Většina těchto prostředků, téměř tři miliardy, přitom pochází z provozu legálních interaktivních videoloterních terminálů, zbytek z ostatních typů loterií a sázkových her. Nad rámec této loterní daně je navíc třeba připočítat správní poplatky, daň z příjmů právnických osob a DPH, kterou legální provozovatelé v herním průmyslu, na rozdíl od ostatních podnikatelů, nemohou odečíst.

„Předpoklad, že za celý rok odvedeme do veřejných rozpočtů dříve avízovaných deset miliard, je více než reálný. Tedy pokud si z nás politici zase neudělají snadný předvolební terč a nerozhodnou se věnovat trh černým hernám a nelegálním provozovatelům na internetu, z nichž veřejné rozpočty nemají vůbec nic,“ řekl nám k předpokládaným odvodům do státní pokladny ředitel největšího profesního sdružení  provozovatelů centrálních loterních systémů SPELOS Petr Vrzáň.

Jednostranné tažení proti legálním provozovatelům, především videoloterních terminálů, ze strany státu, měst i nejrůznějších občanských sdružení, vede totiž podle zástupců SPELOS k nebývalé aktivitě těch, kteří hledají kličky, jak obejít zákon i vyhlášky a přitom neplatit řádné poplatky a daně. Proto výše uvedená čísla platí pouze v případě, že stát bude konat v zájmu ochrany legálních provozovatelů, stejně tak jako pokud obce budou regulovat, namísto nesmyslných zákazů a populistických nulových tolerancí.

„Máme dokonce zprávy o angažování právníků, kteří vymysleli hned několik způsobů, jak zaplnit trh tam, kde museli skončit legální provozovatelé, a neplatit přitom státu ani korunu. Na řadu případů jsme sami upozornili. U nás je však bohužel praxe taková, že se kontroluje především to, co je povoleno. Kontrolovat nepovolené herny je pochopitelně těžší než ty, kteří dodržují pravidla,“ dodává Petr Vrzáň.