Počet obyvatel na zeměkouli stále roste a je obtížné si představit, že se pro všechny najde dostatek potravin a vody. Tyto obavy jsou jistě oprávněné, ale jako u mnoha jiných problémů je nejprve třeba se ptát, jaký díl viny na tom mají lidé sami, jejich vlády, finanční instituce atd.

V jednom ze svých minulých komentářů jsem mluvil o tom, jaký zločin páchají ti zemědělci, kteří se podílejí na kšeftech s biopalivy, například tím, že osívají řepkou olejnou pole, kde by mohly růst plodiny pro výživu domácího obyvatelstva. Velké nebezpečí v celosvětovém měřítku pak pochází také od finančních spekulací, například s úrodou kukuřice nebo pšenice. Na těchto finančních spekulacích se doposud podílely největší finanční instituce na světě, Deutsche Bank, Goldman Sachs a mnoho dalších bank, fondy různých spořitelen atd. V průběhu minulého roku vložily finanční instituce do spekulací s cenami celkově 600 miliard dolarů a významně se podílely na růstu cen, například výše uvedených plodin.

Jak to probíhá? Producenti a obchodníci s plodinami uzavírají s odběrateli, většinou zpracovateli, smlouvy na budoucí dodávky za pevně stanovené ceny. To je zcela v pořádku, jenže okolo této pevné základny se rozvinul finanční svět spekulací, protože všichni si musí brát nějaké úvěry, producenti, zpracovatelé a další, kteří se podílejí na cestě dané plodiny na stůl spotřebitele nebo v podobě krmení pro domácí zvířata. Jsou to tak odkázáni na svět financí, což je nezbytné, ale tento svět by se neměl zabývat finančními spekulacemi, který přirozený svět produkce a obchodu pokřivuje, deformuje a způsobuje utrpení mnoha lidem, kteří jsou hlavně odkázáni na základní potraviny.Doménou světa finančních spekulací jsou potravinové burzy, sázky na úroky a budoucí ceny, cenné papíry, vydávané různými fondy, a další nástroje finančního světa, které mají sice souvislost se světem výroby potravin, ale v podstatě na něm parazitují. A především způsobují růst cen surovin a potravinářských výrobků. Abych to ještě více přiblížil, ukáži na jeden příklad.

Mluvil jsem o smlouvách mezi producenty a zpracovateli, které jsou uzavírány na určitý budoucí objem produktů za pevnou cenu a na určitý termín. Což poskytuje oběma stranám nezbytné jistoty pro podnikání. Jenže když do toho vstoupí svět spekulací, uzavírá smlouvy na mnohonásobně větší objem produkce než je ve skutečnosti možné realizovat a tím okrádá producenty, protože snižuje ceny, za něž mohou svou produkci prodat. Na druhé straně investují spekulanti, především z oblasti investičního bankovnictví, do kupních smluv, vytvářejí umělou poptávku za umělé ceny a tím ceny ženou nahoru, ale ve svůj prospěch. Sázejí přitom na vývoj cen. Zdůrazňuji, že se skutečnou výrobou a skutečným prodejem surovin, z nichž se vyrábějí hlavně základní potraviny, to nemá nic společného. Výsledkem ale je, že producenti dostávají stále nižší ceny a na konci řetězu si mastí kapsy spekulanti, kteří do těchto obchodů sice investovali, ale tyto investice se jim bohatě vyplatí.

Takový je kapitalismus a normálně by bylo možné říci, ať se každý stará o své zájmy a udělá pro to všechno, co uzná za vhodné. Jenže je tu někdo, kdo je na dostupných základních potravinách životně závislý a nutně potřebuje, abych jich byl přiměřený dostatek za dostupné ceny. Pokud se tak nestane, začne hladovět a umírat. V nejchudších zemích světa už dnes musí lidé vydávat 80% svých příjmů za základní potraviny anebo si je už nemohou dovolit a začnou hladovět nebo umírat. Hladem dnes trpí odhadem jedna miliarda lidí po světě. Takže bychom mohli říci, kapitalismus sem, kapitalismus tam, ale tady jde o životy stamilionů lidí a něco by se mělo změnit.

Lidstvo zachraňují v určitých historických obdobích určité druhy potravin. V Evropě ve středověku to byly například brambory, které se do ní dostaly z Ameriky. V Rusku v nejhorších dobách přežívali lidé díky zelí, kterého byl relativní dostatek a obsahovalo vitaminy. V dnešním světě jsou to hlavně tři plodiny, z nichž žijí miliardy lidí, a to jsou pšenice, kukuřice a rýže. A právě ceny těchto tří plodin rostou nejrychleji. Ve srovnání s rokem 2000 už vyrostly zhruba o 150 %. Máme to štěstí, že žijeme v Evropské unii, společenství, které nejsilněji a nejlépe zajišťuje rozsáhlá práva svých občanů.

Jen na okraj poznamenávám, že bych všech hlasitým odpůrcům Unie přál, aby museli nějaký čas žít třeba v Súdánu. Trocha hladu a ohrožení na životě by jim určitě prospěla a začali by si vážit toho, co generace Evropanů vybudovaly po druhé světové válce, to znamená proměnily Evropská společenství v oblast míru a blahobytu. Včetně právního systému, jenž mimo jiné v jednom článku Lisabonské smlouvy garantuje všem občanům Unie právo na to, aby Společenství preventivně jednalo v případě ohrožení, například hladem. 

Jedno řešení se nabízí, není to sice žádný všelék, ale je nejsnáze proveditelné. Ze spekulativních obchodů se základními plodinami by měly okamžitě vystoupit všechny ty evropské banky a pojišťovny, které spravují peníze občanů států, v nichž působí. Důvody jsou dva: zaprvé si podle průzkumů, například v Německu, naprostá většina občanů nepřeje, aby se tímto způsobem spekulovalo s jejich penězi a na případné zisky z těchto „krvavých plodin“ ochotně rezignují. Mnozí posluchači si jistě vzpomenou na film Krvavé diamanty, jenže to je minulost, zatímco spekulace okolo základních plodin je současnost a má mnohem víc obětí. Za druhé ohrožují tyto spekulace občany samotné, protože jim zdražují potraviny, které si v Unii sice i nadále budou moci dovolit, ale každý slušný člověk si by si měl uvědomit, že se za jeho peníze vhánějí stamiliony lidí po světě do hladu a bídy. Některé německé banky, které si chtějí udržet veřejný image banky, které slouží svým klientům a jsou v tomto ohledu společensky důvěryhodné, už z těchto spekulativních obchodů se základními potraviny vystupují. Doufejme, že je ostatní budou následovat. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty