Doba plného rozvinutí se této nepěkné nemoci je individuální, v mnoha případech, jak je vidět, jsou nejvíce ohroženi mladí, ambiciózní politici, kteří se sápou po větší a větší moci, ale i někteří doslova nýmandi, co nejsou ničím a tak strašně rádi by chtěli alespoň něčím být.

Poslední zjištěné ohnisko nemoci propuklo mimo hlavní město, v metropoli Moravy, v Brně. Tam už to doutnalo nějakou dobu na vysoce rizikovém místě jednoho úřadu, kde se ty viry dokonce vyráběly za pomoci šéfky toho úřadu a její armády právníků, pomocí provokatérů/térek. Přesto, že ale bylo toto nebezpečí zažehnáno přirozeným vývojem ukončení mandátu šiřitelky a nosičky viru, nástupem nového šéfa, nepodařilo se nemoc vymítit z okolí toho úřadu a u některých dobrých kamarádů té odejíté už naštěstí šéfky. Ti byli, zcela zřejmě, natolik infikovaní, že u nich tato šílená nemoc šílených lidí plnou silou propukla, přímo před kamerami TV štábů, dokonce viditelně a tak, že jí bezesporu rozumí i cizojazyční pozorovatelé.

Nicméně to Brno není ale tím nejvyšším, největším, nejnebezpečnějším z hlediska výskytu bonzoviru, ten primát si ponechává pořád Praha. Přirozeně, protože zde se kulminuje moc politiků a mají zde svá hnízda přímo, některá zaneřáděná tímto ošklivým virem již nějakou dobu. A to tak, že hodně a v podstatě se s tou nemocí už tak sžili, že se stala pro ně přirozeným stavem. Prozatím (do konce volebního období?) se dokonce s bonzovirem natolik zkamarádili, že se svojí nakažeností (zkažeností?) chlubí a nikterak jí nezakrývají.

Mezi nejvíc postižené bonzovirem patří bezesporu ti mladí, loupežníci politici, snad (určitě) proto, že se pomocí této odpudivé nemoci chtějí dostat k co největší moci a z moci plynoucích peněz, prebend. Vedlejší účinky nemoci z bonzoviru, přímo podpůrné jevy, jako bezostyšné lhaní, sprosté pomluvy, jim nedělají žádnou starost, zacházejí s nimi jako s jim přirozenými vlastnostmi, umí je umně, sofistkovaně zužitkovat, dokonce se s nimi veřejně chlubí, vydávají je za cnost a starost o dobro bližných, občanů vezdejších.

Tito vironosiči ale už stihli nakazit svým bonzovirem i několik politiků z tzv. tradičních poitických stran. Nejmarkantnější je to u lidovců, kteří (čest výjimkám z nich, odolným) ale mají a měli vždy v minulosti oslabený organizmus těmi vedlejšími, mírnějšími a v podstatě nenakažlivými příznaky, jako lstivost, podrazáctví, lhaní a nečestnost. Takový "zachránce" dětí odebraných matce Barnevernetem v Norsku, ale i našich kamioňáků v zahraničí, by mohl vyprávět! No, on taky vypráví na všechny strany, jaký že je chrabrý zachránce, i když nic z toho není pravda, ty nebohé děti maminku roky neviděly a zřejmě neuvidí do dospělosti, kamioňáci firt bručí v arestech v zahraničí bez jakékoliv pomoci. Prostě učebnicový případ podlého a lživého způsobu zviditelňování se a získávání politických bodů u neinformované veřejnosti. Toť reprezentant lidovců, nosič bonzoviru jeden z největších.

Ale bonzovirem byli nakaženi i jiní někteří, z jiných partají politického kolbiště. Takoví někteří třeba z dnes už ani omylel TOP, ale jenom hvězdné pěchoty, i mezi modrými strakoptáky se nějací najdou, mezi stanaři, co už musí balit své propriety k bivakování ve vyšší politice, se též vyskytují.
Silně byl bonzovirem zasažen a nakažen i náš tuze drahý, předražený Senát. Snad kromě několika čestných a rovných, i když stejně zbytečných a marných senátorů, byla tato zbytečná a marná instituce infikována bonzovirem, se všemi těmi hnusnými až příznaky, více než hodně. Těch devatenáct nejvýrazněji postižených, soudím, bude infekce sežírat zaživa tak, že už si v politice po vypršení mandátu ani neškrtnou. Ono to, panečku, není jenom srandička akce na Úřadu vlády s obnaženým rachitickým hrudníčkem atd., to oficiální volání po demontáži demokracie u nás. Ale těm už není pomoci, bonzovir u nich už metastázuje.

Jak se chránit a předcházet nakažení tímto nebezpečným, zhoubným přímo, bonzovirem? Není to až tak těžké a složité, i když ... Moc a peníze jsou vysoce rizikovým faktorem pro napadení jednotlivce, ale i skupinky lidí, tímto hnusným virem. Především nezkrotná a nekontrolovaná touha po té moci a penězích. A je jedno, jak až podlé a odsouzeníhodné jsou cesty k nim. Podhoubí nemoci je dáno. A ta nemoc je jak lepra, i když s ní lze přežít, zastavit šíření u jednotlivce, ty ohyzdné trvalé následky jsou nadosmrti vidět, jako znamení nečestnosti a bezpáteřnosti.

Čestný a rovný, charakterní člověk, byť i ambiciózní, je-li ta snaha vyniknout prosta podlosti a zlovolnosti, je dostatečně imunní a nemusí se bát, že ho napadne bonzovir.

Tak bacha na toho Patočku z Brna!

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele