Z toho pohledu byly jen o málo pozdější restituce majetku šlechty a katolické církve nejabsurdnějším počinem stejné polistopadové, vládnoucí vrstvy. Jmenovaná církev a tím víc i šlechta totiž získaly svůj majetek v dobách, kdy měly celospolečenskou, politickou a ekonomickou moc, tedy absolutní moc.

Jakýpak byl tedy rozdíl v nabývání majetku mezi KSČ, a na druhé straně šlechtou s církví? Jen ten, že na KSČ nemuseli poddaní povinně robotovat. Myslí si někdo, že jde jen o dvojí metr, tak běžný to přístup dnešních presstitutů, leč i politiků k realitě? Ani náhodou. Jde o učebnicový příklad celodějinného, dominantního, společnostního konfliktu, který nejen marxisté označovali slovy třídní boj. Dovolím si proto první závěr. Vyvlastnění majetku KSČ bylo z toho zorného úhlu prvkem všesvětového sociálního boje projeveného ve formě revanšistické pomsty nově zkonsolidované moci.

Převrat zahájený v listopadu 1989 nebyl, jak hlásali jeho viditelní aktivisté, návratem do Evropy. Byl především, ne-li naprosto úplně, návratem do široce strukturované minulosti. Především návratem do minulého kapitalistického hospodářství, čili systému, kdy výsledky práce všech si usurpuje ke svému prospěchu až mikroskopická menšina. Dále pak návratem do bývalého politického režimu zastupitelské demokracie, čti spolehlivého zajištění nadvlády tradičních mocenských vrstev. Byl ale také, ne-li nejvýznamněji, návratem do celé škály právních systémů různě vzdálené minulosti. O čemž si dovolím napsat trochu víc.

Návrat do nejvzdálenějšího právního řádu minulosti představují restituce majetku šlechty a katolické církve. Návrat majetku těmto společenským vrstvám a institucím totiž nejen akceptoval, ale do polistopadového právního systému de facto implantoval prvky dokonce dávného, ba až středověkého práva z dob absolutistických monarchií. Náš současný právní řád tím fakticky zlegalizoval dávné, minimálně nemravné, mnohdy dokonce zločinné, formy nabývání majetku feudální a klerikální vrchností.