Prožíváme období, kdy se zdravá strava a zdravý životní styl stávají lidskými prioritami. Uvažovali jste už o tomtéž? V současnosti je ovšem také populární dopřát si cokoli, na co máme chuť. Myslím, že je důležité, aby si lidé uvědomili důsledky takového chování. Prioritně jde o zdravotní konsekvence. Mnozí už dnes chápou propojení určitých potravin s rakovinou, cukrovkou nebo obezitou. A když už si někdo uvědomuje takové propojení, tak hned poté, co takovou potravinu sní, se ozve co? Výčitka. Možná proto se také říká „sladká nevědomost“… Nevědomé pojídání něčeho, co není zdravé, nemá totiž tak negativní důsledky jako pojídání téže potraviny s vědomím, respektive znalostí či informací, že je nezdravá.

Mám indiánské vysvětlení

Tušíme tedy už možná, že druhá část zmíněných důsledků může být psychická. Když si dám něco, o čem vím, že není tělu prospěšné, ozve se výčitka. Jde jinými slovy o svědomí, které se ozývá vždy, když je pohnutka větší než zábrana. Už indiáni říkali, že svědomí je křišťál, který má ostrý hrot, kterým nás píchne, když uděláme něco špatného. Zároveň se však každou špatnou věcí, kterou uděláme (nebo sníme), obrušuje. A když se pak dostatečně obrousí, tak nás už přestane upozorňovat na nesprávné věci a můžeme dopadnout špatně.

Myslíte, že není důležité, když se po čase svědomí přestane ozývat a zmizí výčitky? Najednou neběží žádný kontrolní mechanismus, nepřicházejí žádná upozornění. Chcete vědět, co by se stalo? Lze to vidět v USA, kde se stopadesátikiloví muži i ženy pohybují v dosahu fastfoodů s cílem okamžitě tam vejít, jakmile se ozve chuť. A lékaři s nimi nic neudělají, protože nikdo z odborníků jim nedokáže znovu nastavit svědomí. Popsané jevy vidíme i u recidivistů a recidivistek, kteří jsou bez okolků schopni cokoli ukrást nebo někoho zmlátit a někdy i zabít. Moje „indiánské“ vysvětlení je, že si svůj křišťál svědomí obrousili a teď už necítí, zda-li je něco z toho, co dělají, špatné.

Naštěstí měl odpor ke drogám a alkoholu

Ohledně jídla platí stejné principy. Měl jsem schůzku s člověkem, který se na mě obrátil s tím, abych mu pomohl s hubnutím. Měl totálně rozhozené postoje k jídlu. Jediným jeho štěstím bylo, že měl vytvořený odpor ke drogám a alkoholu, jinak by mohl skončit ještě hůř. Takovým lidem už mnohdy nepomůže ani podvázání žaludku.

Pojďme si tedy zopakovat to, co se děje v naší psychice v podobných případech: Pohnutka: „Co tak si dát croissant?“ Zábrana: „Ne, raději ne.“ Pohnutka: „Ále, vždyť jsi právě (naštvaná, radostná, zamilovaná; zvolte dle výběru) a máš chuť, tak si ho dej!“ Zábrana: …mlčí. A tak se stalo, že se pohnutka právě dostala nad zábranu. Croissant se sní a poté se ozve svědomí. Svědomí: „Sakra, neměla jsem si to dávat. Jsem zase z toho croissantu nafouklá. Příště už si ho nedám.“ V tomto případě se svědomí malinko obrousilo, ale pokud vše člověk bude pravidelně opakovat, tak se svědomí může obrousit tak, že když půjde kolem croissantu, tak se možná zábrana ozve, ale nebude cítit nic špatného. Prostor pro změnu se tak omezuje na minimum. Svoboda se zmenšuje a člověk se stává reaktivním na podnět, aniž by mohl nějakým způsobem vyhodnotit, jestli je špatný, nebo dobrý. „Orgán“, který mu pomáhal, už není funkční. Člověk se stává tím, co mu nabízí jeho okolí. Svoboda se vytratila. Celý proces hubnutí je posilování vůle, stavění křišťálu a znovuobjevení toho, co je pro nás dobré, a co ne. Cílem je být v harmonii se signály, které od svého těla dostáváme. Navození souladu mezi tělem, respektive informacemi, které od něj přichází, a našimi reakcemi je prospěšný cíl, který nás dovede ke šťastnému a svobodnému životu.

A o to tady především jde. O lidskou svobodu.

(Autorem článku je Mgr. Richard Husovský. Vystudoval biologii, ale později působil jako daňový poradce ve společnosti Ernst & Young. Následně založil vlastní účetní a daňovou firmu Lerika, kterou po několika letech prodal. Nyní působí jako výživový poradce.)