Hlas lidu, hlas Boží

Nedávno jeden starší pán poučoval svého syna:

„Pamatuj si synku, že policista nikdy není tvůj kamarád, ale nemusí být tvůj nepřítel. Pamatuj si, že prokurátor nebo státní zástupce nikdy není tvůj kamarád, ale také nemusí být tvůj nepřítel. Ale pamatuj si, že novinář je a vždy bude tvůj nepřítel, protože z tvých chyb, omylů a z tvého neštěstí žije, tyje a profituje.“

Jakkoliv můžeme s touto expresivní kritikou nesouhlasit, jedno zůstává faktem. Z investigativní novinářské práce mnoho nezbývá, zato bezohledná bulvarizace nabrala mimořádného rozsahu. A v momentě, kdy novináři začali cejchovat občany za kritiku migrace či Evropské unie nevybíravými slovy, stav se ještě zhoršil. Nálepkování stran či hnutí slovy jako „protisystémová“ nebo „protimigrační“ také žádný lesk novinářům nepřináší. Nejsou žádné strany „zamigrační“ či „promigrační“. Vedle často vyhraněných stran jsou už jenom takové, co mlčí, mlží, lžou a dělají mrtvého brouka. A to je více nečestné, než být otevřeně kritický.

Čestný novinář

Už to skoro vypadá, že se z tohoto spojení stane oxymorón (protimluv), stejně jako ze spojení „poctivý politik“ nebo „pravdivá televize“. Nepochybně si to někteří novináři, politici ani televize nezaslouží, ale většinový náhled společnosti nevzniká náhodou a musí mít svou příčinu. A že sílící nedůvěra k institucím i médiím je tu na prvním místě, je zřejmé.

A k té pravdivé televizi jeden vtípek, tentokráte na účet České televize.

Česká televize vysílá tři druhy zpráv: Pravdivé, Polopravdivé a Nepravdivé.

Pravdivé jsou ty, když hlásí přesný čas.

Polopravdivé jsou ty, když oznamuje předpověď počasí.

A Nepravdivé jsou všechny ostatní.

A pak že Miloš Zeman je na novináře ošklivý…