Těžko hledat nějaké všeobjímající zásady, podle kterých se orientovat při vhození svého hlasu do volební urny. Je snadné najít poněkud povrchní slůvka typu reprezentativní osobnost, uvážlivá, spravedlivá s širokým rozhledem a uznáním ve světě.  Poněkud složitější je odpověď, zda máme takovou osobnost, kdo naplňuje takové požadavky a co se vlastně za těmito slovy skrývá. Nepochybuji, že se v nastávající kampani  politické strany budou snažit přesvědčit voliče, právě o tom jednom jediném, jimi podporovaném budoucím prezidentovi. Věřím, že po klasické předvolební masáži , kdy budou snášeny všechny možné více, či méně, pravdivé argumenty vyhraje nejspíš mediálně úspěšnější kandidát. Nezbývá, než doufat, že to bude také dobrý budoucí prezident. V této chvíli je snad ještě dostatek času na to, abych se před brutální předvolební strkanicí mohl klidě zamyslet nad tím, jaký typ osobnosti vlastně chci volit a jaký rozhodně ne.

1)      Již netoužím zvolit člověka s vysloveně pragmatickým náhledem na svět, ať už patří mezi ekonomické, ekologické, právní, či jiné experty.   Nemyslím si, že vzhledem k pravomocem , které prezident republiky má , je prospěšné takovou osobnost najít. Přiklonil bych se raději k typu filozofa-vizionáře, který ve svých představách do jisté míry může uplatňovat svoje názory na cenu porozumění, přátelství, lepší budoucnosti. Určitě bych nerad zvolil osobu, která začne objíždět okolní státy s tím, že jedinou současnou prioritou je kšeft a z něho vyplývající peníze. Abych nebyl špatně pochopen, jistě, že i tento pragmatický přístup je pro fungování státu nutný a prospěšný, hledal bych jej však u silného premiéra. Prezident by , podle mého názoru, měl být zaměřen trochu jinak. Přece jen mám raději za prezidenta více toho povzbuzujícího filozofa , než kárajícího pragmatika.

2)      Nerad bych zvolil technologa moci, tedy člověka, jehož pouť za prezidentskou funkcí se skládá z postupného pomalého zvyšování svého vlivu ve všech možných mocenských strukturách. Bohužel, často politické strany mohou generovat pouze tento typ lidí a ti jsou nejen zvyklí na další a další hromadění své moci, ale také jsou zavázání kruhům, ze kterých vyšli a kterými byli financováni. Nechce se mi tak mít nestranicky – stranického prezidenta, který je plně svázán svojí cestou vzhůru s těmi všemožnými mecenáši, kteří jej po této cestě tlačili. Nestavím se tím proti lidem, kteří jsou snad v některém svém období života spojeni s komunistickou stranou, ať už se v jejich době jmenovala jakkoli. Problém je vzorec chování, kdy takový člověk tiše a pomalu postupoval stále výše ve strukturách jedné strany díky své loajalitě, názorům a hromadění moci a v určité chvíli na konečné prostě přestoupili na autobus jedoucí opačným směrem, ale dál pokračují nezměněným způsobem práce.

3)      Překvapivě netoužím ani po člověku ze zahraničí, který nežil v ČR, nevychovával zde děti, nepracoval zde, není přímo spjat s historií této země a s mentalitou lidí, která se vyvíjela právě zde. Pro takového prezidentského kandidáta může být těžké pochopit obyvatele ČR. Jeho situace je podobná, jako sledovat život na ulici dalekohledem. Všechno vidí, ale není v centru dění. Mohlo by se zdát, že takový člověk získá potřebný nadhled. Domnívám se ovšem, že jen těžko dokáže pochopit, jak složité a obtížně definovatelné může být předivo vztahů mezi Čechy a jinými národy, těžko bude chápat pocity lidí při slovech ‚odsun‘ , Benešovy dekrety , obviňování z rasizmu při hledání jakési spravedlnosti a podobně. Nezříkám se tím, že by taková osobnost nemohla být i velmi kritická , ale chci, aby prezident byl schopen chápat způsob uvažování lidí v ČR a nedopouštěl se někdy nesprávného a zbytečného zjednodušení tak, jak je možné očima člověka více zvenku, než zevnitř.

Závěrem je nutné poohlédnutí zpět, vidět osobnosti, jež v minulosti úřad prezidenta vykonávaly. Je zajímavě nechat na sebe působit to zvláštní propojení lidí, jako byli   Masaryk, Beneš, Hácha,  Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák, Havel, Klaus, jakoby je spojovala červená nit úřadu, který vykonávali v kontextu doby, která nikdy nebyla jednoduchá. Červená nit, která nadčasově spojuje jejich úřad je někdy přímá, pevná, jasně zbarvená, jindy zkroucená a smotaná turbulencí doby. Někdy ji nacházíme rozházenou větrem tak, jak ji ovládly zájmy vanoucí ze všech stran. Můžeme také spatřit její téměř neznatelnou stopu vybledlou strachem , místy  je ušpiněná bahnem.

Máme představu, jak by tato  historická linie měla pokračovat a odpovídá této představě osoba kandidáta, jemuž dáme svůj hlas. Je velmi obtížné takovou postavu skutečně najít, i když věřím, že v ČR takové  osobnosti existují. Jsme nuceni hledat v okruhu blízkém jednotlivým politickým stranám a těm vyhovuje nabízet svá , stranickými boji, přetavená želízka v ohni. Jsme přesvědčováni, že prezidentem musí být zkušený politik a tak logicky odpadá mnoho osobností , které si získávají skutečný respekt za svoje lidské a morální kvality. Nezbývá než si přát, aby vítěz prezidentských voleb byl kromě jiného, také slušný člověk.

Ing. Stanislav Šimandl

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.