Rychlá spojení totiž umožňují, aby do velkých aglomerací dojížděli v dobrém čase lidé i z větší vzdálenosti a snižuje se tím tak na výstavby bytů v těchto městech a zároveň se nevylidňují města menší, odkud lidé dojíždějí. Fakta, která jsou v takovém Japonsku známa již od šedesátých let minulého století. A nejen tam.

Premiér chystá „Národní investiční plán“, jehož zatím neveřejný výtisk v TV Barrandov ukazoval. Nevíme dosud, na jaké období je plánován, v jaké výši a jaké prioritní projekty si tam stát připravil. Soudě podle společného příslibu ministerstva dopravy a SŽDC (Správa železniční dopravní cesty), jsou v Národním investičním plánu zahrnuty i investice na nové vysokorychlostní tratě (VRT), které se údajně začnou za šest let stavět. Po více jak třiceti letech od prvního plánu výstavby VRT se snad nějakých kousků tratí dočkáme. Že se to takto nikde ve světě nedělá resp. nestaví, to ví asi i školák základní školy.

Co nevíme je to, kdo a z čeho zajistí financování plánovaného Národního investičního plánu. Peníze z Evropské unie se budou tenčit a brzy nebudou žádné. Investiční stavby v dopravě jsou obvykle dlouhodobou, finančně náročnou záležitostí a příp. zastavovat jejich rozpracovanost bývá dost nákladné. Nevíme také, zda Česká republika konečně opustí své skoro feudální pohledy na spolupráci státu se soukromým sektorem a zda Národní investiční plán tedy počítá s projekty typu PPP (Public Private Partnership), které v Evropě úspěšně fungují už přes šedesát let.

Premiér Andrej Babiš správně de facto zkritizoval, že stav na železnicích zaspal dobu, ale zda má připravený lék na zlepšení této smutné reality zatím nevíme. Babiš svůj Národní investiční plán moderátorovi Jaromíru Soukupovi nedal s tím, že ještě není hotov. Budeme si muset tedy počkat. Je ale logické, že otázky se hned vynořují už jen proto, že sliby o vysokorychlostní železnici posloucháme dvacet pět let a lidově řečeno skutek zatím absolutně utek. Třeba to premiér Babiš konečně změní.