Občané této historické země se stali příslušníky nikdy před tím neexistující „východní marky“ a všechny názvy připomínající Rakousko byly vymazány z evropské mapy. Z Horních a Dolních Rakous se tak staly Oberdonau a Unterdonau a Rakušan Hitler se stal „největším Němcem“.

Málokdo na tomto území zosobňoval nacistický teror tak jako Reinhard Heydrich, nazývaný v Anglii Hitlerovým katem. Právě o něm byla nyní ve Vídni vydána biografická kniha britského historika Roberta Gerwartha. Ten se zde vypořádává s různými mýty a jednoznačně ukazuje, jaké klíčové zkušenosti pro řešení židovské otázky získal právě zde po roce 1938. Se střízlivým pohledem tento profesor pro moderní dějiny na dublinské univerzitě popisuje Heydrichův vzestup v nacistické straně od jeho vstupu do SS v třicátých letech a o tom, jak se ideologicky ztotožnil v Hitlerově prostředí s nacistickým rasismem.

Z Reinharda Tristana Heydricha, syna z umělecké měšťácké rodiny, bývalého námořního důstojníka, se tak stal fanatický nacista a chladný vrah. Řada umělců od Heinricha Manna přes Bertholda Brechta až po Laurenta Bineta se touto negativní osobností zabývali a obohatili ji řadou mýtů. Mezi ně patří i tvrzení o jeho židovském původu, které mělo být údajně příčinou jeho radikálního vystupování, aby takové podezření zamlžil. Britský historik však poukazuje, že příčinou bylo politické údobí, na kterém se nesla vlna vzestupu nacistického hnědého hnutí. Heydrichova radikalizace byla v přímé souvislosti s jeho osobním vzestupem, od nezaměstnaného vyhozeného důstojníka na vedoucího bezpečnostní služby Hitlerovy strany.

Postup proti Židům byl také v přímém spojení s jeho kariérním růstem. Zpracoval perfektní systém, který umožňoval vyvlastnění židovského majetku s cílem deportacemi vypudit Židy z Říše. V praxi to nejprve vyzkoušel po anšlusu Rakouska, když ihned – již 13. března 1938 v pět hodin ráno zavítal spolu s říšským velitelem SS Heinrichem Himmlerem do Vídně. Zde okamžitě řídil první vlnu zatýkání a čistku v řadách rakouské policie.

Stalo se tak v rámci Hitlerova pověření Himmlerovi zabezpečit policejní kontrolu nad anektovaným územím, které říšský velitel SS přenesl na Heydricha. Vše bylo spojeno s nevídaným terorem vůči zde žijícím Židům, jichž jen ve Vídni bylo 170 tisíc. Již v prvních hodinách po německém převzetí moci došlo k přepadávání a rabování jejich obchodů. To přesahovalo všechno, k čemu předtím od roku 1933 docházelo na území staré Říše. Známé jsou dokumentární snímky, kdy Židé obklopeni jásajícím davem byli donuceni čistit vídeňské ulice zubními kartáčky. Během následné říšské křišťálové noci bylo za protižidovských pogromů více než tři desítky Židů zavražděno a šest a půl tisíce zatčeno, z nichž polovina byla deportována do Dachau.

Heydrich si přivedl s sebou dva experty: na bezpečnostní služby Herberta Hagena a Adolfa Eichmanna na židovskou otázku. Cílem bylo organizačně zabezpečit zabavení majetku Židů a vyhnat je za jejich vlastní prostředky z nacistické Říše. K tomu sloužilo založení Říšské centrály pro vystěhování Židů ve Vídni, která pod řízením Heydricha vypracovala model vyvlastňování a vypracování plánů na jejich likvidaci. Ještě rok po anšlusu žilo ve Vídni 90 tisíc Židů a 20 tisíc míšenců. Během roku 1940 byli z „východní marky“ deportování zbylí Židé do Terezína nebo do ghett v obsazeném území Polska. Na základě nařízení Hermanna Göringa následovala finalizace „konečného řešení židovské otázky“. Heydrich v lednu 1942 dokonce svolal konferenci do Wannsee, která konkretizovala plány na deportaci a vyvraždění evropských Židů.

Na jejím základě byla v následných letech provedena fyzická likvidace šesti milionů Židů. Toho se již Heydrich nedožil, protože čtyři měsíce po konferenci se stal obětí atentátu. Jak zdůrazňuje britský autor, smrti se mu dostalo z rukou Slováka Jozefa Gabčíka a Čecha Jana Kubiše v rámci operace „Antropoid“, organizované z Londýna československým velením. Heydrichem rozjetá mašinérie však v Rakousku dále pokračovala.

K 1. listopadu 1942 byla rozpuštěna vídeňská židovská obec, arizováno bylo 60 tisíc bytů a jejich obyvatelé deportováni do vyhlazovacích táborů. Šoa stála život 65.500 židovských rakouských spoluobčanů, když 120 tisíc si stihlo zachránit holý život emigrací. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.