ČNB vydává od roku 2003 dvakrát ročně výzkumný bulletin, který shrnuje výstupy vybraných výzkumných prací ve formě krátkých článků. Jeho cílem je populární formou přiblížit výsledky výzkumu ČNB širší veřejnosti. Aktuální číslo bulletinu se zaměřuje na potenciální slabiny té části regulace kapitálu bank, která je citlivá vůči riziku, a jejich implikace pro finanční stabilitu a makroobezřetnostní politiku. Tomuto tématu je třeba věnovat významnou pozornost, protože v rámci kapitálové regulace stanovuje ČNB pravidla pro výpočet kapitálových požadavků vůči bankám, což má přímý dopad na jejich schopnost absorbovat neočekávané ztráty v případě nepříznivého ekonomického a finančního vývoje.

Současná pravidla regulace, známá jako CRD IV/CRR, umožňují stanovovat kapitálové požadavky k úvěrovému riziku pomocí přístupu standardizovaného (STA) a/nebo přístupu založeného na interních modelech (IRB) [1] Zatímco přístup STA zohledňuje typ poskytnutého úvěru, případně jeho externí rating a kvalitu jeho zajištění, přístup IRB je založen na interním ratingu stanoveném bankou a bere v potaz rizikovost, jak je dle jednotlivých tříd aktiv vnímána v daném ekonomickém prostředí. Při jeho používání tak banka kapitálové požadavky odvozuje z vlastního posouzení rizikovosti příslušného úvěrového portfolia, tj. na základě vlastních modelových odhadů rizikových parametrů, které vstupují do výpočtů kapitálových požadavků.

Za hlavní výhodu přístupu IRB se považuje vyšší citlivost kapitálových požadavků na rizikovost úvěrových portfolií banky, která přispívá k lepšímu řízení rizik. Nicméně řada mezinárodních studií a nadnárodních regulatorních organizací upozorňuje také na potenciální slabiny současného pojetí přístupu IRB, které mohou vést k nedostatečně obezřetnému hodnocení rizik. Tyto studie uvádějí, že v odhadech rizikových vah [2] převládají značné rozdíly, a to jak mezi zeměmi, tak i mezi jednotlivými bankami.[3] To může znamenat, že teoreticky obdobnou míru rizika posuzuje každá banka do jisté míry odlišně. Některé studie pak poukazují i na to, že odhady rizikových vah, přiřazených jednotlivým aktivům, nemusí odrážet skutečné riziko daného aktiva, tj. že může docházet k jeho podhodnocení. [4]

Potenciální slabinou přístupu IRB je pro něj charakteristická procykličnost. Ta spočívá v tom, že v příznivé fázi hospodářského a/nebo finančního cyklu[5] dochází k poklesu pravděpodobnosti selhání dlužníka (dále jen PD, dle anglického Probability of Default) a s ní klesá i riziková váha stanovená modelem banky. To za jinak neměnných okolností vede k nižším kapitálovým požadavkům. V nepříznivé fázi cyklu je to naopak. Tento problém do určité míry kompenzuje využití tzv. metody Through the Cycle, podle které banka nestanovuje rizikovou váhu dle výše PD v daný moment, ale tento parametr v rámci cyklu vyhlazuje. Regulace pro interní modely bank doporučuje pracovat s délkou cyklu kolem osmi let. V případě finančního cyklu ovšem literatura dokládá jeho výrazně delší dobu trvání (až kolem 20 let).[6] Pokud je cyklus delší, než je jeho délka předpokládaná v interních modelech bank, pak rizikové váhy stanovené dle přístupu IRB získávají právě onu výše zmíněnou procyklickou vlastnost.

Výsledky výzkumu ČNB v oblasti kapitálové regulace, která je citlivá vůči riziku, shrnuje aktuální číslo bulletinu ve třech krátkých článcích. Závěry jednoho z nich jsme představili již v jednom z předchozích blogových příspěvků. Další dva články se věnují analýze procykličnosti rizikových vah a vlivu uvolněné měnové politiky na rizikové váhy domácích bank, které používají vlastní interní modely.

Článek zabývající se vlivem měnové politiky ukazuje, že pokud je uvolněná, působí na pokles rizikových vah u bank, které používají přístup IRB. To znamená, že měnová politika může mít dopad na vnímání a měření rizik ze strany bank. K tomu může docházet několika způsoby. Uvolněné měnové podmínky se mohou promítnout do odhadů rizikových parametrů, jako jsou pravděpodobnost selhání protistrany nebo ztráta při selhání, které následně vstupují do výpočtů kapitálových požadavků bank, a tudíž i rizikových vah. Nízké úrokové sazby mohou odhady rizikových parametrů ovlivnit buď přímo, nebo nepřímo, a to skrze vliv na růst cen aktiv a pokles jejich volatility, ocenění hodnoty aktiv, firemní cash flow apod. Zároveň mohou nízké úrokové sazby působit na to, jak banky vnímají rizikovost stávajících dlužníků i nových žadatelů o úvěr, a tím odhady rizikových parametrů dále snižovat.

Článek věnovaný procykličnosti analyzuje vztah mezi finančním cyklem a rizikovými vahami, které mohou být v průběhu cyklu ovlivněny jak měnící se strukturou aktiv banky, tak jejich kvalitou. V rostoucí fázi finančního cyklu totiž banky obvykle umisťují své zdroje do rizikovějších tříd aktiv, což se projevuje v nárůstu rizikových vah. Zároveň se ale v tomto období zvyšuje kvalita příslušných tříd aktiv (méně dlužníků se dostává do problémů se splácením), což naopak tlačí na pokles rizikových vah. Autoři článku srovnávají relativní význam obou těchto vlivů na vývoj rizikových vah, a to jak u bank využívajících standardizovaný přístup, tak u těch, které používají vlastní interní modely. Výsledky provedené analýzy ukazují, že rizikové váhy stanovené na základě interních modelů mají v domácím bankovním sektoru tendenci se vyvíjet spíše procyklicky, což je dáno působením změn kvality aktiv, a to jak na agregátní úrovni, tak v případě retailových úvěrů. Rizikové váhy příslušných tříd aktiv v případě standardizovaného přístupu jsou relativně pevně dány a nejsou tak citlivé na cyklický vývoj ekonomiky. Agregátní, tj. celkovou rizikovou váhu takové banky pak – na rozdíl od finančních institucí používajících přístup IRB – ovlivňuje zejména změna struktury aktiv.

Všechny tři články ukazují, že je třeba současné úrovni i vývoji rizikových vah domácích bank věnovat dostatečnou pozornost. Identifikovaná procykličnost rizikových vah bank s přístupem IRB i vliv uvolněné měnové politiky na rizikové váhy těchto bank mohou mít dopady na finanční stabilitu – v rostoucí fázi finančního cyklu, kdy dochází ke zvyšování finančních nerovnováh, mohou totiž vést k podhodnocení výše kapitálu ve vztahu ke skutečně podstupovaným rizikům. S ohledem na to, jak zásadní význam má výše rizikových vah pro dostatečnou vybavenost bank kapitálem, věnuje ČNB této oblasti významnou pozornost. Problematika procykličnosti rizikových vah je diskutována také na mezinárodní úrovni. Stávající mezinárodní praxe v oblasti makroobezřetnostní politiky [7] i změny regulace navrhované Basilejským výborem pro bankovní dohled[8] na rizika procykličnosti současného pojetí přístupu IRB reagují a směřují k omezení těchto rizik.

[1] V České republice využívají přístup IRB všechny velké a některé střední banky a jejich stavební spořitelny s celkovým podílem na trhu přibližně 80 % (podíl aktiv bank využívajících přístup IRB na celkových aktivech domácích bank). Úvěrové expozice pod přístupem IRB tvoří přibližně 70 % všech úvěrových expozic domácích bank.

[2] Pro zjednodušení zde hovoříme o rizikových vahách, jakkoli v případě přístupu založeného na interním ratingu (internal rating-based approach, IRB) je stanovován kapitálový požadavek k danému aktivu a výsledná riziková váha je tak implicitní (podíl rizikově vážených a celkových expozic bank).

[3] Blíže viz např. EBA (2013): „Summary report on the comparability and pro-cyclicality of capital requirements under the Internal Ratings Based Approach in accordance with Article 502 of the Capital Requirements Regulation.“; BCBS (2013): „Regulatory Consistency Assessment Programme (RCAP): Analysis of risk weighted assets for credit risk in the banking book.“; BCBS (2016): „Regulatory consistency assessment programme (RCAP): Analysis of risk weighted assets for credit risk in the banking book.“ nebo Danielsson, J. et al. (2016): „Model risk of risk models.“ Journal of Financial Stability, 23:79–91.

[4] Blíže viz např. Behn, M., Haselmann, R., Vig, V. (2016): „The Limits of Model-Based Regulation“, Working Paper Series 1928, European Central Bank; Mariathasan, M., Merrouche, O. (2014): „The Manipulation of Basel Risk-Weights“, Journal of Financial Intermediation, 23(3):300–321.

[5] Finanční cyklus lze chápat jako opakující se výkyvy ve schopnosti tržních účastníků vnímat finanční riziko. Klesající míra averze vůči riziku se zpravidla odráží v rychlém tempu růstu úvěrů, rostoucích cenách aktiv, snadnosti přístupu k externímu financování a zvýšenou investiční aktivitou (blíže viz např. Frait, J., Komárková, Z. (2011): „Finanční stabilita, systémové riziko a makroobezřetnostní politika“, Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011, ČNB, s. 96–111).

[6] Borio, C. (2014): The Financial Cycle and Macroeconomics: What Have We Learnt? Journal of Banking & Finance, 45:182–198.

[7] Belgie a Finsko stanovily minimální hranici rizikových vah (risk-weight floor) s využitím čl. 458 CRR a to právě u bank používajících přístup IRB, konkrétně u expozic vůči rezidenčním nemovitostem.

[8] Regulatorní změny navrhované Basilejským výborem pro bankovní dohled zahrnují spodní hranici pro rizikové váhy v přístupu IRB (output floor) ve výši 72,5 % rizikově vážených aktiv dle přístupu STA, blíže Zpráva o finanční stabilitě 2017/2018, ČNB, část 5.4.2. (vyjde 12. června 2018)

Simona Malovaná, Václav Brož, Dominika Kolcunová, Lukáš Pfeifer

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.