Češi, Poláci a Maďaři odmítli multikulturalistickou svěrací kazajku a z Bruselu přišel trest v podobě rozsudku soudního dvora EU, který potvrdil nadřazení aktivismu a pokřiveného pojetí lidských práv nad bezpečností občanů.

Není potřeba popisovat nucené kvóty na migranty, česká veřejnost je o nich dostatečně obeznámena, chci se jen pozastavit nad klíčovou otázkou, zda obrana proti kvótám, tj. proti násilnému přerozdělení nelegálních migrantů na naše území mělo smysl či nikoliv.

Žádná ostuda, naopak silná reputace a zdravý rozum

Podle zapálených proimigračních aktivistů a multikulturalistických politiků utržila Česká republika odmítáním kvót velkou mezinárodní ostudu. Tento názor bohatě ventilovali a doposud ventilují tito zaslepení politici spolu s  placenými proimigračními aktivisty v těch správných (rozumějme veřejnoprávních) médiích již celá léta.

Jde o lež jako věž. Vrátíme-li se do roku 2015, kdy si je třeba připomenout, že v čele všech západoevropských vlád stáli fanatičtí multikulturalisté, jen namátkou Rakousko a sociálně demokratický kancléř Faymann a jeho nenávistné výroky směrem k maďarskému premiérovi Orbánovi za stavbu plotu nebo tehdejší premiér Itálie, pro kterého jakákoliv obrana hranic byla něco naprosto nepřípustného. V  myšlenkových pochodech těchto politiků se vyskytovalo jen jediné možné řešení migrační krize a jen dva pojmy a to  solidarita a přerozdělování (kvóty), se kterými na veřejnosti neustále šermovali za pomocí bezpáteřních médií a novinářů. Na opačném pólu stáli státy V4. Ke střetu mezi V4 a zbytkem EU dochází na zářijovém zasedání ministrů vnitra EU v roce 2015, kdy se zástupci Česká republiky spolu s Maďarskem a Slovenskem jako jediné postavili proti kvótám (nucenému přerozdělování). Byli demokraticky přehlasováni, ale pro tehdejší sluníčkářské politické reprezentace to bylo něco neslýchaného, že se středoevropské státy dovolily postavit proti jejich rozhodnutí.

EU pod vedením komise EU nepřestala od památného zasedání roku 2015 kvóty prosazovat. Ještě před odchodem jejího předsedy Junckera podává začátkem ledna 2018 na nás spolu s Polskem a Maďarskem žalobu. Slovensko se  vyhnulo soudní žalobě tím, že naoko přijalo pár nelegálních migrantů.

A znovu ve veřejnoprávních médiích probíhá masáž veřejnosti o obří ostudě, kterou prý Česká republika utržila (zajímavé, že hodnocení probíhá od  stále těch samých politiků, aktivistů a ředitelů neziskovek). 

A skutečný výsledek po 5 letech?

Pevný postoj ke kvótám ze strany vlád Maďarska, Polska a ČR vedl naopak k nárůstu reputace doma i v samotné EU. Reputace uvnitř EU narůstala v čase s tím, jak začaly vyplouvat na povrch nejrůznější lži a manipulace o „uprchlících“ jak špinavá pěna na vodě. Pokud by tyto tři státy ustoupili, byly by naopak  k smíchu ostatním státům v EU, takže principiální odpor ke kvótám byl klíčový, na rozdíl od lokajského poklonkování ve stylu My si vezmeme padesátku migrantů a vy nás pak necháte žít. Občané moc dobře pochopili, že jde v případě odmítání kvót a s nimi spojenou žalobu o boj o zachování našich středoevropských národů. 

Tím, že naše republika spolu s Poláky a Maďary držela pevné a odmítavé stanovisko vůči kvótám, tak naopak svým odporem nastavily západoevropským politickým reprezentacím nemilosrdné zrcadlo chování směrem ke svým občanům. Od tohoto momentu západoevropské státy musely státy V4 brát vážně, už to nebyly země, pro které bylo vyhrazeno jen pohrdání a odbytiště levných výrobků.

Veřejné mínění se v řadě západoevropských zemí začalo obracet proti destruktivním krokům svých proimigračních vlád a ve volbách došlo často k jejich nahrazení pragmatickými a odpovědnými politiky jako byl Sebastian Kurz v Rakousku nebo Matteo Salvini v Itálii, za zmínku stojí i dnešní pravicová vláda v Řecku. Někde namísto výměny politické reprezentace levicově liberální vlády otočily svůj proimigrační kurz směřování o 180° (Německo, Nizozemí, Norsko, atd.).

EU samozřejmě celý soudní proces spustila proto, aby neztratila tvář. Jenže obávám se, že po dalších sociálně inženýrských experimentech jako byly zmiňované migrační kvóty, bezuhlíková neutralita a nyní kulminující koronavirová krize si už občané EU stačili udělat sami obrázek o smyslu samotné EU a její reputace  zajímá občany asi tak jako počet ovcí na Novém Zélandu.

A není vůbec podstatné, zda-li nás spolu s Maďary a Poláky bude předsedkyně komise EU paní Ursula von der Leyen na základě tohoto rozsudku pokutovat . Pokud ano, obávám se, že by projekt celé EU mohli srolovat do ruličky a vyhodit do koše.

Robert Troška
autor románu Mračna nad Evropou

Krátké video s ukázkami z knihy ZDE.