Vánoční atmosféra je v Oděse na dosah roky. Je sice konec listopadu, ale v záři vánoční výzdoby vystupují kvetoucí kytky. A není to jediný zážitek v tomto ukrajinském přístavním městě. Zvláštností Oděsy je absence obvyklého centrálního, a vlastně jakéhokoli náměstí. Ulice, mírně se svažující směrem k pobřeží, se protínají v pravých úhlech. Lemují je aleje akácií a platanů. Na rozdíl od domovského Liberce však v centru Oděsy nepořádek nenajdete. Město je i vyloženě provoněné, což je dané tím, jak se vánek, přinášející čerstvý mořský vzduch, mísí s vůní posledních květin.

Kavárničky na širokých bulvárech pak vybízejí k posezení. Kdysi v nich hledali inspiraci Gogol či Babel. Puškin, jehož sem vyhostili za volnomyšlenkářství, tady napsal svůj nejznámější román Evžen Oněgin. V Oděse dirigoval Čajkovskij a začínal tu dnes neméně proslulý David Oistrach. Umělců, které uchvátil zdejší genius loci, najdeme bezpočet.

A ještě něco… Při korzování městem si nelze nevšimnout, jak úhledně chodí lidé oblečeni. Většinu z nich navíc obklopuje i příjemná vůně. „Parfémy tady používá každý, prostě se rádi voníme, zakládáme si na tom, stejně jako na kvalitním oblečení. Abychom mohli nosit nejnovější módní hit, jsme ochotni se uskrovnit, přestože naše životní úroveň není vysoká, prostě to máme nějak v genech,“ říká mi dívka z Oděsy, která už dva roky pracuje v jednom z libereckých kadeřnictví. K jejich dalším typickým povahovým rysům patří přívětivost a tolerance, která je – vzhledem k množství různých etnik – asi nezbytná. Těžko někde jinde na světě uvidíte v kavárně vedle sebe v klidu posedávat typického Žida s licousy a jarmulkou, krymského Tatara a mladíky, kteří přišli z arabské mešity. Prostě Oděsa. Do pobačenija!