Často novináři a politici určitého smýšlení tvrdí, že korupce u nás je pozůstatkem minulého režimu. Není to pravdou. Naopak, korupce je za prvé věčným společenským jevem, známým kupříkladu již z Bible. Takže komunistické vlády ji nevymyslely. Za druhé ale naopak platí, že korupce je systémovou součástí liberálního kapitalismu. Jelikož ten je založen na volné soutěži o zisk a moc, tak jednotlivé subjekty soutěže v něm zákonitě užívají i korupce, coby metody soupeření. Proto je od samého počátku kapitalistického režimu přítomna neustálá snaha korupci regulovat různými právními normami.

Na tomto místě si dovoluji poznamenat, že rozlišuji mezi úplatkářstvím a korupcí, jejichž jediným pojítkem je to, že jsou v historii lidstva jevem věčným. Za reálného socialismu šlo kupříkladu o klasické úplatky, jimž se i proto lidově říkalo všimné. Byly způsobeny především převisem poptávky nad nabídkou, jak se dneska rádoby učeně říká. Takže úplatek byl tehdy praktickou akceptací vyšší ceny za nedostatkový produkt, než byla cena státem určená. Nezákonné na celém jevu bylo pouze to, že šlo o daňový únik, čili protiprávní obohacování, řečeno tehdejší terminologií, za které byl přistižený viník trestán. Ostatní úplatky, jako láhev dobrého alkoholu, či bonboniéra úřednici, byly něco jako dnešní tringelt hotelovému pikolíkovi, či spropitné vrchnímu. Mimochodem, to jsou platby v některých zemích naprosto povinné, ač jde vlastně také o daňový únik.

V mých očích je zajímavé, že náš právní řád výslovně o korupci nehovoří. Ovšem postihuje jevy, které, dle policejního výkladu a kupříkladu i Nadačního fondu proti korupci, představují zneužití postu či pravomocí v politice a veřejné správě pro dosažení nezaslouženého soukromého zisku. Pružnost definice v mých očích budí podezření, že záleží na každé konkrétní, především vládnoucí moci, aby si vytvořila svá vlastní pravidla pro posouzení co je a co ještě není korupcí. Takže i já v tomto textu vyjadřuji pouze svůj vlastní názor na to, co je v mém způsobu myšlení korupce.

Ke korupci soukromých a právnických osob

Takže zpět ke korupci v kapitalismu volné soutěže. Ten zná jevy jako provize, lobování, či sponzoring, které jsou příliš viditelnou korupcí, takže byly, jsou a budou asi vždycky regulovány zákonnými pravidly. Alespoň v rozumně spravovaných zemích. Nikdo totiž určitě nepochybuje o tom, že naprostá většina lidí nevydává peníze bez protislužby. Takže za „dar“, vždycky něco očekává. Přinejmenším to, že příjemce peněžní částky si ho „vděčně“ zapamatuje.

Ovšem jmenované jevy jsou maličkostmi v celém systému. Snad kromě sponzorských darů poltickým stranám. Tento jev by měl být, podle mne, naprosto zakázán v každém demokratickém politickém režimu. Celé financování stran by pak mělo mít přesná a jasná pravidla, včetně ustanovení o výši členských příspěvků.