Odhad, že bude světu trvat dva roky, než pandemii zcela porazí, se jeví jako správný. Sluší se k tomu připomenout názor lékařů, že vakcína, která by představovala budoucí ochranu, se bude vyvíjet právě ony očekávané dva roky. 

Je samozřejmé, že hranice nebudou a ani nemohou být absolutně nepropustné. Zásobovací kamiony a vlaky budou hranice dál překračovat, stejně jako činí dnes.  Česko není soběstačné v řadě komodit a jejich dovoz bude pokračovat. Doufejme, že to bude možné. Důležitým úkolem provozu na hranicích bude zkoumání zdravotního stavu řidičů, strojvedoucích a vlakových posádek a jejich testování na koronavir. Rychlo-testy údajně vyžadují deset minut, což by nebylo tak strašné. Že se na hranice vrátí nějaké ty kolony si budeme muset znovu zvyknout. Je lepší čekat, než být znovu ohrožen. 

Podle ekonomů bude stát muset vynaložit miliardy na udržení ekonomiky a odhad rozpočtové ztráty se zvýšil už na 200 miliard korun. Vypadá to strašlivě, ale pokud by to bylo jen 200 miliard, tak by z toho Česká republika vyšla ještě levně. Připomeneme, že ztráta z podivně provedené transformace ekonomiky v devadesátých letech se odhaduje na bilion korun, a také to Česká republika přežila. 

Možná, že nyní bude moci vláda spíše odrážet absurdní požadavky různých aktivistů, zelených predátorů a jiných skupin. Debaty o některých zákonech nabudou, opět doufejme, argumentace odpovědné.  Například stavební zákon asi vyžaduje přednost, Istambulská úmluva by měla skončit v koši. Ve stejném koši by měly zůstat požadavky na peníze pro všelijaké neziskovky a české, tak navyklé dávkaření by mělo být hodně regulováno a sníženo. 

Vláda a české politické strany by si po druhé (!!) krizové zkušenosti s EU měly říci, jak chtějí pokračovat dál. Vrátit se ke zjevně nefunkčnímu současnému modelu by zvolil jen naprostý hlupák. V tomto kritickém přístupu nebude Česko osamocené. Všechny členské státy EU (vyjma Francie a Německa zřejmě) budou hodnotit, zda současný model evropské integrace pod knutou sebestředných úředníků dirigovaných Berlínem a Paříží je to, co lze dnes národům Evropy předložit jako pokračující model. Neosvědčil se ani při první krizi, ani při druhé, takže kdo má zájem vyzkoušet špatné potřetí? 

To je totiž otázka, která bude zítra na pořadu dne. Vedle znovurozběhnutí ekonomiky budou muset všechny členské vlády EU zauvažovat, proč jsme se nechali zavléct Německem a Francií do politického modelu, který se blíží socialismu, ale na rozdíl od socialismu v něm fungují fanatické nenávistné skupiny a  EU se hroutí při jakémkoliv větším problému. Francie a Německo budou zase přes EU opět nabízet politické úplatky, aby jejich model zůstal zachován. Ale jen zcela nezodpovědný a chorobně chamtivý si vezme peníze, které na obou stranách mají nalepený koronavir nebo něco tomu podobného.