Půllitr piva byl někdy v půlce devadesátých let taky asi za sedm korun, pamětníci vědí, že býval i za korunu, a dneska nepřekvapí, když dosáhne čtyřicítky. Tedy zhruba sumy, k níž se pomalu ale jistě, krok za krokem, kilometr za kilometrem, blíží cena litru benzínu či nafty.

V mnoha částech naší krásné země pořád platí, že dokud je na pivo, je docela dobře. Benzín, to je jiná. I když průměrný český pivař urazí ze páteční večer v hospodě řekněme sedm osm kousků, což cenově odpovídá sedmi osmi litrům benzínu, na cenu pohonných hmot se nad pivem nadává. Přitom by se za propitou sumu dala pohodlně ujet zhruba stovka kilometrů.

Má to ale i další rozměr. Jak jsem se nedávno dozvěděl z televizních zpráv a zpravodajských serverů, rapidně prý roste počet krádeží benzínu přímo z aut. Lidem prostě cena přijde nemravně vysoká a tak údajně ztrácejí zábrany. Za daných okolností jim zkrátka asi připadá normální vzít si sami to, co potřebují.

Znamená to snad, že existuje nějaká přirozená hranice toho, odkdy se může začít krást, kdy se i spořádaný občan rozhodne prorazit sousedovi krumpáčem nádrž, obsah zachytit do vaničky, přelít ho do kanystru a později jím nakrmit vlastní vůz? Někteří řidiči údajně kvůli častým krádežím nyní tankují méně nebo nechávají odemčené nádrže, aby jim zloději navíc neponičili auto.

Podle podobné logiky tedy můžeme čekat, že si lidé začnou krást půllitry (pochopitelně plné) ze stolů, nebo si za kasou v supermarketu počkají na váš zaplacený nákup a vypůjčí si na věčnou oplátku litránek mléka, máslo a čtyři rohlíky. Pokud skutečně vyšší cena benzínu vede k pocitu, že teď už se krást může, čím to skončí? Rabováním?

Ne. Zpět na zem. Problém je, že pro takové s lehkostí publikované „trendové“ zprávy neexistují prakticky žádná statistická data. Ano, policie tu a tam nějaký případ zaznamená, občas odjede od pumpy někdo bez zaplacení.

Jenže jde pořád jen o jednotky případů. Pokud jich před měsícem bylo sto a nyní je jich v republice dvě stě, jde o statisticky hrozivý stoprocentní nárůst. Ale na zpravodajských serverech se to hezky vyjímá. Stejnou zprávu o vyšší aktivitě zlodějů benzínu lze mimochodem najít už i ve zprávách za loňský i předloňský rok... Vybavuji si ostatně, že benzín na rekreaci na Moravě před dvaceti lety vycucli z nádrže Škody 120 L jacísi pobertové i mému dědovi.

Takže spíše než lehkost, s jakou se dá vysát benzín ze zaparkovaného vozu, je mnohem více zneklidňující lehkost a nezodpovědnost, s jakou se dnes často tvoří internetové zpravodajství a takzvané klikací titulky. Ať už jde o pseudovarovné zprávy o zlodějích benzínu, nebo o mnohem závažnější přehmaty s údajně zmlácenými dětmi, napadeními způsobenými prý Romy, či třeba – ha hal – story o pokladníkovi, který sice neexistoval, ale okradl neexistující stranu.

Míra škodlivosti šíření poplašných, neověřených, či všelijak přibarvených a nafouknutých informací se jistě případ od případu různí, ale princip je stejný a pro novinářské řemeslo zhoubný.

Tak. A teď ještě k téhle glose vymyslet ten správný klikací titulek 

Publikováno se souhlasem vydavatele.