Slovutné noviny vidí v tomto setkání příbuzenectví duší mezi oběma státníky přes nerovnost jejich postavení ve světové politice. Kurz je pro Trumpa a jeho poradce velmi atraktivní, protože stojí v čele koalice s krajně pravicovou stranou Svobody FPÖ proti níž mají mnohé evropské země značné výhrady. Liberální list v článku „Trump kultivuje duševního kamaráda z kontinentu“, poznamenal, že tak učinil ve větším měřítku než obvykle, což téměř nikdy představitelům menších zemí , s výjimkou vlády Irska neučinil. V důsledku mimořádné sněhové nadílky, které postihla Washington to však nebylo, jak list poznamenal ironicky proto, aby spolu s politickým vůdcem malé alpské země se na dvacet minut jednání mezi čtyřmi očima zahřál u krbu.

Jejich setkání nemělo co do činění debatovat o praktickém využití saní v této kalamitě, ani o pití horké čokolády v třeskutém mrazu. Spíše se nabízelo debatovat o jejich společné zálibě pro nacionalismus a rozhodný boj proti migraci. Jak však oznámil člen Kurzova doprovodu lidovecký poslanec Martin Engelberg oba státníci o migraci nehovořili a Trump se ho ani nepokoušel použít jako nástroje pro štěpení Evropské unie. Dobře věděl, že hovoří s přesvědčeným Evropanem podporujícím EU.

Rovněž sociálně demokratický europoslanec a bývalý korespondent rakouské televize ve Washingtonu Eugen Freund upozornil, že Kurz ve vyjadřování je velmi kultivovaný a jeho vzorem není v tomto Donald Trump, ale Bill Clinton. Na druhé straně však je prvním mladým evropským politikem, který uzavřel přátelství se svým americkým protějškem na rozdíl od francouzského prezidenta Emmanuel Macrona. Není však taky jediný, kterým je Trumpovu pozorností poctěn jako jiní evropští populisté maďarský premiér Viktor Orbán nebo italský Giuseppe Conte.

Když k tomu přičteme historické nepodání ruky Agele Merkelové nelze se divit současným rozporuplným Trumpových vztahům s Francii a Německem. Tento antagonismus se projevil i nedávném na varšavském summitu a Trump zřejmě usoudil, že Kurz může být užitečný spojenec.

Jak se ukázalo v jeho následujících jednání s viceprezidentem Mike Pencem, bezpečnostním poradcem Johnem Boltonem a ministrem zahraničí Mike Popem s rakouskou delegací zůstával Kurz ve svých proevropských otázkách neoblomný. Stejně tak v následném jednání s Trumpovou dcerou Ivankou a jejím manželem Jared Kushnerem doprovázeným velvyslancem Trevor Trainem. Šlo zejména o ekonomické problémy, protože jako neutrální země se jí americké požadavky na zvýšení obranných výdajů netýkají. Rakousku jde zejména o zabránění obchodní války hrozící zvyšováním cel za evropské zboží.

Jejich zavedení pochopitelně těžce poškozují i Rakousko jako průmyslovou zemí. Toto si byl Kurz velmi vědom a proto ještě před cestou do Washingtonu se radil s prezidentem evropské komise Jean-Claude Juncknerem jak postupovat. Proto po setkání ve Washingtonu zdůrazňoval, že jeho postoj balancuje na snaze najít vyrovnání neortodoxní Evropy s americkým prezidentem. Zaujímá přitom pozice možného zprostředkovatele mezi Ruskem a USA a Vídeň tak připravit pro setkání mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem. Využil tak mimořádné příležitosti, které se mu dostalo přátelským jednáním nejvyšších představitelů vedoucí světové mocnosti s formálně bezvýznamným evropským malým státem a získat z toho jak diplomatický tak ekonomický kapitál.

Budiž toto i o pro našeho premiéra poučením když nyní obdržel do Washingtonu pozvání.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele