Existence bytů v systému Airbnb některé české politiky vytáčí a jeden se musí ptát, proč tomu tak je. Pražská radní Marvanová navrhuje, aby pro používání bytu ke krátkodobým ubytovacím službám se vyžadoval souhlas ostatních vlastníků bytů v daném domě. To by se nejenže k tomu musela svolávat pomalu každý měsíc schůze, na které by se vlastníci sešli tak jednou za rok, ale v 99% případech budou ostatní vlastníci bytů proti, a to i tehdy, když zrovna v jejich domě problém s návštěvníky není. Od předsudečného strachu, že by problém být mohl až po závist a nepřejícnost. Vymezení takového souhlasu by mělo mít obranné parametry také pro toho, kdo byt pro Airbnb využívá nebo se k tomu chystá. Jinak se to změní ve zvůli většiny. 

Politické tažení se ale vždy a zásadně obrací proti těm, kteří byty prostřednictvím  Airbnb nabízejí a provozují. O tom, že byty Airbnb si turisté vybírají především kvůli výhodné ceně  naši politici poněkud nehovoří. Samozřejmě, přijít s myšlenkou, že se budou regulovat ceny hotelů, aby jejich nemalé ceny v  Praze turisty od jejich služeb neodrazovaly by vyvolalo pozdvižená obočí a smích. Absurdnost takové úvahy by byla zřejmá.

Politici proto opačně hovoří o regulaci bytů Airbnb a dokonce to odůvodňují  tím, že se tak prý nabídnou byty rezidentům. Nic není vzdálenějšího pravdě. Pokud se Airbnb i zakáže, podnikatelé tyto byty v centru Prahy neprodají (jejich ceny stále stoupají a tak se vyplatí vyčkávat) a nájemné z těchto bytů si stejně běžný občan nebude moci dovolit. Budou v nich bydlet jen dobře zajištění, především cizinci. A jen tak mimochodem: Nástupní plat prodavačky se v Praze nabízí ve výši 23 000 korun a strojvedoucího  47 000 korun. Myslíte, že takový pár nemá na pronájem bytu? Nájemné třípokojového bytu v Praze i s poplatky na novém sídlišti pořídíte za 18-19 000 korun měsíčně. Jeden ze známých serverů nevyužívající služeb realitních kanceláří nabízí jen v Praze přes 2 100 bytů k pronájmu. Tak co to vlastně politici řeší?

Ministryně Maláčová ( MPSV) pro změnu navrhuje, aby se podle vzoru Berlína opět regulovalo nájemné, jako bychom za ta minulá léta mohli prokázat jakýkoliv přínosný efekt této infantilnosti. A když pak bylo zjištěno, že  v těchto bytech bydlí političtí prominenti, včetně takového guvernéra České národní banky, pak celá ta trapnost dostala ještě asociální nádech.

Za hlavní příčinu nedostatku bytů (ke koupi!!) je v Praze považován fakt, že na stavební povolení se v Praze čeká otřesných deset let. Ministryně Dostálová (MMR), mj. i proto, přichází s novým návrhem stavebního zákona jehož cílem je: Jeden úřad, jedno povolení, jedno razítko. Působnost stavebního práva by měla být  rozdělena mezi obce a stát. Obce budou u místně příslušných staveb vykonávat v přenesené působnosti prvoinstanční schvalovací orgán. Od krajské úrovně budou fungovat státní stavební správy, které budou i odvolacím orgánem pro obce. 

Státní stavební správa bude schvalovat především strategické a liniové stavby, aby se již nemohla opakovat situace, kdy o pražském silničním okruhu rozhodoval místní úřad v Uhříněvsi. Protože i díky tomu není pražský okruh ani za třicet let dokončen.  Konečný návrh by měl být poslanci schválen ještě do konce tohoto roku. Zda to tak bude nikdo netuší.

Je zde vhodné uvést, že sousední Polsko staví téměř bez problémů a s výstavbou jejich dálnic nebo vysokorychlostních železnic se nemůže současná Česká republika vůbec srovnávat. Možná je to i tím, že 40 miliónové Polsko má 300 stavebních úřadů a  desetimiliónová Česká republika má 714 obecních stavebních úřadů, 609 speciálních stavebních úřadů, 9 báňských a 4 vojenské. Takže celkem 1336 úřadů v nichž si pohodlně hřaduje více jak 13 tisíc úředníků.

Doslova neuvěřitelné, kam „standardní strany“ českou společnost zavlekly. Ještě je někdo volí?