Zoufale už urputná Šojdrová a a její "sirotci ze Sýrie", uměle a zbytečně živená kauza "pomoci" uprchlickým dětem v Řecku, které už ani omylem dětmi nejsou, občas zahýbe, v tom negativním smyslu slova, českou veřejností. Europoslankyně za lidovce Šojdrová se pokouší znovu a znovu "zabrnkat" na sociální cítění, soucit a svědomí kdekoho, aby prosadila svoji zvrácenou vizi, kořeny které jsou jenom a pouze ve snaze zalíbit se v Bruseli a zajistit si tam nějaké pokračování, přijmout a hlavně financovat přijetí "svých sirotků".

Že jsou to osoby všeho možného věku a minulosti, jenom né ubozí sirotci, je obecně znáno, stejně tak, že by to bylo především bezpečnostní riziko, zdravotní riziko a v neposlední řadě by to stálo náš stát nepočítaně peněz, marně vynaložených (spíš kontraproduktivně s přihlédnutím na všechny ta rizika).

Nadmíru sebevědomá a také urputná jájistka Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí, rozšafně rozdává z rozpočtu svého resortu miliony politickým (ne)ziskovkám (třeba taková Transparency International opravdu, ale opravdu nemá se sociálnem nic společného, a není sama). Aby ale vzápětí začala fňukat, že nemá peníze na potřebné. A opravdu, jak je vidět v tomto případě Klokánka, nemá. Anebo prostě nevidí, neslyší, nevnímá, jede si za svým cílem plnit zadání eurounijní politiky, multikulturní politiky přijímání a pochybné integrace imigrantů z třetího světa, u kterých hrozí, že tu Evropu v podobě, jaká je dnes (spíše už včera) jednou zlikvidují. Potřebné české děti v Klokáncích zcela zřejmě paní Maláčovou až tak nezajímají. Nejsou asi v kurzu, ta jejich potřebnost nemá pro ni zřejmě ten správný původ a barvu. A nepřivezli je do Evropy pašeráci lidí z řad politických, proimigračních (ne)ziskovek. Těm (ne)ziskovkářům je třeba peněz ze státní kasy, z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí, ne Klokánkům, které se starají o potřebné české děti, viďte, paní ministryně?!

Je-li řeč o penězích, velkých penězích, mlionech, desítkách milionů z kapes daňových poplatníků, nelze nespomenout těch sto milionů, o které dokázala za šest let své působnosti ve funkci ombudsmanky navýšit výdaje svého úřadu paní Šabatová. Kolik z těch sto milionů šlo na potřebné české děti v Klokáncích? Troufám si tvrdit, že ani koruna, protože přec musí být ten moloch úřad ombudskamky krmen víc a víc, co je jí po lidských právech českých potřebných dětí, že ano?

Kdo tohle plýtvání, svévolné šafáření a i zamýšlené rozhazování peněz daňových poplatníků na zvrácené potřeby arogantně sebevědomých političek, a je o to smutnější, že to jsou ženy, matky, které se dostaly ke korytům, zarazí, zatne jim konečně tipec?

Naše, české děti, které se ocitly ne vlastní vinou v tísni (kde je ten pochyný spolek Člověk v tísni, proč nepomůže?), už jenom proto, že jsou to opravdu děti a né cizí pubescenti těsně před dospělostí, (o čemž se taky dá pochybovat, protože lžou, podvádějí o svém opravdovém věku), tak tyto děti v Klokáncích potřebují ty peníze, ty zbůhdarma prošustrované výše uvedenými, miliony na to, aby mohli důstojně a klidu žít ve své vlasti, ve své zemi, kde se narodili.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele