi, s poctivostí a sociálním soucitem, pro které bude i nadále platit to, snad dnes trochu staromódní, že je nezbytné zachovat si svou tvář, svůj štít čistý, jakož i to nejdůležitější: udělat zase ze Srbska prospívající a šťastnou zem.