Spontánní pohyb davů vedl obvykle k revoluci. Brzy se totiž najde někdo, kdo se do čela takového hnutí sám zvolí. Ostatně francouzská revoluce je sice už nějaký ten pátek minulostí, ale byť se dějiny nikdy neopakují stejně, lidské chování bývá až mrazivě podobné.

Macron je volební selhání se vším všudy. Vždyť s důvěrou oscilující okolo dvaceti procent se v minulosti nemohl pochlubit skoro nikdo, pravda, jeho předchůdce Hollande na konci své vlády klesl až na dvanáct procent. Francouzi volbou Macrona hledali změnu a našli mizérii.

A najdou ji i podruhé a potřetí, protože chyba je dílem v Macronovi, ale chyba daleko podstatnější je v euru, které Francii táhne dolů, v státním etatismu, který nevede k pokroku a rozvoji, v mnoha milionech lidí na dávkách, kteří zatěžují už tak extrémně zadluženou pokladnu a v politické neschopnosti si přiznat, že současné neo-marxistické směřování Evropské unie je zhoubné pro všechny. Nakonec i jakž takž fungující Německo zasáhne krize také. Protože dluhy narůstají, nespokojenost jakbysmet, migrační krize zdaleka není vyřešena a životní úroveň západních Evropanů se zhoršuje.

Macron na stále prázdnější státní pokladnu reaguje logicky a zvyšuje daně, protože nemá kde brát. Ostatně to dělá každý v eurozóně, protože euro připravilo státníky o nástroje k řešení ekonomických krizí. Je tedy otázkou, jak dlouho to bude trvat, že noví politici pochopí, že tudy cesta nevede. Zatím se dlužníci spoléhají, že Evropská centrální banka natiskne ničím nekrytá eura a při průšvihu to Němci nakonec zaplatí. Je to hra na hloupého a chytráka. Ale na takovou hru musejí být dva a oba musejí svou roli přijmout. Nezdá se ale, že by pomerkelovské Německo by bylo ochotno hrát toho hloupého ať už se předsedou Křesťanskodemokratické unie (CDU) v prosinci stane kdokoliv.

Macron odejde z funkce stejně tak potupně, jako jeho předchůdce, protože vyjma elegantního vystupování na více nemá. Hezké obrázky prezidenta lidem totiž jejich účty nezaplatí.

Evropu čeká třesk. Čím později přijde, tím budou následky horší.

Rudolf Mládek