Propaganda důvěru nebudí

Méně už jásají občané. V anketě, zda věří, že rychlovlak , tedy spíše super-metro bude na pražské letiště jezdit v roce 2029 jich přes 87% napsalo, že tomu nevěří (ZDE). Kdo by také věřil, když už i oprava Negrelliho viaduktu vykazuje zpoždění a jinde se ještě se ani  tzv. nekoplo. Plán je ovšemže smělý a ani se nechce věřit, že by měl stát pouhých 40 miliard. Také že stát nebude.

Před pouhým půl rokem zazněla kritika, že železniční super-metro nemá žádnou přestupní stanici s pražským metrem a ejhle, dnes čteme, že nejenomže je bude mít, ale dokonce budou tyto přestupy minimálně dva a už je vše tak jasné. Architektonické návrhy se soutěží, vybrané stanice Hradčanská a  Veleslavín budou propojeny a razící stroje jsou připraveny k zakousnutí se do prvních metrů země. Obrat přímo zázračný. Na papíře. Ten snese vše. Zvláště ten novinářský byť přeměněn i na webový.

Stavíme více než otřesně

Přiznejme si, že zájem o to, aby se stavěly dopravní stavby máme snad většinou všichni. Ale ty „píárové“ kotrmelce, které v poslední době čteme, nemají se seriózním zpravodajstvím vůbec nic společného a jde jen o bohapustou reklamu, kterou si někdo někde dobře platí. V podtextu této reklamy je totiž skryt hrdina a tím je státní úředník. Třicet let státní stavby plánuje, financuje a na ně také dohlíží neodvolatelný a nepostradatelný státní úředník. Tento „hrdina“ nám stavěl a staví dálnice, železnice a cokoliv jiného mnohem hůl a pomaleji, než jeho socialistický předchůdce. Dnes je to médii vynášený vzor, který poruší větru, dešti, dálnici D1, rychlodráze a super-metru? Podivný výsledek revoluce po třiceti letech.

Platíme šmejdy a obranu nemáme

Propaganda státního úředníka je ještě hloupější, než ji dělali komunistické. Ale někdo ji platí a plní stránky kdejakého, ještě včera slušného, leč dnes směšného média. Vše je motivováno tím, aby do celého systému nevstoupil soukromý sektor, který počínaje Španělskem a konče Polskem ukazuje, že stavět se dá mnohem rychleji a především levněji. Ale pomalé a předražené stavby jsou živou vodou nejen pro státního úředníka, ale i pro na našem území působící dodavatele, kteří z toho nikoliv profitují, ale doslova tyjí. A my občané máme jen oči pro pláč.

Za draho jsme zkazili, za ještě dráž opravíme

Vrcholem propagandy se ukazuje to, že poté, co výstavba celého tzv. II. Koridoru přišla na čtyřicet miliard korun a ten byl dodavateli nemálo zpackán, tak dnes nám skoro titíž úředníci a skoro titíž dodavatelé slibují, že to vše nedobré a úmyslně nedokončené opraví alespoň na jedné polovině a to za cenu bratru padesát miliard korun (ZDE).

Všude ve světě by takovou vypečenou dvojici úředník-dodavatelův odmítli.  U nás nikoliv, ale pak se nedivme, že jsme dopravním skanzenem, kterému se Evropa nejen vyhýbá, ale i oprávněně posmívá.

Bez systémové změny se lepšího výsledku nedočkáme

O nějakou nápravu v systému výstavby u dálnic a železnic se sice ministerstvo dopravy pokouší, především stanovením přímo konkrétního odpovědného úředníka za část stavby a pokusem o zapojení kontrolního dohledu krajů, ale na zásadní změnu v krátké době to zatím nevypadá. Dokud bude pánem státních staveb pouze úředník, do té doby bude tento výstavbový marasmus pokračovat.