Takové jsem od něj očekával. Stručně řečeno, u poloviny z nich si říkám, že jsou trefným pojmenováním mnohých nešvarů naši polistopadové společnosti a politiky, u té druhé poloviny si kladu otázku, jak se jejich autor může tak moc a tak flagrantně mýlit – a některé věci nechápat.

Kde souhlasím

Takže, v názorech Václava Žáka oceňuji jeho důraz na instituce, budování institucí coby dlouhodobě nezbytnou a účinnou cestu k transformaci směrem k demokratickému právnímu státu. Rovněž jeho kritika korupce, praktikované mnohými na pravici, ale i v sociální demokracii, jejich ochota přisát se na cecky, z nichž tekly veřejné finance – například na úrovni krajů, ale nejen – je trefná a na místě. V neposlední řadě má Žák pravdu, že ani Dubček, ani Komárek nepředstavovali po listopadu 1989 vhodnou alternativu pro transformaci naši země.

Jako příklad vhodné koncepce uvádí tu od ministra české vlády Vrby v letech 1990-92 – kterou reprezentovalo Občanské hnutí. Příkladem jejího úspěchu byla privatizace Škoda Mladá Boleslav do rukou Volkswagen group.

Privatizace, lustrace

A tady nám začnou potíže s Václavem Žákem. On nyní mluví kladně o tržní ekonomice, ale nepřipomene, že to, co na začátku 90. let odlišovalo demokratickou pravici v této zemi (tehdy ODS, ODA, KDS ale i KDU-ČSL) od demokratické levice (OH Václava Žáka a ČSSD) byly otázky dvě: privatizace a lustrace. Ti první byli pro, ti druzí proti.

A ministrem privatizace ve vládě Petra Pitharta v letech 1990-92 byl Tomáš Ježek z ODA. Zajisté úspěch privatizace Škoda Mladá Boleslav byl úspěchem celé Pithartovy vlády – a souhlasím s Žákem, že vůbec nejúspěšnějším příkladem privatizace u nás – ale evidentně lví podíl na jejím úspěchu měl právě Ježek. Když nyní Žák pléduje za tržní hospodářství, proč tehdy jeho OH bylo proti privatizaci? Proč k ní bylo rezervované?

A pak lustrace. Nebylo v zemi jejich většího a dlouhodobějšího kritika, než právě Václava Žáka. Chce budovat instituce demokratického státu – a jak může odmítat to, aby v těchto institucích nebyli přítomni agenti a vědomí spolupracovníci tajné policie státu totalitního? Velkým vzorem k následování je pro něj demokratické (kdysi západní) Německo. Ale nebyly jeho základy a jeho demokratický úspěch postaveny na denacifikaci? Na tom, že v institucích nového demokratického státu nebudou členové SS, vedoucí představitelé NSDAP (řadoví členové ano; stejně jako u nás řadoví členové KSČ nebyli nijak postihováni) – a mlátičky z GeStaPo?

Everred

S čímž souvisí případný zákaz KSČ. Václav Žák chce budovat instituce, postavit transformaci k demokratickému právnímu státu na institucích. A co instituce práva, instituce zákona? Zajisté má pravdu, že pokud jednotliví členové KSČ něco spáchali – stejně jako jednotliví členové skautu, církve, či komerční banky – mají být jako jednotlivci potrestáni. Ale skaut, církev či komerční banka nejsou jako instituce zločinné, zatímco KSČ byla svou ideologií a praxí zločinná jako instituce. Jak lidé mohli věřit, že se u nás buduje právní stát, když zločinecká instituce s demokratickým právním státem nekompatibilní nebyla rozpuštěna? Když nikdo, žádná vláda, to podání soudu, aby posoudil, zda vůbec ona či její nástupkyně KSČM je s demokratickým právním státem slučitelná, ani nepodal? Nevedlo toto nepojmenování a nepotrestání institucionálního zločinu k cynismu obyvatel a jejich nevíře, že to polistopadové vlády zase s tím právním řádem a budováním institucí u nás nemyslí až tak vážně? A z tohoto morálně-právního cynismu neplynuly i následná tolerance vůči korupci a sátí peněz z veřejných rozpočtů?

Václav Žák ví velice dobře, že rozpuštění politické strany nekompatibilní s demokratickým ústavním řádem není žádnou politickou perzekucí, ale ochranou onoho řádu. A nejspíš taky ví, že v polovině 50. let 20. století byla v západním Německu rozpuštěna jak jedna post-nacistická strana, tak i stalinistická KPD.

Proč se soudnímu prozkoumání ústavnosti KSČ(M) bránil a dodnes brání zuby-nehty? Není to spíše tím, že s ní počítal do levicové koalice, v níž by KSČM byla slabším partnerem, ale lidem s názory Václava Žáka by dopomohla ke stabilní parlamentní většině?

A teze, že KSČM nikdy nebyla nebezpečná, je chucpe – nebyla nebezpečná, neboť se nikdy nestala součástí vládní koalice. Kdyby se ale stala součástí koalice s ČSSD, je otevřenou otázkou, do jaké míry by byla schopna vytvořit pátou kolonu v ČSSD, tu stranu polarizovat, paralyzovat a zevnitř ji ovládnout – a tak se nebezpečnou stát?!

Jinými slovy, člověk si klade otázku, proč to tak chytrý člověk jako Ing. Václav Žák říká. Je to projevem jeho frustrace z jeho zastavené slibné politické kariéry na začátku 90. let? Je to proto, že si to skutečně myslí? Anebo je to proto, že si přesně uvědomuje, co říká a pak je velice schopným a zručným cynickým manipulátorem?

Reakce po pěti letech?

Na závěr poslední „žákovština“, kterou zmíním. Ruskou agresi na Ukrajině považuje za Putinovu reakci na zahraniční politiku G. W. Bushe. Jenže Bush coby prezident skončil v lednu 2009 a k ruské agresi došlo na jaře 2014. Pět let poté, co Bush už nebyl prezidentem. Není pak Putinova agrese na Ukrajině reakcí spíše na zahraniční politiku prezidenta toho, který byl v Americe u moci pět let před ní? Není reakcí spíše na Obamovu slabost a jeho totální nezájem o střední a východní Evropu? Není spíše reakcí na to, že Putin realisticky zvážil Obamu na pomyslných vahách a shledal jej lehkou, muší váhou? A tudíž z toho realisticky vyvodil, že má okno příležitosti (jaké za nového prezidenta či prezidentky po lednu 2017 už mít nemusí) silou budovat impérium?

A je vůbec možné, aby si tak chytrý a analyticky uvažující člověk jako Václav Žák této alternativy nebyl vědom a ani na ni nepomyslel jako na mnohem přesvědčivější a adekvátnější než byla ta, kterou říkal?