Kromě spolkového prezidenta Alexandra Van der Bellena a předsedy Národní rady Wolfganga Sobotky vystoupil také prezident Mezinárodního osvětimského výboru Marian Turski a prezident Vídeňské židovské komunity Oskar Deutsch. Rovněž polský místopředseda vlády a ministr kultury a národního dědictví Piotr Glinski, rakouský ministr zahraničí Alexander Schallenberg, spolková ministryně pro evropské záležitosti Karoline Edtstadlerová a spolková tajemnice pro umění a kulturu Andrea Mayerová.

Ve svém projevu Van der Bellen zdůraznil bolest, že mezi pachateli byli též Rakušané. „A je naší vůlí a naší povinností pamatovat na to, že nejen oběti, ale i pachatelé byli součástí naší společnosti a byli jí formováni,“ pokračoval ve svém projevu spolkový prezident. I když Rakousko již neexistovalo jako stát, ale bylo součástí „Třetí říše“ jako „Ostmark“, „mnoho lidí v naší zemi bylo mezi pachateli nacistického vyhlazovacího programu,“ uvedl. „Všichni tento příběh známe, a přesto to bylo dlouho státní doktrínou, že Rakousko bylo první obětí nacionálního socialismu“ a ignorovalo, že mnoho lidí v naší zemi bylo pachateli. To se také odrazilo v první rakouské výstavě zahájené v Auschwitz v roce 1978, kterou nyní nahrazuje nová expozice, která také ukazuje zapojení Rakušanů jako pachatelů. Vzpomínku na oběti holocaustu lze spravedlivě napravit „pouze pokud zajistíme, aby lidské opovržení, myšlení obětního beránka a násilí již nikdy nebyly použity jako politické nástroje,“ zdůraznil spolkový prezident. "Nikdy více" znamená, že se rozhodně postavíme proti jakémukoli pokusu zničit právní stát a liberální demokracii a bránit základní a občanská práva. „Už nikdy více“ znamená postavit se proti pokušením nacionalistického nadřazování a zajistit rovnocenné soužití. „Nikdy více“ znamená především: žádná tolerance vůči rasismu, žádná tolerance vůči antisemitismu, řekl Van der Bellen.

Předseda Národní rady Sobotka upozornil, že „ není daleko z Vídně do Auschwitz-Birkenau, ani prostorově, ani časově.“ Vzpomínka vyžaduje důsledky z „tady a teď, zítra a pozítří“. Nesmí dojít k „žádnému kompromisu s antisemitismem“, zdůraznil což zjevně znamená bojovat proti antisionismu a delegitimizaci Státu Izrael se vší rozhodností. Žádná ideologie, žádné hnutí, žádná strana, žádné náboženství nemá právo povznést se nad ostatní, nad demokracii a právní stát.

„Auschwitz je největší hřbitov na světě,“ řekl při vzpomínkovém ceremoniálu prezident rakouské Israelitské kultovní obce Deutsch.. Zde nastal poslední krok zničení, vyloučení začalo ve městech a vesnicích po celé Evropě, „v bezprostřední blízkosti našich prarodičů a rodičů“. Dříve nedocházelo k vážné konfrontaci s minulostí. Dnes je to jiné a paměť slouží budoucnosti, našim dětem a budoucím generacím, což je jeden z důvodů, proč je nová rakouská výstava v Osvětimi tak důležitá že umožňuje prozkoumat, co se stalo. Nejde jen o statistiky, jde o lidské životy, “řekl Deutsch, který na vzpomínkové akci přečetl dopis od své babičky, který napsala před deportací do Auschwitz v roce 1943.

Spolkový ministr Edtstadler nazval Auschwitz „ohavným vykolejením“ které nesmí být nikdy zapomenuto nebo dokonce bagatelizováno. „Kořeny nenávisti jsou dodnes uprostřed, dokonce i v hlubinách společnosti.“ Více než 70 let po šoa je antisemitismus na vzestupu v celé Evropě a dokonce i na celém světě. V boji proti této nenávisti je povolána celá společnost. Pokud se lidé na demonstracích proti CoV srovnávali s obětmi holocaustu nebo pokud byly vakcíny na sociálních sítích srovnávány s plynem Zyklon B, „pak je každý vyzván, aby se proti tomu aktivně postavil“. Taková „ohavná vykolejení“ by v žádném případě neměla být „mlčky tolerována“. "To je to nejmenší, co můžeme udělat. To je naše povinnost vůči milionům nevinně zavražděných obětí. Schallenberg ve svém projevu také připomněl, že nejen oběti, ale i pachatelé pocházeli z Rakouska. Nová výstava jasně uznává historickou odpovědnost naší země a jedině tak se nám podaří proměnit „nikdy nezapomenuté“ v „nikdy více“. “Rakousko se proto postavilo globálně proti antisemitismu, násilí, nenávisti a diskriminaci v rámci členství v OSN.

Výstavu vytvořil vědecko-kurátorský tým pod vedením Hannesa Sulzenbachera, Alberta Lichtblaua a architekta Martina Kohlbauera. Expozice zdůrazňuje „zlom mezi realitou života a smrti v tehdejším Auschwitz-Birkenau a systémem v Rakousku, který existoval před táborem nebo mimo něj“. Koncept výstavy bere perspektivu Auschwitz, vypráví příběhy Rakušanů v ve vyhlazovacím táboře a spojuje je s rakouskou historií. "Vytváří spojení mezi Rakouskem a Auschwitz, ale zároveň odkazuje na nejednoznačnou" vzdálenost "mezi těmito místy kdy jak uvádí kurátor, že „všechny nitky s vlasti byly přetrženy.“ Předseda Národní rady Sobotka řekl novinářům před zahájením akce, že nová výstava je „kompletním redesignem“. Z hlediska architektury nechává mnohem více prostoru, je zde více příležitostí k reflexi. Stav stavby bloku, ve kterém je výstava umístěna, nebyl příliš dobrý, byl proto kompletně zrekonstruován, ve skutečnosti byl obnoven. Na předchozí výstavě nebyla otázka pachatele artikulována. Nyní také Rakušané byli zobrazováni jako pachatelé. Kurátor Sulzenbacher řekl, že když do Auschwitz přišel vězeň, rakouské dějiny byly ve skutečnosti „pryč, bezvýznamné, už ne hmatatelné“. Šlo jen o přežití. "Všechna vlákna pro vlast byla přetržena." Myšlenkou výstavy tedy nebylo ukázat všechna témata, která měla co do činění s Rakouskem, se skutečnými předměty. „Tady to má status paměti.“ Pravěk byl přesunut do jakéhosi virtuálního prostoru. Naproti tomu jsou zobrazeny skutečné objekty, které přímo souvisejí s Auschwitz. Chtěli udělat situaci vnímatelnou, kterou doprovázelo miliony zavražděných.

Nová rakouská expozice byla otevřená v době, kdy několik historických budov bývalého koncentračního tábora byly popsány antisemitskými nápisy v angličtině a němčině. V prohlášení jeho správy se konstatuje, že se jedná o odporný čin proti obětem, které zde zahynulyi v největším německém vyhlazovacím táboře. Polská policie již zahájila vyšetřování.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele