Ano, mám na mysli chování Litvy a Norska, leč rovněž jsem doplňkově zaregistroval chování mocnářů Lotyšska, a něco z výroků dalších seveřanů Evropy pronesených při jejich žádosti o vstup do NATO. 

Nehodlám v tomto textu popisovat konkrétní provokační události. Oprávněně totiž předpokládám, že kdo se zajímá o „ukrajinskou“ krizi, tak je zná. Jenom si v této souvislosti dovoluji zdůraznit, že to byl Západ, konkrétně triáda USA – NATO – EU, kdo společným úsilím povýšil původně regionální bojový střet „pobratimů“ na kvalitativně mnohem vyšší, ba dokonce snad až na v současnosti nejvyšší možnou úroveň.

Jakýpak asi měla Litva nebo Norsko důvod zneužít sankcí Západního bloku k porušení smluv, které kdysi podepsaly ve věci Kaliningradu, či neutrality Špicberk? Řečeno cynicky prostě jenom ten, že pod domnělým deštníkem zmíněné „triády“ si jsou jisti, že si to mohou dovolit. Jejich mocní jsou přesvědčeni, že se jejich zemím nic nestane i když budou dráždit jadernou mocnost. Z širšího pohledu se k takovému jednání Litva uchyluje z historické nenávisti k Rusku, kterou její mocní dlouhodobě pěstují ve veřejnosti své země. A nenávist je, mimo jiné hnízdem každého nacismu. U Norsku jde zase o zbytnělé sebevědomí mocných spoléhajících se na to, že se proti Rusku za ně postaví celá EU, protože jí dodávají energetický zdroj.

Nezodpovědnou provokaci Litvy se snaží překlenout vedení EU, které si nemůže dovolit otevřenou válku s Ruskem, a tak vymyslelo obezličku. Zboží prý je převáženo prakticky z Ruska do Ruska, takže jeho přeprava nemusí být postihována sankcemi. EU se však u Litvy za tento počin dočkala ostrého odsouzení. Zástupce Litvy postoj EU ohodnotil jako porážku Litvy ve sporu s Ruskem. Z čehož plyne, že Litvě šlo jednoznačně o projev nepřátelství, a ne o pouhé dodržení sankční mašinerie. Trpaslík si myslí, že se za jeho mstivou provokaci postaví světová mocnost. Že kvůli jeho ztrátě soudnosti bude obr riskovat ohrožení vlastní existence. V mých očích čirá bláhovost.

Takové chování není naivitou, ale jednoznačným hazardem a nezodpovědností. Proti té se Aliance chrání již ve své zakládající smlouvě. Z ní přece jasně vyplývá, že pokud je člen NATO napaden, tak není vůbec povinností ostatních ihned mu poslat na pomoc svou armádu. Musí pouze posoudit situaci a rozhodnout o formě pomoci, která vůbec nemusí být poskytnuta, nadtož realizována zapojením své armády do bojů. Přece kvůli voluntarismu dočasných mocných kdejakého pidistátečku neohrozí vedení NATO stovky milionů obyvatel svých členských zemí.

Neumí-li se vládci kterékoliv země vyhnout vojenské konfrontaci, čti nedokáží-li se dohodnout především se svými sousedy, tak si musí být už jednou provždy vědmy, že se kvůli nim nikdo jiný nenechá zatáhnout do jaderné války. Trpaslíci si pak musí jasně přiznat, že i malý konflikt způsobený z malicherných příčin jako například z jejich tvrdohlavosti, hlouposti, či naduté pýchy, jim nikdo nepomůže vyhrát. Z toho pohledu je provokace jaderné mocnosti „trpaslíkem“ aktem zakomplexovaného ubožáčka trpícího svou malostí a bezvýznamností.

Na ukončení tohoto textu pak zásadní připomínka všem trpaslíkům. Nejenže jim nepřijde na pomoc částečné, či dokonce celé NATO, ale Ruská armáda s nimi v žádném případě nebude jednat v rukavičkách, jak to činí na fakticky „svém“ území Ukrajiny. Vyřídí je v několika dnech zničením řídících center, hlavních dopravních uzlů a podstatných zbrojních kapacit. Pokud to nebude stačit, tak začne ničit i občansky nezbytné struktury. Nedivím se proto stratégům ČLR, kteří se naopak diví, proč vlastně ti trpaslíci vstupují do NATO, když si tím ve skutečnosti vůbec nezajišťují svou bezpečnost dokonce ani vůči možné svévoli jaderných supervelmocí. Z čehož plyne velice správný závěr. Zlikvidovat NATO, protože při jeho nebetyčném rozšiřování už není a silně zdůrazňuji že díky trpaslíkům ani nemůže být, opravdovou obrannou aliancí svých členů.

Trpaslíci si svou bezpečnost zajistí jen a jenom „slušným“ chováním a je pro ně tvrdou realitou, že nemají žádné ochrany vůči svévoli supermocných. A nebudou mít ještě dlouho, či spíše nikdy.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele