Přichází březen 2020, pandemie koronoviru. Uzavírají se školy, žádná radost ve tvářích budoucích zdravotníků se neobjevuje. Je to ta mládež, která v žebříčku hodnot má na prvním místě život a na druhém místě zdraví.

Kristýna z Litoměřic ze 4. ročníku se okamžitě rozhoduje, a i když se má učit na maturitu, vydává se s kamarádkou do Hospicu v Litoměřicích. Myslí si, že v této náročné době bude každá pomoc dobrá.

Adéla z Loun ze 2. ročníku šije s maminkou roušky. Posílá je do Hospicu v Mostě, do města, kde studuje praktickou sestru.

Osmnáctiletá Bára, žákyně 4. ročníku Zdravotnické školy v Mostě nastoupila na interní oddělení mostecké nemocnice na výzvu hejtmana Ústeckého kraje. Do telefonu vypráví své paní učitelce “Jak je zákaz návštěv, tak se pacienti cítí osamoceni. Jeden pán mi včera povídá: Sestřičko, prosím vás, držte mě za ruku, umírám. “

Denisa vždy toužila pracovat na anesteziologicko- resuscitačním oddělení a ani netušila, že se myšlenka uskuteční ještě před vykonáním maturitní zkoušky. Denisa vysvětluje: “ Po nástupu nám dali v nemocnici na výběr, kam chceme jít pracovat. Měla jsem hned jasno.“

Kristýnka mimo učení do školy se stará o svoji pětiletou sestru Elišku. Maminka totiž pracuje v obchodě s potravinami. Kristýnka říká: „Musím pro Elišku každý den vymýšlet pestrý program, ale nestěžuji si, je hodná, i sama si hraje a nechá mě učit. “

Matěj ze 3. ročníku oboru Masér sportovní a rekondiční je aktivní fotbalista. I bez trenéra v této době si sám stanovil tréninkový plán. Sám běhá, nejprve s rouškou a nyní už bez a doma intenzivně posiluje. Nikdo ho nemusí k činnosti nabádat ani kontrolovat.

Řádky, které obdržela škola od  ředitele Domovů sociálních služeb Litvínov, p. o. potěšila nejenom třídní učitelku, ale i všechny pedagogy.

„Vaše studentky Lucie Rybáčková, Lucie Podraniová a Šárka Bělohlávková u nás pracovaly na pozici pracovníka v sociálních službách a mile nás překvapil jejich empatický přístup. Pracovaly obětavě, pečlivě, dle rad zkušených pracovnic a získaly si rychle oblibu klientů. Touto cestou děkujeme studentkám za dobře vykonanou práci.“

Jeden krásný příklad za druhým a myslím si, že jich je ještě více, ale zatím o nich jen nevíme.

A pak: „Ach, ta naše mládež…“