Bylo to způsobeno jednak naší důvěřivostí a naivitou, přístupem bohatých západních zemí, které v nás viděly snadnou kořist a také skutečností, že značné části národního bohatství se bezprostředně po listopadu 1989 zmocnili prominenti komunistického režimu, kterým šlo jen o jejich prospěch.

V cizině zmizelo padesát tun zlata, cizinci ovládli naše banky i většinu velkých podniků. Tisíce provozoven, které za zlomek ceny získali zahraniční "investoři", bylo vyrabováno, uzavřeno a dnes je v troskách (např. i světoznámá ocelárna Poldi Kladno).

Dnes naši lidé otročí na zahraniční vlastníky za zlomek mzdy obvyklé v jejich zemích. Každý rok od nás na dividendách odplývá několik stovek miliard korun. Ztratili jsme nenávratně většinu trhů, kam po dlouhou dobu směřovaly naše výrobky.

Mluvit za těchto okolností o návratu mezi nejvyspělejší země světa působí přinejmenším nepatřičně či naivně.

Přesto tento návrat možný je. Ve prospěch tohoto tvrzení mluví i skutečnost, že jsme to už jednou dokázali. Po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 se české země, přestože byly po tři století vysávány Habsburky, dokázaly rychle dostat mezi nejvyspělejší desítku zemí světa. Např. v roce 1936 jsme byli největším vývozcem zbraní na světě…

K obnovení postavení, které jsme před druhou světovou válkou měli, je nezbytné přimět Němce, aby zaplatili, co nám dluží. Jedná se o částku přibližně tří bilionů korun. Jsou to válečné reparace za škody způsobě v době 2. světové války. Podle doposud platných mezinárodních smluv je Německo povinno nám reparace zaplatit, a dokonce není nutno od jejich celkové výše odčítat majetek odsunutých Sudeťáků.

Dalším předpokladem je investovat významnou část těchto peněz do podniků, které začnou produkovat výrobky, které prozatím nikdo jiný ve světě nevyrábí a o kterých se dá předpokládat, že po nich brzy bude ve světě poptávka. Je jich celá řada, např. obalové materiály z modifikovaných škrobů, výrobky z technického konopí, atd.

K těmto dvěma základním předpokladům pak přistupuje ještě několik dalších, méně závažných - např. revize privatizace a některých restitucí, či oddlužení občanů v dluhových pastích…