Zmíněný výrok zní, cituji: „Pokud Trumpova administrativa prohlásila, že situace na Ukrajině je výsledkem chyb předchozí administrativy, pak je musí napravit.“ Pünktlich. Řečeno rodným jazykem nejpočetnějšího občanstva EU.

O chybách Bidenova kabinetu

Trump prakticky po celou dobu průběhu SVO zveřejňoval své názory na chyby Bidena v zapojování jeho administrativy do konfliktu na Ukrajině. Bylo jich poměrně hodně a nemá význam si na ně vzpomínat, nadtož vyhledávat přesná znění Trumpových výroků, už jenom proto ne, že on sám mluví mnohdy, velmi slušně řečeno, neurčitě.

Oprávněně ale předpokládám, že jeho názory na chyby Bidena se budou do velké míry lišit od názoru mocných v Rusku. Což bude prvním zásadním problémem „nápravy údajného chybování“.

Podle Trumpových výroků v prvním týdnu svého mandátu svět od něj slyšel, že k válce nemělo dojít a že kdyby on byl prezidentem, tak k ní nedošlo. Slůvko kdyby v této souvislosti mi velice silně připomíná lidovou moudrost o rybách, které by za určitého předpokladu nepotřebovaly rybník. Jinými slovy řečeno, „kdyby, jsou chyby“.

První část výroku je samozřejmě banální a nic neříkající pravdou. Druhá část je naopak tvrzením, které Trump v žádném případě nemůže dokázat a zkušenosti z jeho prvního funkčního období svědčí spíše o opaku, protože mimo jiné to byl právě on, kdo vyhlašoval proti Rusku velmi těžké sankce. A dokonce kupříkladu kvůli takovým zpravodajským výmyslům, jako byl případ „Skripal“.

Holedbat se tím, že byl s Putinem v přátelských vztazích, je další nesmysl. Tak jako velmoci nemají přátele, tak i jejich státníci je nemají. Snad někdy dočasné dobré známé.

Mě osobně ale zajímá, o čem vlastně Trump mluví, když v případě konfliktu na Ukrajině hovoří „o válce“. Rusko totiž o konfliktu na Ukrajině nikdy jako o válce nehovořilo a k mému údivu ani Ukrajinská strana SVO za válku nevyhlásila. Šlo tedy o jakési pobratimské vyřizování si starých účtů. A bylo zásadní chybou, že se jiní do něho zapletli. USA, EU a NATO se neměly co plést do bojů mezi dvěma větvemi jednoho kmene, tak jako se po druhé světové válce neangažovaly do mnoha jiných vojenských střetů. Pokud se tedy Bidenova administrativa zapojila do konfliktu, pak to byla její dominantní chyba. Tvrdím já. Což ale neodpovídá na otázku co Trump myslí, když o konfliktu hovoří jako o válce.

Odkdy je konflikt na Ukrajině válkou

Z kontextu slov a činů Trumpa v roli prezidenta lze odpovědně vyvodit, že pokud hovoří o válce, ke které nemělo dojít, tak má na mysli pouze období po 24. únoru 2022. Ovšem to zaprvé žádná ze stran konfliktu za válku neprohlásila a zadruhé USA, EU, a NATO, čti „kolektivní Západ“ v myšlení Ruska, se v bojích absolutně neangažovaly. Takže kdy vlastně začala válka na Ukrajině. To by si měly obě strany předem vyjasnit, a hlavně pak sám Trump, který samolibě již dlouho vyhlašuje, že válku skončí, dokonce za 24 hodin. Z toho totiž kdy, přesněji jakými akcemi ta válka začala, logicky vyplyne, kde hledat počátek jejího konce. Pokud začala například dodávkami smrtících zbraní ze Západu na Ukrajinu, tak její konec musí začít absolutním a oběma stranami kontrolovatelným ukončením těchto dodávek. Jenže ona takto nezačala.

Západ i Rusko se shodují, že současná válka na Ukrajině začala už v roce 2014. Jenže! Podle nositelů jediné historické pravdy začala anexí Krymu, kdežto podle „zločinného“ Ruska začala už Majdanem v Kyjevě. Nebyla tedy zahájena v první Trumpově kadenci, ale od roku 2017 do roku 2021 Trump pro zmírnění již vzniklé „války“ neudělal nic, spíše naopak neustále zvyšoval hlavně ekonomický nátlak na Rusko a v tichosti sledoval intenzivní vyzbrojování Ukrajiny pod rouškou Minských „burek“.

Z čehož plyne, že po celé čtyři roky svého „prezidentování“ se vůbec nikdy nezamyslel nad mnoha zásadními prohlášeními Ruska, ať již Lavrova, Něbenzji, a především Putina. Znamená to, že trpěl onou hluchotou, v níž tak vynikal Obama, a zdárně pokračoval jeho následovník Biden. Vzpomínám si ale, že už jako pouhý „občan“ USA v roce 2022 Trump oceňoval, že Putin uznal Luhanskou a Doněckou oblast Ukrajiny jako samostatné, svrchované státy, ač jen těsně před tím, než tam poslal svá vojska.

Troufám si proto tvrdit, že kdyby Trump byl ke konci roku 2021 prezidentem, tak by stejně jako administrativa Bidenova „neslyšel“ poslední doslova úpěnlivé varování Putina. Vždyť s rozšiřováním NATO co nejblíže k Moskvě neudělal nic, a právě to bylo podle Ruska fundamentálním důvodem k jeho vojenské intervenci na „ukrajinské území“. Takže současný konflikt na Ukrajině je buďto pro aktéry pouze válkou od února 2022, anebo už kdesi od roku 1999. To je zásadní, co si musí připustit a před jednáními se na tom dohodnout.

Jiné řešení budou hledat, pokud pro ně dějiny války začaly před třemi lety, a naprosto jiné, pokud je budou vidět už na konci minulého tisíciletí.

O NATO a Rusku

Každý, kdo pozorněji sledoval vývoj po rozpadu SSSR, ví, že Rusku samotné rozšiřování NATO, nadtož EU zásadně nevadilo. Do určité doby samozřejmě. Do časů, pokud mělo garantovanou svou bezpečnost smlouvami o jaderných zbraních, a především o jejich nosičích, a do doby, dokud neexistovala jistá úprava vojenských doktrín Západu. Konkrétněji. Rusku nevadilo ani tak rozšiřování NATO, jako rozmísťování zbrojních systémů, ohrožujících bezpečnost Ruska, na vojenských základnách nových členů, tedy podstatně blíže k hranicím Ruska. Nebylo ochotno tolerovat, že jeho území se dostává na dostřel zbraní USArmy, rozmísťovaných na území východních členů NATO.

Rusku dokonce ani samotné NATO nevadilo, dokud se mezi ním a NATO rozvíjelo určité partnerství s atmosférou důvěry, které bylo dokonce smluvně institucializováno. V průběhu časů se ale obojí změnilo. NATO zrušilo spolupráci s Ruskem a následně ve své doktríně prohlásilo Rusko za nepřítele. Což nakonec potvrdily vojenské doktríny mnoha jeho členských armád. Hlavně se ale prakticky chovalo jako nesmiřitelný nepřítel Ruska, protože zrušilo všechny, nebo skoro veškeré smlouvy, regulující možnost útoku jadernými systémy, a začalo je rozmísťovat do vzdáleností, ohrožující území Ruska.

Závěrečné věty

Řešení „války“ na Ukrajině má tedy při nejmenším dva zásadní problémy, technicko-vojenský a mentálně-politický. Každý, kdo jej hodlá ukončit, musí nalézt reálnou nemožnost ohrožení Ruského území a zajistit konec rusofobie v Západním prostoru současného světa. S ohledem na zkušenosti z vývoje budoucích válek si troufám konstatovat, že technický problém je neřešitelný, už dneska jsou drony a v dohledné budoucnosti budou robotické zbraně, schopné ohrožovat kohokoliv a kdekoliv. Takže zbývá jediné. Zbavit se vzájemné nenávisti. Vyjasnit si vztah Západu a Ruska, minimálně zrušit ve svých vojenských doktrínách pasus o tom, že ten druhý je existenčním nepřítelem.

K jednacímu stolu budou moci, ba dokonce budou muset usedat obě strany lidské civilizace teprve tehdy, když se zbaví vzájemné fobie, propagandy nenávisti a přesvědčení, že ten druhý je nepřítelem, kterého je třeba zničit. Příslušníci vyjednávačů, a tedy vládnoucích vrstev, musí druhou stranu považovat za rovnocenného partnera a v jednáních bezpodmínečně hledat principy budoucího spolužití na této vesmírné kocábce s názvem Země. Podle mých názorů nemá smysl ani usedat k jednání jen proto, aby dál pokračovala zbrojařská přetahovaná v očekávání, že se přece jenom jednou vytvoří „okno příležitosti“ k prvnímu jadernému útoku, na který druhá strana nedokáže odpovědět. Finito.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele

Psali jsme:

Stanislav A. Hošek: Přehršle poznámek o současném válčení v Izraeli

Stanislav A. Hošek: Snové zamyšlení nad návštěvou drahého přítele u milého přítele

Stanislav A. Hošek: Ukrajinská epizoda globální války

Stanislav A. Hošek: Generál v.v. prezidentem in spe