Ukrajina před krátkým časem udělila protisovětským benderovským hrdlořezům statut válečných veteránů, v Litvě za potlesku přihlížejících pochodují bývalí příslušníci místních oddílů SS, v Evropě řečené západní nejsou srazy neonacistů ničím neobvyklým. V České republice, jejíž obyvatelé oplakávali v roce pětačtyřicet na tři sta tisíc obětí nacismu (čtvrt milionu umučených a padlých!), hnědé podhoubí až tak růžky nevystrkuje. Sílu a odvahu mu ale jistě dává (světe div se!) nakladatelství Naše vojsko se svou produkcí „suvenýrů“ a „sběratelských předmětů“ s podobenkami fašistických pohlavárů, s Adolfem Hitlerem v čele. Ba i náckovskou bibli Můj boj (Mein Kampf) v češtině i němčině (!) zde zakoupíte. A tu si ve čtyřicátých letech minulého století za protektorátu Čechy a Morava nedovolil v kompletním znění vydat ani kolaborantský vydavatelský dům Orbis!

Abychom byli objektivní: Vlajky NSDAP se šperháky hákového kříže kupodivu v nabídce Našeho vojska zatím ještě nenajdeme. To však nic nemění na tom, že si zde bez omezení kdokoli může zakoupit nejenom hrnek s portréty Adolfa Hitlera, Reinharda Heydricha nebo kupříkladu K. H. Franka, sekerníka českých vlastenců i nevinných lidí, ale i trička s podobenkami dalších válečných zločinců. Tyto atributy nechvalně proslulé „třetí říše“, nabízené na e-shopu nakladatelství Naše vojsko se vesele prodávají již několik let. Jen Mein Kampf si donedávna koupilo podle informace ředitele Drtiny v reklamním videu přes deset tisíc zájemců (!), získ pro vydavatele činil 500 000 špinavých korun, které mu nesmrdí.

Zavádějící rozhodnutí policejního komisaře z července 2018 převzala hned celá řada internetových portálů a serverů, takže se mezi nezasvěcenou širokou veřejností, natož pak v různých skupinách příznivců neonacismu, zakotvil těžko vyvratitelný názor, že o nic nejde, o žádnou propagaci nacismu, maximálně tak o dobrý kšeft…

Když přeteče pohár trpělivosti

Tato skutečnost natolik popudila dvě desítky občanů, že před dvěma roky, poté co se z médií tuto skutečnost dozvěděli, podali na majitele a ředitele Našeho vojska Emericha Drtinu trestní oznámení ve věci podezření ze spáchání přečinu či trestného činu propagace nacismu. V této chvíli ponecháme stranou podivnou privatizaci původně legionářského, pak dlouhá desetiletí státního (armádního) nakladatelství, abychom se mohli věnovat v těchto řádkách do nebe volající kauze, urážející všechny čestné lidi a rodiny obětí holokaustu, vojáky protihitlerovské koalice ze všech front druhé světové války, i partyzány a odbojáře všeho druhu, bojující do posledního dechu s nacisty.

Jak jsme si již řekli, oznámení na podezření z propagace nacismu podala skupina občanů, mezi nimiž je kupříkladu Ludmila Hájková, členka Českého svazu bojovníků za svobodu a dcera odbojáře, který byl nacisty vězněn, vyslýchán, krutě mučen a popraven, Josef Doškář, severočeský amatérský historik, zabývající se válečnou historií, autor mj. významné publikace ke 100. výročí tzv. Rumburské vzpoury nebo publicistka Milena Městecká, která se dlouhobě věnuje udržování historické pravdy o německé nacistické porobě českého národa a iniciuje pochody po stopách návratu Lidických žen z koncentračního tábora Ravensbr?ck do vlasti, autorka jedinečné knihy o historii pochodů a transportů smrti v Evropě roku 1944-5, z nichž řadu tras osobně prošla, aby na vlastní kůži alespoň trochu mohla pochopit utrpení těch tisíců a destitisíců, pochodujících na smrt. Prodej předmětů Našeho vojska v loňském roce kritizovala i Federace židovských obcí.

„V případě nakladatelství Naše vojsko se jedná o počin otevřeně glorifikující nacistický režim. Podobné aktivity a činy považujeme za urážku všech, kteří byli nacistickým režimem zavražděni, a projev naprosté neúcty k přeživším a pozůstalým,“ napsala Federace ŽO ve svém prohlášení.

Podnikatel a ředitel nakladatelství NV Drtina v médiích kontroval: „Každá osobnost má nějaký význam v historii. Nechceme být jako za socialismu. Co se nesmělo, to se škrtalo a nesmělo se to psát. Myslím si, že dnes jsme v demokracii, kde můžeme cokoliv.“

Podpory se mu dostalo podle zpráv v médiích i od mluvčího policie Jana Daňka, který se nechal slyšet, že „…ve věci nebylo prokázáno, že by pohnutkou či motivem pro vydání morálně diskutabilních potisků na hrnky a trička bylo cokoliv jiného, než zisk v rámci ekonomické činnosti.“

Jaké bylo pro žalující skupinu překvapení, když v červenci loňského roku dospěl vyšetřováním pověřený policejní komisař Glettnik k závěru, že: „… jednání, kterého se dopustil Emerich Drtina, je jistě kontroverzní, působící minimálně dojmem, že se nebojí pro zisk tzv. jít přes mrtvoly, nepodařilo se však prokázat, že by se rozhodnutím o vydání „sběratelské kolekce“ dopustil přečinu či jiného trestního činu uvedeného v trestním zákoníku…“ (tolik citace z protokolu).

Řeč zákona

Co vlastně o tom přesně říká trestní zákon? Jednoduše a stručně konstatováno,  jedná se o projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 trestního zákoníku.

Že by přesné znění paragrafu neznal komisař Glettnik či policejní tiskový mluvčí Daněk? Co Glettnika vedlo k tak rozporuplnému závěru, když ten dosud nevídaný problém shodil ze stolu? Touha „nenamočit se“ a proto rozhodnout, jak ta příslovečná chytrá horákyně? Když už hovoří o „kontroverzním Drtinově jednání“, že by alespoň kontroval „jednáním v rozporu s dobrými mravy“? Těžko říci. Jisté ale je, že se žalující strana odvolala - stížnost proti odkladu podala v srpnu 2018 podle našich informací Milena Městecká k vyšší instanci.

Došlo k, lidově řečeno, odfláknutému šetření?

Jak Milena Městecká sdělila novinářům, bylo podle ní „naprosto nedostatečně“ prověřeno policií možné napojení Emericha Drtiny na neonacistické a podobně zaměřené skupiny či hnutí, a pouhým „podáním vysvětlení“ těchto osob nelze považovat tuto skutečnost za ověřenou.

„Jsem přesvědčena, že měla být ze strany vyšetřovatele dále prověřena možnost přinejmenším nepřímé podpory takovýchto hnutí šířením tzv. sběratelských předmětů s podobiznami nacistických pohlavárů a knih Mein Kampf i početných dalších položek v nabídce nakladatelství Naše vojsko….“

Nic na věci nemění vydavatelova poznámka na obálce inkriminované publikace, kde je vydané dílo představeno jako studijní materiál s patřičným „odsuzujícím“ komentářem a podobně „omlouvajícími“ předmluvami.
„Měla být podle mého názoru,“ pokračuje Milena Městecká, “prověřena nepřímá podpora nejen materiální, ale i morální – obojí trestné podle zákona – která může mít podobu utvrzování stávajících příslušníků hnutí v jejich počínání, respektive může spočívat v získávání „soukmenovců“ dalších… Od čeho pak jinak máme zákony?“

Zneužití pojmu „sběratelství“

Jak jsme se dotazovali mezi členy legendárního pražského Klubu sběratelů kuriozit, který je znám nejenom vysokým počtem svých členů a obrovským záběrem témat jejich koníčku, ale především ohromným počtem mezinárodně uznávaných špičkových sbírek a kolekcí -  sběratelství nejrůznějších součástí uniforem, trofejí, zbraní, metálů atd. z obou válek nelze zpochybnit. Jedná se ale o dobové, původní předměty, které mají svou skutečnou, historickou a sběratelskou hodnotu. Dají se pořídit na nejrůznějších burzách, v bazarech i military anticích. Dovážejí se ze zahraničí, vykopávají je hledači s detektory kovů, pohybujících se v místech bojů. Ale novodobé hrnky s portréty nacistických pohlavárů a válečných zločinců se skutečným sběratelstvím, natož pak trička s jejich podobenkami, nemají co dělat.

Jak oslovení sběratelé ze jmenovaného klubu, tak i Milena Městecká, jsou si jisti, že se jedná o zástěrku, neboť soudobé předměty z produkce Našeho vojska mohou shromažďovat jen příznivci neonacismu, kteří si kupříkladu s portréty „vůdce“ a jeho věrných zdobí své klubovny, jak čas od času zjistí při jiné příležitosti policie České republiky.

„Stejně tak uvedení předmluv, nebo použití přebalů s historizujícími komentáři u nacistické litaratury může být podobnou zástěrkou a je třeba toto prověřit mnohem dlůkladněji, než tým Petra Glettnika provedl…“ netají se svým názorem Milena Městecká.

Kauza pokračuje

V odůvodnění tzv. odkladu komisař Glettnik mj. uvedl, že: „…v českém právním řádu není jakýmkoliv způsobem kodifikován obecný zákaz zobrazování či veřejné prezentace jakýchkoli symbolů či osob…“

To je ale podle názoru řady právníků v rozporu se zněním trestního zákoníku a uvedený skutek vydavatelství Naše vojsko naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podpory a propagace hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle paragrafu 404, odstavec 1,2 písmeno a) trestního zákoníku, což potvrzují i odborníci na trestní právo z právnické fakulty, se kterými popisovaný případ a znění trestního oznámení Městecká konzultovala.

Státní zástupce Radek Kytnar z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 vzal rozum do hrsti a usnesení policejního orgánu o odkladu trestní věci podezření ze spáchání přečinu, kterého se měl dopustit majitel a ředitel nakladatelství Naše vojsko zrušil jako „nezákonné a neodůvodněné“. Svým usnesením ze srpna loňského roku odňal případ policejnímu orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Obvodnímu ředitelství Praha II, a přikázal ho k dalšímu řízení 9. oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie hl.města Prahy.

Jak se bude celá kauza  „případu hrnků s Hitlerem“ dále vyvíjet, bez ohýbání zákonů a paragrafů, budeme nadále sledovat a medializovat.

„Zavádějící rozhodnutí policejního komisaře z července 2018 převzala hned celá řada internetových portálů a serverů, takže se mezi nezasvěcenou širokou veřejností, natož pak v  různých skupinách příznivců neonacismu, zakotvil těžko vyvratitelný názor, že o nic nejde, o žádnou propagaci nacismu, maximálně tak o dobrý kšeft…“